Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Divoké hory i rytmus valčíku

  13:40aktualizováno  13:40
Drobné kamínky suti chrastí pod nohama, skořicová barva skal se ostře odráží od temně modrého nebe. Pot se z pocestného jen lije a znavené končetiny pomalu odpírají poslušnost. Ale pozor! Každý chybný krok by se mohl stát osudným. Nebyl by to příjemný pád, raději ani nedomýšlet. Vždyť tady z Pico Ruivo, nejvyšší hory portugalského ostrova Madeira, kterou sopečné erupce vytlačily až do úctyhodné výše 1861 metrů, se strmé útesy řítí do hlubokých propastí jakoby rozrytých gigantickým drapákem a zastaví se až na hladině Atlantiku.

"Právě tohle je na Madeiře tak fascinující," promluvil pojednou Manuel, osmahlý horský vůdce, a opsal rukou výmluvný oblouk. "Teď se tu procházíme uprostřed horských štítů s hlavou v oblacích, ale když budeme chtít, za hodinku jsme u moře. Které místo na světě něco podobného nabízí?", tvrdí s patrnou pýchou v hlase. Pravda pravdoucí. Ale neměl to raději říkat. Vždyť kdo by po takové štrapáci nezatoužil smočit polámané tělo v chladivých vodách?

Madeira sice nenabízí zasněné písčité pláže, za těmi byste museli lodí na nedaleký ostrůvek Porto Santo, ale ani taková oblázková pláž u vesnice Madalena do Mar není k zahození. A navíc se k ní sjíždí proskleným výtahem podél 400 metrů vysokého strmého útesu. "Ale napřed je třeba vystoupat na vrchol," vstupuje do lákavých představ Manuel, jako by dokázal číst myšlenky. A tak nezbývá, než znovu naordinovat znaveným údům další porci pochodu. Horský chodníček se vine po úbočí, místy padá hluboko dolů, aby se vzápětí vynořil v nebeských výšinách. Je to záběr! Ale ta scenérie kolem. Madeirské hory nezapřou sopečný původ. Právě centrální masiv uprostřed subtropického ostrova zrodily mohutné podmořské erupce nejdříve. A když žhavé síly v hlubinách ukončily práci, proudící voda z dešťů a sněhu domodelovala rozeklané tvary pohoří. Odtud ona nádhera propastných kontrastů a barev. Hory se zvedají, kroutí a svíjejí na tisícero způsobů. Jednu chvíli se dole v šedém svahu zaleskne stříbřitá nitka zavlažovacího kanálu, pověstné madeirské levády. Protkává čedičový svah, vzápětí mizí pod obrovitým skalním převisem, probíjí se sutí, až konečně dosáhne stupňovité políčko, onu skvrnku zeleně viditelnou z nadhledu. Důmyslná sít zdejších levád, jichž je na ostrově o ploše 737 kilometrů čtverečních přes dva tisíce kilometrů, je asi nejpůsobivější zdejší záležitostí.

Kanály budovanými po staletí proudí voda do malých vodních elektráren, zavlažuje všudypřítomná terasovitá políčka i zásobuje vesnická obydlí. Už zdejší první osadníci zjevně věděli, že bez vody není života. Když se malá výprava husím pochodem probije zbytky původního lesa, zvaného místními laurisilva neboli vavřínový porost, vrchol pověstného Pico Ruivo je na dohled. Štrapáce stála za to. Před poutníkem se otevře impozantní pohled na řadu vrcholků po všech stranách. Pico de Ariero, Pico das Torres, to jsou malebná jména jen dvou z nich. Člověk se tu opravdu může na chvíli cítit jako na špici světa. Takový výkon je ovšem potřeba řádně zapít, napadne možná některé. Žádný problém, vždyť madeirské víno je tak vyhlášené! Za pár desítek minut už si to frčíte křivolakými serpentinami k Funchalu, zdejší metropoli, jejíž domy se rozlézají po svazích prudce spadajících k jižnímu pobřeží. Žádný strach, v místních podnicích nebude narváno.

Madeira, jež má geograficky blíže k Africe než k Portugalsku, nezažívá obvyklé šílenství přímořských letovisek. Naopak, nabízí klid, meditativní zadumanost. Každý řidič na přechodu slušně počká, žádný spěch. Večer zaplní terasy zdejších hotelů starší gentlemani se svými nastrojenými polovičkami, srkají madeirské, přikusují okurkové sendviče či místní koláče a pozorují západ slunce. Valčíkové melodie dávají ve Funchalu zřetelně na frak diskotékovým hitům. V uzounkých uličkách neruší mnoho zářivých neonů ani hlučných barů. Spíše než křiklavé party jsou v oblibě romantické večeře ve dvou v přístavních restauracích. Prostě tu stále vládne stará dobrá koloniální atmosféra. Není nad to posadit se po setmění do některé ze zahradních hospůdek v okolí přístavu. Zvlášť po celodenním výšlapu po horách. Věřte, kotvící bárky, svěží větřík od moře, skvělé jídlo a pití dají rychle zapomenout na sebevětší únavu.

Funchalu je největším ovocným a zeleninovým trhem na Madeiře.

Autor:


Témata: Madeira, Portugalsko, Loď


Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Další z rubriky

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jak létají Češi. Letenka za 300 tisíc a cesty kolem světa

Kolik jste ochotni zaplatit za letenku na vysněnou dovolenou či pracovní cestu? Český rekord za poslední půlrok drží letenka za bezmála tři sta tisíc korun....  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.