Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dlouhé Stráně: div Česka, nebo pohrobek socialismu?

  7:33
Vodní elektrárna Dlouhé Stráně se v hlasování na serveru iDNES dostala mezi sedm divů Česka. Získala sto tisíc platných hlasů. Jde o dílo technicky unikátní, o tom není sporu. Na druhou stranu jde ale i o dílo kontroverzní. Stavba podle jejích kritiků natrvalo krajinu Jeseníků zdevastovala. Zde je tedy jejich pohled na Dlouhé Stráně.

ELEKTRÁRNA DLOUHÉ STRÁNĚ. Přečerpávací elektrárna v Hrubém Jeseníku využívá půlkilometrového výškového rozdílu mezi přehradou na Divoké Desné a nádrží vyhloubenou na vrcholu Mravenečníku v nadmořské výšce 1350 metrů. V noci ji čerpadla naplní vodou, která pak v době energetických špiček padá 1,5 kilometru dlouhým potrubím do spodní nádrže. Proud roztáčí dvě turbíny v elektrárně umístěné uvnitř hory v obří kaverně o rozměrech 88 krát 26 metrů a padesátimetrové výšce. Elektrárna o výkonu 650 MW slouží od roku 1996. | foto: Michal RůžičkaMF DNES

POROVNEJTE JINÉ POHLEDY NA DLOUHÉ STRÁNĚ

Dlouhé Stráně - tajemné podzemí technického divu

Čtenáři zvolili sedm divů Česka

Mravenečník kdysi a dnes

Masív Mravenečníku, na kterém se dnes nachází horní nádrž přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně, byl v roce 1978 něčím, co dnes na celém území České republiky s výjimkou vojenského prostoru Boletice nenajdeme – rozsáhlým územím absolutního ticha a nekonečných lesů. Z dnešního pohledu prostě divočina.

Nevedly tudy turistické značky ani lesní cesty a skoro nikdo sem nechodil. Hluboké hvozdy křižovaly jenom lovecké chodníky, které musel člověk znát, aby nezabloudil.

Výstup na bezlesý a výhledově neopakovatelný Mravenečník se zahajoval obvykle v Loučné nad Desnou, odkud se šlapalo nejdříve do Vlčího sedla, odtud po loveckých chodníčcích k chatě Margaretka a vzhůru na vrchol.

Touto cestou můžete jít i dnes, avšak počítejte s velmi neschůdným a zarostlým terénem. Po starých chodnících se totiž skoro nechodí, protože (nejen) myslivci se dnes mohou téměř kamkoli pohodlně vyvézt autem. Pouze na posledním, nejvyšším úseku od Margaretky na vrchol Mravenečníku vede schůdná stezka.

Brutální antropotvar

Vrchol Mravenečníku je jedinečným výhledovým bodem a také prvním místem, odkud můžete přímo před sebou spatřit horní nádrž Dlouhých Strání. Ten, kdo pamatuje zdejší panenskou přírodu, se na ni dívá se zděšením. Jak je možné, že tam, kde byl dříve řídký horský les přecházející v alpinské louky s výskytem vzácných a endemických druhů, dnes vystupuje obludná hráz sterilní, asfaltem vylité betonové vany, kterou obepínají dva okruhy asfaltových silnic a železné zábradlí?


Dlouhé Stráně: vysokohorská romantika na český, (anebo ČEZský) způsob?

Kdo tuhle příšeru, která tak brutálně zasáhla do krajiny Jeseníků a zároveň otevřela cestu "vysokohorskému" automobilismu, vymyslel, navrhl a prosadil? Proč byla pošlapána samotná podstata ochrany Jeseníků jako chráněné krajinné oblasti?

Není pochyb o tom, že Dlouhé Stráně jsou pohrobkem bezohledné socialistické megalomanie a o stavbě se rozhodovalo bez veřejnosti. Přesto je zarážející, že se dnešním Čechům líbí a považují ji za užitečnou. Mnozí dokonce tvrdí, že krásně zapadá do krajiny, nenarušuje krajinu, atd... Ztráta vkusu, či omámení technikou?

Co by například říkala česká veřejnost na to, kdyby se třeba na Karlštejně vyměnila dnešní okna za okna plastová a celý hrad se zateplil polystyrenem? Pokud se na to udělala patřičná reklama, mnozí by možná tvrdili, že se v podstatě nic neděje, okna vypadají hezky bíle a do hradu aspoň tolik netáhne...

Každopádně bychom však všichni – podobně jako v případě Dlouhých strání – přišli o fenomény, jež se nedají vyjádřit penězi ani ekonomickou užitečností.

Zmizelé lesy a sežraný kopec

Nejde však jenom o krajinný vzhled, ale také o lesy. Budování širokých přístupových asfaltek pro bagry a buldozery rozčíslo kdysi souvislé hvozdy a otevřelo cestu větrům.

První kalamita přišla již v roce 1980, pak následoval kůrovec, imise, těžká lesní mechanizace a oblíbená řešení našich lesníků – těžba formou holosečí. Lesy jsou už dávno v háji a problémy s tím spojené stále na světě (zadržování vody, eroze půdy, málo úspěšné znovuzalesňování atd.).


Mravenečník okolo roku 1980. Františkova myslivna je ještě v lese, na Dlouhých Stráních vpravo jsou patrny již zemní práce (foto Ivo Netopil).

S žalostným stavem lesů se můžete seznámit, když budete pokračovat z Mravenečníku přes Vřesník a Velkou Jezernou k Františkově myslivně. Tato dřevěná chaloupka kdysi stávala jako v pohádce na loučce uprostřed hlubokého lesa. Dnes jsou všude kolem nedozírné paseky a vývraty... Někteří méně otrlí pamětníci se těmto místům vyhýbají, aby se na tu spoušť nemuseli dívat.

Od Františkovy myslivny vás asfaltka dovede dolů na Zámčisko. Z mapy vypadá tato lokalita lákavě, ve skutečnosti je tu obrovský opuštěný kamenolom, který sežral skoro celý kopec Zámčisko a několik hřebínků kolem. Dobývaným kamenivem se krmila hráz dolní přehrady. Proč lom není v mapě, je záhadou. Že by bylo potřeba jeho existenci tajit, aby návštěvníci Jeseníků setrvávali v iluzi, že Dlouhé Stráně neporušily krajinu?

Mrtvá voda a ohyzdné dráty

A dostáváme se po silnici ke spodní nádrži. Na první pohled nevypadá až tak strašně. Při bližší prohlídce však zjistíte, že je to mrtvý objekt. Neustálé kolísání hladiny, vznikající přemisťováním vody z jedné nádrže do druhé, znemožňuje vytvoření pobřežního pásma, které by umožňovalo přežívání na vodu vázaných organizmů.

Z téhož důvodu je vyloučen i rybolov, koupání a provozování vodních sportů. Z hráze se vám otevře pohled na provozní budovy elektrárny, které podle ČEZu citlivě zapadají do krajiny svou architekturou horských chat a chalup. Snaha je zřejmá, avšak k tradiční jesenické architektuře má vyasfaltovaný komplex budov po čertech daleko.


Tak tohle opravdu nikde v Evropě nemají

Co však do krajiny rozhodně nezapadá, to jsou dráty vysokého napětí vedoucí údolím Desné (a tedy centrální částí chráněné krajinné oblasti) až k nejbližší rozvodně do 52 km vzdáleného Krasíkova. Příhradové sloupy nejenom že hyzdí krajinu, ale z provozního hlediska si vyžadují také nemalé zábory lesních porostů. Jen kvůli nim padlo mnoho desítek hektarů lesa, většinou na exponovaných svazích.

Kolik vlastně potřebujeme energie?

A zbývá nám prohlídka samotné elektrárny. Nejatraktivnější je bezesporu podzemí, kde je ukryto veškeré strojní vybavení. Ohromné prostory vyrubané ve skále, mohutné turbíny a dva tunely vedoucí až k horní nádrži o 400 m výše zaslouží určitě obdiv. Zároveň však vyvolávají otázky: kolik to všechno stálo, kdo to zaplatil, bylo to vůbec zapotřebí?

O nutnosti výroby elektrické energie nelze pochybovat a návrat k petrolejkám určitě nikdo nechce. Když se však podíváme do statistik, zjistíme, že ČEZ vyrobí energie tolik, že ji nejsme schopni spotřebovat. Jenom za loňský rok prodal do zahraničí (převážně do chytřejších zemí na západ od nás) elektrický proud za 14 miliard Kč!

A to ještě elektřinou nehorázně plýtváme – naše spotřeba na hlavu patří k nejvyšším v EU! Nehledě na to ČEZ lobuje za zrušení limitů pro těžbu severočeského uhlí a v plánu má další elektrárny včetně atomových a přečerpávacích (viz MF DNES 19. 9. 2005)! Zaplatíme to opět platit z našich daní?


Horní nádrž Dlouhých Strání

Bezohledný otesánek

Na základě těchto skutečností se pak jeví celá česká energetika jako velmi sporná, k přírodním zdrojům a životnímu prostředí nesmírně bezohledná činnost ovládaná nenasytným, avšak velmi mazaným a protřelým otesánkem. Způsob, jakým dokáže za pomocí mnohých politiků manipulovat veřejným míněním, je obdivuhodný. Kolik lidí už mu skočilo na lep: levná ekologická energie, státní dotace na přímotopy, dostavba Temelína za zrušení tepelných elektráren atd.

Příkladem této manipulace jsou i Dlouhé Stráně, které jsou úspěšně prezentovány jako ekologické dílo prospěšné životnímu prostředí, které odlehčuje tepelným elektrárnám ve špičce. Že by však třeba ty draze odsířené tepelné elektrárny vůbec nemusely stát, o tom už se řeč nevede.

A o investicích do úspor a alternativních zdrojů jakbysmet. Přitom třeba zemědělci, jejichž produkty dnes nikdo nechce kupovat, by mohli úspěšně přejít na biomasu, neprodukující fosilní uhlík ve formě CO2. Malou elektrárnu na biomasu by si však mohla postavit kdejaká vesnice a otesánek by byl ze hry.

DLOUHÉ STRÁNĚ
Výstavba Dlouhých Strání 1978-96
* vyrubáno 290.000 m3 skály
* položeno 175.000 m3 betonu
* přemístěny 3.000.000 m3 zeminy
* spotřebováno 17.600 tun oceli
* v činnosti až 1.100 lidí denně
* postaveno 240 stavebních objektů
* roztočeno 6 miliard Kč

Krajina a příroda zatím bezcenná

Na závěr zbývá zodpovědět otázku, proč má velká část naší veřejnosti kontroverzní Dlouhé Stráně v oblibě.

Každopádně je třeba uznat, že jde o technicky propracované a (na rozdíl od Temelína) bezporuchově fungující dílo. ČEZ nepodcenil úlohu osvěty a firma Energotis celou elektrárnu představuje zajímavou formou za všem přijatelný peníz.

Mnozí pohodlnější lidé jistě ocení, že bez velké námahy se autem či autobusem dostanou až k horní nádrži, odkud je nádherný výhled po celém okolí. Kde jinde takovou službu v našich vysokých horách hledat?

Vstřícnost, s níž se lidé k Dlouhým Stráním staví, však svědčí také o jedné smutnější skutečnosti. Volná, nezastavěná krajina a zachovalá příroda nemá v rychlokvašené české společnosti, orientované momentálně na konzum, zatím valnou cenu. Přesvědčujeme se o tom téměř všude a každý den – tam, kde před rokem nic nestálo, se dnes rozpíná sídliště satelitních domků, průmyslová zóna či alespoň osamocená vila, golfové hřiště anebo ocelová věž mobilního operátora.

Volná krajina nám mizí před očima a nám je to jedno. Kde jsou peníze, tam se koupí pozemek a začíná se kácet, bagrovat a stavět. Propracované koncepce jak nakládat s krajinou, jejíž přirozenost a přírodní rozmanitost prý ovlivňuje duševní zdraví společnosti, zatím na rozdíl od mnoha jiných chytřejších zemí nemáme.

Místo toho jsme ale patřičně hrdi na svou nejvýkonnější přečerpávací hydroelektrárnu v Evropě – podobně jako Číňané na svou největší přehradu světa ve Třech soutěskách...

** Autor článku je geolog, cestovatel a nezávislý publicista.

 

Autoři:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.