Budova dříve sloužila jako divadlo. Později ji koupil Salvador Dalí, jeden z nejznámějších výtvarníků 20. století, a v roce 1974 tam umístil své sbírky.
Už na náměstíčku před vstupem lákají návštěvníky bizarní sochy surrealistického génia. Třeba sedící Mojžíš na soklu vytvořeném z obyčejných pneumatik. V létě se prý před vchodem táhnou tak dlouhé fronty, že se otevírací doba prodlužuje dlouho po oficiálně stanovených hodinách. Každý den sem zamíří přes 6 000 lidí.
Plastiky na náměstí před Dalího muzeem
Legendární Dešťový cadillac
Muzeu dominuje takzvaný Dešťový cadillac – exponát v malé dvoraně, který se dovnitř nevešel. Výtvarné dílo se skládá z předválečné limuzíny, na jejíž kapotě stojí monumentální socha nahé ženy. Za autem, s nímž umělec ve 40. letech opravdu jezdil, pak stojí sloup z pneumatik a na něm se ještě vzpíná loďka. Když do příslušného otvoru hodíte minci, uvnitř auta začne pršet.
V muzeu brzy zjistíte, že v umění je všechno dovoleno. Mezi sochami se vám vryje do paměti třeba vycpaný krokodýl se zlatou klecí v tlapě nebo obrovská slepice s lidskýma nohama.
Expozice se skládá z 22 místností a vůbec nic se nestane, když je budete procházet na přeskáčku. Nejspíš vás překvapí Dalího začátky, maloval totiž ve 20. letech Cadaqué, Port Alguer a další španělské vesničky v melancholickém stylu, trochu připomínajícím našeho Jana Zrzavého. Později ilustroval "národní knihu", Cervantesova dona Quijota, nebo Danteho Božskou komedii. To už získával svůj nezaměnitelný rukopis.
Málokterý malíř-klasik měl takový smysl pro humor jako Dalí. Dokázal to i v jednom sále divadelního muzea, kde namaloval nástropní fresku v barokním stylu, akorát že nebeskou klenbu na ní místo andělů drží on sám a jeho choť Gala. Vytvořil pro divadelní muzeum i oponu. Nebo namaloval zátiší s chlebem v ošatce jako z renesance, jenomže chleba je poněkud okousaný.
Dešťový cadillac
Vzácné exponáty
I věhlasné světové galerie by mohly muzeu ve Figueres závidět několik Dalího originálů, které určitě patří do portfolia jeho nejznámějších děl a nejspíš vám přijdou minimálně povědomé, jako například Atomová Leda, nahá žena obletovaná labutí. Její tvář namaloval Dalí podle své manželky Galy a jak v muzeu zjistíte, svoji ženu musel mít opravdu rád. Maloval ji prakticky neustále, dívá se na vás ze spousty obrazů.
V muzeu nejsou k vidění jen Dalího díla, ale třeba i obraz svatého Pavla od El Greca, protože Dalí byl i sběratel s úctou ke středověkým malířům. Na rohu muzejní budovy se nalézá historická věž Galatea, ve které umělec v posledních letech života skutečně bydlel.
Opona v Divadelním muzeu
Mojžíš s chobotnicí nad hlavou
Slepice s lidskýma nohama
Ve stejném komplexu budov, a za jedno vstupné, si můžete také prohlédnout samostatnou expozici Dalího klenoty, sbírku šperků vytvořených podle jeho návrhů. Asi nejznámější z nich je Oko času, jehož bulva slouží jako hodiny signované Dalím.
Kromě Dalího muzea má Figueres ještě jeden tahák: pevnost na pahorku nad městem připomínající trochu valy našeho Terezína nebo Josefova. Dá se obejít a je od ní nádherný výhled na Pyreneje směrem na sever a k pobřeží vzdálenému asi deset kilometrů na straně východní.
Pohled od strážní budky v pevnosti Figueres směrem k Pyrenejím a francouzské hranici
Ale zpět do muzea. Principál Dalí dobře věděl, že každé představení si žádá především důstojné finále. Docílil ho i zde. Na návštěvníky čeká na jevišti, po kterém se mohou volně procházet. V jeho podlaze je totiž vsazen sarkofág, pod nímž je umělec pohřben a můžete mu zde vzdát hold.
Španělsko, Figueres
Může se hoditJak se tam dostat Salvador Dalí (1904–1989) Otec Salvadora Dalího byl právník, matka mu zemřela, když mu bylo šestnáct. Salvador Dalí studoval akademii v Madridu, odkud byl vyhozen, když údajně prohlásil, že nikdo z profesorů není tak dobrý, aby ho mohl zkoušet. Dalího trojúhelník |
