Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kde v Česku hledat divočinu. Je blíž, než si myslíte

aktualizováno 
Jak bude vypadat příroda, do které přestane člověk úplně zasahovat, to nikdo neví. Musíme být trpěliví a přestat to přírodě kazit. Divočinu v srdci Evropy máme blíž, než jsme si mysleli. Učí se z ní lesáci, vědci i turisté, píše reportérka Klára Kubíčková pro magazín Víkend DNES.

Může to být tak čtyři roky, Žítkovské bohyně tehdy ještě znalo stěží pár etnologů, Bílé Karpaty byly spíš zapomenutým a příliš vzdáleným koutem republiky než turistickou destinací. Šli jsme podél potoka nad Lopeníkem a tam se klidně vyvaluje mlok - jako by vylezl přímo ze stránek Čapkova románu. Černý, se žlutavě oranžovými fleky. Tvor, kterého dobrovolně nepohladíte, ale uhranutě na něj dlouhé minuty zíráte a neodvažujete se ani dýchat, natož sáhnout pro foťák. Netušila jsem tehdy, že zde narazím na divočinu. A že ten mlok je vlastně jejím projevem, symptomem, který neodkazuje k chorobě, ale naopak ke stavu, kdy je všechno v pořádku.

Ano, nejenom Sibiř nebo Kanada, ale i Česko má svou divočinu. Pralesy v Beskydech a v Novohradských horách nebo třeba Josefovské údolí Křtinského potoka na dosah od frekventované trasy v Moravském krasu.

Divočinu potřebujeme. Je totiž mnohem odolnější než příroda, do které člověk soustavně zasahuje.

„Vadí nám, když v lese roste i něco jiného než smrky a houby, máme tendenci uklízet spadané stromy, nelíbí se nám světliny zarůstající bylinným patrem. Ale i to je les. Vlastně možná víc než ty smrky,“ vysvětluje Eliška Vozníková z projektu Česká divočina, s kterou jsme udělali následující rozhovor.

Kalamita, nebo požehnání?

Biolog David Storch napsal: „Pravděpodobně nejdůležitějším zjištěním ekologie druhé poloviny 20. století je, že lokální katastrofy jsou zdrojem řádu a stability.“
Právě z toho divočiny těží - zatímco člověk vnímá silnou bouřku, která vyvrátí desítky stromů, jako kalamitu, les ji vítá, protože díky pádu stromů nebo pak i na nich se uchytí nové druhy a zajistí tak různorodost lesního ekosystému.

„Podobný příklad najdeme třeba v Národním parku České Švýcarsko, kde před 10 lety shořel kopec,“ vzpomíná krajinný ekolog a programový ředitel Hnutí DUHA Jiří Koželouh. „S požárem si hasiči snažili poradit asi pět dní, než les na kopci kompletně shořel. V těch místech se netěží dřevo, jde o národní park a je tam i kvůli skalnatému terénu poměrně nepřístupná krajina, takže s požářištěm se nic nedělalo. Dnes nepoznáte, že tam hořelo. Les se sice liší od okolních zalesněných kopců, ale je jasně vidět, jak si příroda sama úžasně poradila.“

Jak vlastně vypadá taková divočina?
Je to lokalita, kde můžeme sledovat přirozené procesy, kde se příroda sama vypořádává s tím, co se v ní stane, nikdo jí nepomáhá. Když spadne strom, ať už třeba proto, že je starý, nebo vlivem větru či za bouřky, zůstane ležet, nikdo ho neuklidí. Postupně se na tom mrtvém stromě vystřídají stovky druhů, pak začne přímo z něj rašit nová vegetace, postupně to místo zaroste.

My vlastně nevíme, jak vypadala naše krajina předtím, než přišli první zemědělci, je ale pravděpodobné, že tady byl z velké části les. Jenomže ne takový les, jaký známe dneska. Les má mnoho podob.

Kde u nás divočinu najdeme?
Hlavně v národních parcích, tam můžeme sledovat přirozené procesy především v prvních zónách, kde lidé mohou chodit po - často četných - turistických trasách, ale kde nikdo nehospodaří. Největší území je na Šumavě, pak v Krkonoších. Divočina je ale i v řadě chráněných krajinných oblastí. A dokonce i mimo ně. Pomáhají jí vojenské újezdy, třeba Libavá je dobrý příklad území s divočinou. Kromě řady vzácných hmyzích nebo motýlích druhů, obojživelníků a plazů tady žije i orel skalní, který na Libavé před dvěma lety poprvé vyvedl mladé. To by se mimo divočinu stát nemohlo, orel potřebuje velký prostor, kde je klid, aby zahnízdil.

Co kromě orla žije v divočině? Naskakuje mi v hlavě hlavně medvěd...
Žádní medvědi u nás nezimují.

V Beskydech ale nedávno jednoho viděli.
Chodí k nám ze Slovenska, medvědi žijí na slovenské straně Karpat. Nyní se v Beskydech nepravidelně vyskytuje jeden až několik málo jedinců. To, že u nás nepřezimují, znamená, že přicházejí ze Slovenska a berou to jako své teritorium. Jenže není zde dostatek úkrytů, aby mohli přezimovat. V naší divočině ale žije asi 80 rysů. Problém je v tom, že u nás máme divočinu hodně ohraničenou. Tvoří ji sice asi 250 kilometrů čtverečních území, ale to je součet lokalit v celé republice. Jsou příliš roztříštěné.

Šumava - Bílá strž

Šumava - Bílá strž

Jeseníky

Jeseníky

Rys ostrovid

Rys ostrovid

Jak je tedy možné, že u nás vůbec žije?
Důležité jsou pro něj různé skalní vyvýšeniny, vyvrácené stromy a klid. Když to má, dokáže se srovnat i s civilizovanějším místem, třeba přejít silnici. Tam ho pak ale může srazit auto.

Co je co

NÁRODNÍ PARK
Rozsáhlé území, jehož ekosystém je co nejméně poznamenaný lidskou činností. V Česku jsou čtyři - Krkonoše, Šumava, České Švýcarsko a Podyjí. Podle zákona musí veškerá činnost člověka v této lokalitě směřovat k zachování nebo zlepšení přírodních poměrů. Už na podzim budou mít poslanci a poslankyně na stole zásadní novelizaci pravidel pro národní parky, která - pokud se povede - bude stanovovat, že většina území národních parků má být postupně ponechaná divočině, ale umožní větší otevřenost vzácné přírody pro turisty.

CHRÁNĚNÁ KRAJINNÁ OBLAST
Území, na kterém platí nižší stupeň ochrany než v lokalitě národního parku. V Česku jich je celkem 25.

NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE
Rozlohou malé území, kde ale platí ochrana ekosystému a je tady zakázaná nebo regulovaná těžba dřeva či vjezd aut. Je jich přes 100.

PŘÍRODNÍ REZERVACE
Má pouze regionální význam, platí zde ale podobná ochrana přírody jako v národní přírodní rezervaci. Divočina se ovšem může nacházet i mimo tato vymezená území, třeba ve vojenských újezdech, kolem divokých řek nebo ve špatně přístupných lesích.

Jak může v civilizaci vzniknout nová divočina?
Chceme vybrat ve spolupráci s přírodovědci, lesníky i se státními úředníky místa, která jsou pro vznik divočiny vhodná. Jakmile je najdeme, budeme se bavit o velikosti třeba 20 nebo 30 kilometrů čtverečních, zastaví se v nich veškeré zásahy a nechají se být. Máme pořád tendenci uklízet les, pomáhat přírodě, vadí nám nálety, spadané stromy, cosi jako lesní nepořádek. Ten je ale strašně důležitý. Jedině tak můžeme pozorovat skutečnou přírodu. Jak si poradí s požárem? Jak s polomem? Jak s kůrovcem?

Lesáci vás asi nemají moc rádi.
Vlastně docela mají, rozhodně spolupracujeme a na řadě věcí se umíme domluvit. Neříkáme přece, že se v polovině lesů má přestat hospodařit, většina lesů bude vždy hospodářská. I pro ně je užitečné vidět, jaké procesy v přírodě probíhají přirozeně, místo teorií a laboratoře sledovat skutečný proces.

Samozřejmě že to pozorování pak využijí pro zefektivnění péče o les a produkci dřeva, ale i ta k lesu patří. Někde ano, v divočině ne. Lesáci navíc umí uvažovat v jiném čase než třeba turisté. Tedy v desítkách nebo skoro stovkách let, v čase života stromů. Nezneklidňuje je, že strom, který zasadí, už jistě neporazí.

Jak je to s divočinou v okolních státech?
Třeba Německo se zavázalo mít na svém území během dohledné doby dvě procenta divočiny. Což zhruba odpovídá rozloze Plzeňského kraje.

A my?
Dnes máme 0,3 procenta, naší vizí je to zdesetinásobit na tři procenta. Každý ze sousedních států to má trochu jinak. Třeba Slovensko má divoké přírody mnohem víc než my, což je dané rázem jejich krajiny. Kromě medvědů tu žije i hodně vlků, na Slovensku se dokonce mohou za určitých podmínek střílet.

Vážně?
Ano, jde o to, že si zemědělci často stěžují, že jim vlci třeba napadli ovce. Je to všechno hodně provázané. Myslivci musí střílet přemnožené srnce nebo divočáky, protože vlivem lidských zásahů do přírody jsme přišli o velké šelmy, které by jejich počet regulovaly. V tomhle jsme třeba zajedno právě s lesáky - náš les vlky potřebuje.

NP Šumava

NP Šumava

Kočka divoká

Kočka divoká

Mlok skvrnitý

Mlok skvrnitý

A v Česku vlky máme?
Ano, i když třeba v Beskydech právě vinou legálního lovu na Slovensku dost málo. Jsou i na Šumavě. A před rokem byl prokázaný výskyt smečky také na Kokořínsku, tedy v Máchově kraji, přišli sem vlci z Německa a z Polska. Smečka má pět jedinců.

Kokořínsko, to je od hranic dost daleko, ne?
Vlci mají svoje migrační koridory a dokážou se dostat dost daleko. Němečtí vlci takhle došli třeba až do Dánska.

Jak se v divočině cítíte vy?
Pro mě je důležité vědecké hledisko, jak se les mění. Protože kouzlo je právě v té dynamice. Vidíte polom, v lese vznikne světlina, přiletí první motýli, nakladou larvy, objeví se ptáci, kteří je žerou, pak vznikne husté bylinné patro, během pár let vyrostou štíhlé stromky, když stromy vyrostou, přiletí strakapoudi a datlové... To je pro mě zajímavé. A také vzduch. A klid.

Sedm statečných

Vzácní obyvatelé české a moravské divočiny a kde na ně natrefíte

1.Rys ostrovid

Silně ohrožený v celé Evropě. Žije v Beskydech, Javornících a v jihozápadních Čechách. Loví laně, muflony i lišky.

2.Orel skalní

Orel skalní

Česko je kromě Irska jediným státem, kde orli zcela vymřeli vlivem lidské činnosti. Od roku 2006 běží projekt na umělé znovuvysazení orlů, na Libavé před dvěma lety poprvé po stu letech orel zahnízdil. Pár vyvedl mladé i loni a letos, vždy samičky.

3.Kočka divoká

Vrací se na Šumavu, do Javorníků, Beskyd, Bílých Karpat a do Doupovských hor. Je významným predátorem, který likviduje množství hlodavců.

4.Tetřev hlušec

Poslední životaschopná populace u nás žije na Šumavě, je jich zhruba 300 jedinců.

5.Mlok skvrnitý

Přísně chráněný druh, který obývá hlavně čisté potoky a studánky.

6.Ohnivec šarlatový

Houba, která pomáhá neutralizovat kyselé půdy a rozkládat tlející dřevo.

7.Roháč obecný

Jeho larvy se živí mrtvým dřevem - kde nejsou padlé stromy, nejsou ani roháči.







Nejčtenější

Ryanair létá výhradně s Boeingy 737-800
Ryanair útočí na cestovky, k letenkám nabídne kompletní zájezd

Cestovní kanceláře už o velkou část klientů s nástupem nízkonákladových dopravců v Evropě přišly, teď se levné aerolinky snaží o další zásek do jejich byznysu....  celý článek

V sobotu byl otevřen druhý úsek nové lanové dráhy z Růžové hory na Sněžku. (22....
Horská služba vyhlásila v Krkonoších první stupeň lavinového nebezpečí

Horská služba v Krkonoších vyhlásila po sněžení v minulých dnech nejnižší první stupeň lavinového nebezpečí. Na hřebenech napadlo asi 30 cm sněhu. Při prvním...  celý článek

Ozdobná designová víčka na představec KAPZ
Pořádná pumpa a nářadí, které vydrží. Vánoční superdárky pro cyklisty

Shánět dárky pro cyklistu, když jím sám nejste, je během předvánočních nákupů problém. Co koupit nadšencům v upnutých dresech a helmách, kteří se celé dny...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.