Prosklenou rakev s tělesnými pozůstatky záhadného barona Trencka, který byl nazýván ďáblem či pekelníkem, si můžeme prohlédnout v kapucínské hrobce kostela kapucínského kláštera v Brně, kam byl pohřben po své smrti ve špilberské cele.
Království minerálů
Na výlet vyrazíme z vlakového nádraží v půvabném Tišnově, městě, které se tulí na upatí botanického a mineralogického skvostu – vrchu Květnice. Právě zde bylo nalezeno množství ametystů, záhněd, morionů, křišťálů atd...Pokud nás nezláká hledání vzácných kamenů, vyrazíme odtud po modré turistické značce do Předklášteří.
Údolí Loučky
V Předklášteří u Tišnova, kde by nám neměl uniknout architektonický klenot – cisterciácký klášter Porta coeli, založený r. 1233 královnou Konstancií, vdovou po králi Přemyslu Otakarovi I., přejdeme na rozcestí turistických cest na značku červenou.
Červená nás povede kolem říčky do Dolních Louček. Určitě nepřehlédneme železniční viadukt, tzv. most Míru, který přemosťuje údolí říčky Libochovky. Viadukt svým rozpětím hlavního oblouku 120 m je největším železobetonovým obloukem v Česku. Most o délce 300 m a výšce 30 m byl dokončen r. 1953 (na něj navazující tunel o délce 633 m byl v letech 1944 – 45 využit pro nacistickou zbrojní výrobu).
Těsně před vstupem do vsi Dolní Loučky můžeme po tvarové odbočce vystoupit na zříceninu hradu Loučky. Kdysi rozsáhlý hrad založili páni z Deblína již před rokem 1236; ve druhé polovině 14. stol. patřil až do svého zániku v roce 1497 pánům z Kunštátu. Dnes jsou zachovány hradní příkopy a zbytky hradeb, válcové věže a hradní studny.
Projdeme Dolními Loučkami a pokračujeme romantickým údolím sevřeným lesnatými kopci po červené značce proti proudu říčky Loučky. Když se "dotkneme“ Újezda u Tišnova, můžeme na hřebeni nad sebou tušit zříceninu Újezd.
Stále pokračujeme nádhernou krajinou kolem Loučky do Skryjí a dále. Z protějších kopců naše kroky hlídají zříceniny někdejších obranných hradů a hrádků: Rysov, Košíkov, Víckov. Když úzká stezka zabočí od Bobrůvky do skal na feratu jištěnou lanem, začneme tušit, že se blížíme k proslulé rokli...
Trenckova rokle
Trenckova rokle je romantickým žlebem s potůčkem pramenícím pod Drahonínem, který vytváří před soutokem s Loučkou drobné vodopádky; průzračná voda přeskakuje skalní prahy mezi balvany a bujným porostem kapradin úctyhodných rozměrů.
Chladné, vlhké a po většinu roku – studené mikroklima soutěsky umožňuje vhodné podmínky pro horské druhy rostlin např. horské mechy, kapraď rakouská, klen atd. Jméno rokle je odvozeno od zajímavé pověsti…
Trenckův úkryt aneb co říká pověst
Vůdce pandurů František baron Trenck prokázal císařovně Marii Terezii se svou divokou hordou dobrodruhů velké služby. Panduři však nejen bránili mocnářství proti Turkům, také drancovali, loupili i vraždili bezbranné obyvatelstvo. Stížnosti na Trenckovo běsnění se množily a císařovně nakonec došla trpělivost – nařídila, aby Trencka lapili a dopravili do Vídně. Baron se však o jejím rozkazu dozvěděl a prchl se třemi důstojníky i s naloupenými poklady "kamsi“ do bezpečí.
V onom čase žil ve vsi Drahoníně starý výměnkář Večeřa, který byl vyhlášeným bylinkářem. Často sestupoval do rokle pod Drahonínem a sbíral léčivé byliny. Když jednou sestoupil až na dno rokle, uviděl u ohně sedět čtyři dobře ozbrojené muže (a propos: trampské ohniště nalezneme v ústí rokle dodnes).
Polekaný Večeřa chtěl prchnout, ale mužové staříka obstoupili a jejich velitel se mu představil: "Jsem baron Trenck a skrývám se tu. Když nám přineseš každý čtvrtý den jednu ovci, zaplatíme ti dvacet dukátů. Pokud nás vyzradíš – zabijeme tě!“
Hned nazítří přispěchal starý Večeřa s ovcí – a dostal odměnu: dvacet dukátů ještě v životě neviděl. Do rokle přiváděl ovce ještě po mnoho týdnů – přišel si na pěkný majeteček. Jednou však přišel do rokle marně – popel v ohništi byl sice ještě teplý, ale po baronu Trenckovi a jeho kumpánech tu nebylo ani památky. Teprve po dlouhé době stařík Večeřa svým drahonínským sousedům vyjevil své tajemství. A od té doby nese rokle Trenckovo jméno…
Co s "načatým výletem"?
Pokračovat v túře můžeme dvojím způsobem. Buď pokračujeme dále po červené proti toku Loučky, pak krátkou spojkou po žluté, která nás přivede k modré turistické značce. Po modré můžeme pokračovat přes ves Střítež na železniční zastávku Věžná na trati Tišnov – Žďár nad Sázavou.
Nabízí se i druhá možnost, kterou často využívám, je ovšem bez turistického značení, i když na ní nepředpokládám, že by někdo mohl mít orientační problémy: prostoupíme zajímavou roklí prudkým svahem vzhůru (místy exponované, ale stojí to zato).
Na kraji lesa nalezneme polní cestu, po níž dojdeme do Drahonína. Z Drahonína pak po opuštěných asfaltových silničkách do Olší, Klokočí do Doubravníku na železniční nádražíčko opět na trati Tišnov – Žďár nad Sázavou.
Na tomto "trenckovském“ výletu zažijete zajímavých pětadvacet kilometrů.
Může se hoditMapy |
Text a foto: JAROSLAV MONTE KVASNICA, foto: FILIP CHLUDIL a fotobanka.cz