Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Dno, odkud není návratu. V Nairobi s dětmi ulice.

aktualizováno 
S nosem zabořeným v lahvičce lepidla kopou fotbálek s mičudou z igelitů, hledají obživu na skládce nebo už jen bez zájmu polehávají na kupě odpadků. Street kids. Děti z Keni, které vyrůstají v ulicích metropole.

Nairobi - NEJSOU NIC. Nemají rodiče, domov, identitu, doklady, zkrátka neexistují (vpravo Joseph z River Road) | foto: Tomáš Kroulík



Poprvé jsem je spatřil na stanovišti matátů (něco mezi MHD a taxíkem) téměř v centru Nairobi. Děti ulice.

Jedna partička hrála fotbálek s koulí ze zmuchlaných igelitových pytlíků, druzí se povalovali po zemi, další se snažili něco vyžebrat...

Většina z nich s nezbytnou lahvičkou lepidla, jehož výpary čichají. Je jim obvykle něco mezi deseti a osmnácti lety, ale výjimkou nejsou ani pětiletí caparti.

Pospávají na odpadcích, konečná stadia i ve vlastních výkalech. Anglicky umí jen zlomek z nich.

V zádech jsem ucítil čísi pohled. Ušmudlaný asi šestiletý kluk v roztrhané košili stál kousek ode mne a soustředěně si prohlížel moji tvář. Varování z knižního průvodce před dětskými gangy mě udržovalo v bdělosti, očima jsem si kontroloval zbylé "kids“.

"I'm hungry, mzungu,“ (jsem hladový, bělochu) osmělil se po chvíli klučina a rukou s lepidlem si ukázal na žaludek. "Gimmi one cigarette, please,“ poprosil o cigaretu a natáhl dlaň. Díval se trochu nepřítomně velkýma očima, zarudlýma od čichání výparů, a čekal, co udělám.

"A nechceš radši loupák?“ zeptal jsem se a on mě křečovitě chytil za ruku, asi abych mu neutekl.

Cesta vedla podchodem, který street kids používají různě, hlavně ale jako záchod. Ze zápachu výkalů se mi zvedl žaludek. "Děti ze stanice ZOO,“ problesklo mi hlavou.

Nairobi

ZÁCHOD I LOŽNICE. Podchod na River Road v centru Nairobi supluje dětem domov, část používají i jako záchod.
KLIKNĚTE NA FOTKU PRO ORIGINÁLNÍ VELIKOST 

"Mzungu, mzungu,“ nesl se vzduchem nakažlivý pokřik. Klučík se snažil ze všech sil odehnat méně úspěšné konkurenty, kteří nás obklopili. Nebyli agresivní, jen hladoví. A tak jsem těch loupáků nakonec rozdal mnohem víc.... tím začalo moje "dobrodružství“ s nairobskými dětmi ulice. Ty čtyři týdny pobytu jsem pak strávil hlavně mezi nimi.

Kdo jsou street kids?

V drtivé většině jde o sirotky. Aby přežili, sbírají a třídí odpad, který pak prodávají překupníkům a ti jej výhodně zpeněží u zpracovatelských firem. Výkupní ceny nejsou nijak závratné. Kilo papíru za 1 šilink, hliníku za 70, plast zhruba za 6 šilinků.

U každé firmy je to trochu jinak, natožpak u překupníků. Každý má svou cenu. Odpadky z restaurací se proberou a o to lepší se podělí, to horší prodají farmářům pro prasata.

"Chleba je za 40 šilinků a nevydrží ani na den, lahvička lepidla stojí 5 a vydrží dva dny,“ komentuje lakonicky Joseph z partičky okolo River Road.

Lepidlo je pro ně únik. Nejrozšířenější pouliční droga. A spolehlivě nejlevnější.

Nairobi

ÚTĚK OD BOLESTI. Lepidlo je nejlevnější drogou, která vyřeší všechno. Chlapec je ošetřený po bitce, v níž si chránil vyžebrané mléko.

Už mají grif, jak udržet lahvičku mezi rty a mít tak volné ruce. Omámení jsou skoro pořád: následuje chang‘aa (domácí pálenka ze zbytků cukrové třtiny), ganja (marihuana) je v těsném závěsu. Na heroin, LSD, extázi a další tvrdé drogy na ulici ale nenatrefíte. Jsou příliš drahé.

Povídali jsme si tak tři čtyři hodiny denně. Často v půlce hovoru prostě vypnuli. Skelný pohled znamenal, že lepidlo dosáhlo otupujícího efektu... Jen další důkaz toho, že pro většinu z nich už řešení neexistuje.

V ulicích Nairobi jsem poznal různé party a každá fungovala jinak. V té nejubožejší starší zneužívají mladší, o jídlo se mezi sebou nedělí, každý se snaží přežít sám za sebe.

Zaskočil mne například okamžik, když za mnou přiběhl jeden z těch nejmenších kluků a s brekem mi ukazoval na pytlík s mlékem, který před chvílí vyžebral na někom z turistů. Z jeho špatné lámané angličtiny jsem stále nechápal, o co jde. Ale pak jsem ochutnal - vypít se nedalo. Někdo z party mu do něj nasypal sůl…

Nairobi

KRUTÁ PRAVIDLA. Šikaně jsou děti vystaveny nejen ze strany úřadů a policie, ale nejvíc krutostí zakusí od svých vrstevníků.


Skupinka o pár ulic blíž k centru byla pravý opak. Nepsanými vůdci jsou bratři Davis a John (21 a 23 let). Utekli těm nejhorším drogám, tvrdě pracují (sběr odpadu), mají základní školu. Plně gramotní jsou jak ve svahilštině, tak v angličtině a taky měli to „štěstí“, že se na ulici ocitli, až když jim bylo 16 a 18 let. Jejich komunita je starší, společně pracují, dělí se o jídlo, dokonce se snaží těm mladším pomoci zpět do školy.

Zbývaly dva dny do odjezdu, a tak jsem klukům přinesl pravý "kopačák“ jako dárek na rozloučenou. "Boys“ byli nadšeni a hned si dali fotbálek. Přestal jsem pro ně existovat.

Využil jsem toho, pobíhal jsem mezi nimi s foťákem a moc si nevšímal partičky několika postarších černochů, kteří mne už delší dobu sledovali. Ostatně jako "mzungu“ jsem byl pořád středem pozornosti, na varování z průvodce jsem dávno zapomněl.

Nairobi

NOVÁ GENERACE. Na ulici děti nejen žijí, ale zároveň se tu rodí i celá nová generace street kids.

Pak ale muži vstali, začali se domlouvat a banda v rojnici pomalu postupovala. Jenže to už kolem mne stáli čtyři street boys jako bodyguardi, ostatní přestali hrát a kontrolovali situaci... Když kolem nás zloději procházeli, zmohli se už jen na slovní přestřelku.

Rozloučit se nakonec přišla skoro celá ulice. John mi dokonce přinesl svoji fotografii, na které nese balík s odpadem.

"Možná mi zbude čas, abych se zítra ještě zastavil,“ nabídl jsem. "Zítra je ale neděle a to tu nebudeme. Každou neděli chodíme totiž zpívat do kostela.“

Text a foto: TOMÁŠ KROULÍK. Autor byl fotografem výpravy humanistického centra Narovinu.

Autor:




Nejčtenější

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení (21.8.2017)
Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení, zemřeli nejméně dva lidé

Jihoitalský ostrov Ischia v pondělí večer zasáhlo zemětřesení o síle 4. Agentura Reuters uvedla, že se zřítilo několik budov. Italský list Corriere della Sera...  celý článek

Panorama Nepomuku s neodmyslitelnou kulisou Zelené hory.
Krajinou Černých baronů a milované historie. Cyklotoulky okolím Nepomuku

Zvlněná a přátelská krajina luk, polí a remízků v okolí Nepomuku byla osídlená generacemi předků, jejichž dávné působení můžeme pocítit v drobných i...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.