Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Splutí řeky Alatny. Na Aljašku s lodí, jídlem a pepřákem proti medvědům

aktualizováno 
Na Aljašku, daleko za polární kruh a především daleko od signálu, teplé sprchy a měkké postele jsme se vydali splouvat řeku Alatnu. Vybaveni jsme byli jen loděmi, jídlem a pepřovým sprejem proti medvědům. Úspěšně jsme překročili rozvodí, ale to hlavní dobrodružství nás teprve čekalo. V druhém díle zamíříme do úchvatných Arrigetch Peaks.

Od Arrigetch pokračujeme dál po řece, vstříc dalším dobrodružstvím. | foto: Fjolls expedition

V prvním díle našeho miniseriálu jsme úspěšně překročili rozvodí (přečtěte si: Samota na rozvodí oceánů. V divočině na Aljašce nemá čas žádný význam). U jezera Gaedeke, kde řeka Alatna pramení, jsme se zastavili na dva dny a bylo na čase vyrazit na další cestu. To hlavní dobrodružství nás teprve čekalo.

Optimistou za každého počasí

Začalo pršet. Nejdřív to byly jen přeháňky, po kterých se skoro vždy objevila nádherná duha. Ale za přítokem Weyhok Creek jsme se ocitli v údolí, kde se zima nevzdává ani během krátkého polárního léta. Objevili jsme i malý ledovec. Střídání sněhově bílých vrstev s ledově modrými bylo fascinující.

Náš první oheň byl skromný, pouze z větví keřů, které na břeh vyplavila voda, protože stromy stále byly v nedohlednu. I tak měl efekt přímo blahodárný. Stejně jako déšť, který se spustil a vytrvale bubnoval na stanové celty.

Pršelo tak, že se hladina řeky poněkud zvedla. Dál už jsme lodě rozhodně tahat nemuseli. Voda tekla rychle, místy velmi rychle. Občas to cákalo, občas nás překvapil kámen, který nebyl vidět pod hladinou, nebo keř uprostřed řeky, vyvrácené stromy a podemleté břehy.

Jeli jsme na třech lodích, dvou scoutech a jedné barace. „Baraka, to je tank, ta se nikdy nepřevrátí,“ slibovali kluci, než jsme odjížděli. V peřejích byla baraka skutečně stabilní, problém nastal v místě, které by dostalo obtížnost maximálně WW I. Voda sice tekla proudem, ale jinak ani nezašplouchala. Přesto vyvrácený strom tak nějak očesal posádku lodi a ta se „vyfjolila“ do Alatny. Nutno ovšem podotknout, že baraka zůstala nepřevrácená.

Fotogalerie

Každý den jsme se po mapě posouvali víc na jih a užívali si tu nádheru všude kolem. Keřů neubylo, stromů přibylo, takže chodit na břeh nemělo smysl. Přes den jsme tedy zastavovali na kamenitých ostrůvcích uprostřed řeky. K nevelké radosti přítomných dam tam pro změnu obvykle nerostl ani keříček. K večeru jsme začali hledat příhodnou pláž, nebo alespoň mýtinu.

Jednou jsme takto našli nádherné místo na skále nad řekou. Pro vodu jsme sice vždy lezli dolů a barely se zásobami jsme také raději nechali u lodí, takže každému jídlu předcházela krátká procházka, ale ten výhled: stříbrná řeka, pláž, kolem lesy a nádherné hory, které slunce malovalo nejkrásnějšími barvami.

Jdi do Arrigetch zprava

Pokud existovala šance, že někoho v národním parku potkáme, pak největší pravděpodobnost byla na skalnatých štítech masivu Arrigetch Peaks. Údajně se k nim vypraví až pět a půl lidí ročně. Nás bylo šest, takže pro letošek se příliv turistů asi už vyčerpal. Viděli jsme jen jednoho, který přiletěl letadlem, dvakrát zakroužil nad Arrigetch, vyfotil si je s bleskem a odletěl.

Majestátní Arrigetch Peaks, v překladu prsty rozevřené dlaně.

Majestátní Arrigetch Peaks, v překladu prsty rozevřené dlaně.

Vrcholky Arrigetch tvoří prstenec kolem ledovcového údolí a prudce se zvedají až do 6000 stop. Název Arrigetch pochází z jazyka Inuitů a znamená „prsty natažené ruky“. Nápadně špičaté a ostré skalní výběžky vyčnívají nad okolní hory a jsou vidět už z dálky.

Fjolls expedition

Pokud se vám cestování odvážné šestice po Aljašce zalíbilo, podívejte se na facebookové stránky Fjolls expedition. K dispozici je také celovečerní film.

Nechali jsme tedy lodě a většinu věcí v základním táboře a vzhledem k tomu, že žádné turistické značky tady nejsou, zvolili jsme prostě nejkratší cestu k nim - po pravé straně údolí. Jak se ukázalo, nebylo to nejlepší rozhodnutí.

Tři hodiny jsme se prodírali skrz neprostupnou džungli a ušli sotva dvě míle. Dál už to prostě nešlo. Kopec se prudce svažoval směrem k masivu Arrigetch Creek, který vyhloubil v údolí kaňon. Měli jsme dvě možnosti. Buď se vrátit stejnou cestou, nebo zkusit přebrodit ledovou vodu na opačnou stranu kaňonu. Rozhodnutí bylo na holkách. Fjollinky ale nejsou žádné cukrové panenky, co nic nevydrží. Když jsme se tedy vyškrábali na protější stranu, čekalo nás překvapení. Pěšinka!

Bez večerního rybaření by to nebylo to pravé aljašské táboření.

Bez večerního rybaření by to nebylo to pravé aljašské táboření.

Popravdě, kdybychom po takové cestičce šli třeba v Jeseníkách, nadávali bychom jako špačci. Vyšlapali ji spíš medvědi, než lidé. Ale alespoň se tato strana údolí mnohem mírněji svažuje, což je přece jen pohodlnější. Přespali jsme tedy pod Arrigetch Peaks. Stačil nám k tomu jen jeden stan, protože dva se vydali na východ slunce a ostatním čtyřem byla taková zima, že se rádi přitulili.

Údolí Arrigetch za všechnu tu námahu, nepohodlí a dvanáct mil neprostupným terénem určitě stálo. A zdolat některý vrchol je pro horolezce výzva - třeba se sem ti naši někdy vrátí.

Aljaška patří medvědům

Vidět grizzlyho ve volné přírodě je bezesporu zážitek, který nás lákal, ale nemuselo by to být zrovna z očí do očí. Přijali jsme proto několik opatření:
1. Rolničky - jejich zvonění medvěd slyší a má tak čas utéct. Ovšem po chvíli vám začne v uších zvonit tak, že slyšíte cinkání i ve spaní.
2. Bear spray - v principu se jedná o slabší pepřový sprej. Náš měl dosah čtyři metry a medvěda by nejspíš rozplakal, ale nezpůsobil mu žádné trvalé následky. Prý to stačí, aby vás nesežral - pokud se trefíte...
3. Elektrický ohradník - v USA si můžete koupit speciální sadu cca za 300 dolarů. My jsme si koupili klasický ohradník na krávy, izolační háčky a trafo v ČR. Tyčky jsme si vyrobili až na Aljašce. Fungoval výborně, tedy alespoň na nás.

Medvědí stopy a jiné "voňavé" důkazy jejich přítomnosti jsme potkávali na každé pláži i na každé zvířecí stezce, ale medvědi zatím byli vždy daleko - až na jednoho, který byl zase až příliš blízko první lodě, takže si ho její posádka ani nevšimla. Naštěstí utekl dřív, než k němu dojela i třetí loď. To jsme ještě nevěděli, co všechno zažijeme s plachetnicí.

Křišťálová Lupa 2016
Autoři:


Témata: Aljaška, Medvědi


Nejčtenější

Vulkán Bromo v Indonésii
Rozdávají život i smrt. Podívejte se na nejkrásnější sopky světa

Jsou divoké, nespoutané, občas nebezpečné a vždy fascinující. Možná ty vůbec nejkrásnější najdete v Indonésii, ale ani na dalších místech nebudete zklamáni....  celý článek

Do terénu, na polňačky nebo lesní cesty, se hodí silnější kola od průměru 20...
Koloběžky nejsou jen pro děti. Jak se na nich jezdí a jakou vybrat

Na koloběžce jezdili králíci z klobouku, Hurvínek i Krteček. Dávno to však není jen zábava pro děti nebo pohádkové postavičky. Kouzlo koloběhu objevují i...  celý článek

Velký bariérový útes, obrazem
Odumírající korálové útesy může zachránit obyčejný ocet

Hvězdici trnitou, která devastuje korálové útesy napříč Tichým a Indickým oceánem, lze zlikvidovat obyčejným kuchyňským octem. Podle agentury AFP na to přišli...  celý článek

Chrám Sagrada Família
Zlatý důl jménem Gaudí. Milovníci umění musí v Barceloně tvrdě platit

Za návštěvu památek geniálního španělského architekta zaplatíte v Barceloně majlant. Rok od roku vstupné zdražuje, navíc se zpoplatňují i dříve bezplatné...  celý článek

Další z rubriky

Krabí invaze v zátoce Sviní
VIDEO: Zátoku sviní obsadili krabi. Miliony jich zemřou na silnici

Zátoka podél kubánského poloostrova Zapata prožívá opět další invazi. Nejde však o vojenskou akci, ale čistě rozmnožovací. Silnice a domy totiž každý rok...  celý článek

Pudinkový dort s ovocem a šlehačkou
Pudink v hlavní roli. Sladkosti, které se rozplynou na jazyku

Jedna z nejobyčejnějších kuchyňských ingrediencí bývá obvykle spojována jen s dětskými svačinkami. Byla by ale škoda nechat pudinku jen tuhle vedlejší roli....  celý článek

Vulkán Bromo v Indonésii
Rozdávají život i smrt. Podívejte se na nejkrásnější sopky světa

Jsou divoké, nespoutané, občas nebezpečné a vždy fascinující. Možná ty vůbec nejkrásnější najdete v Indonésii, ale ani na dalších místech nebudete zklamáni....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.