Budova dříve sloužila jako divadlo. Později ji koupil Salvador Dalí, jeden z nejznámějších výtvarníků 20. století, a v roce 1974 tam umístil své sbírky.
Už na náměstíčku před vstupem lákají návštěvníky bizarní sochy surrealistického génia. Třeba sedící Mojžíš na soklu vytvořeném z obyčejných pneumatik. V létě se prý před vchodem táhnou tak dlouhé fronty, že se otevírací doba prodlužuje dlouho po oficiálně stanovených hodinách. Každý den sem zamíří přes 6 000 lidí.
Legendární Dešťový cadillac
Muzeu dominuje takzvaný Dešťový cadillac – exponát v malé dvoraně, který se dovnitř nevešel. Výtvarné dílo se skládá z předválečné limuzíny, na jejíž kapotě stojí monumentální socha nahé ženy. Za autem, s nímž umělec ve 40. letech opravdu jezdil, pak stojí sloup z pneumatik a na něm se ještě vzpíná loďka. Když do příslušného otvoru hodíte minci, uvnitř auta začne pršet.
V muzeu brzy zjistíte, že v umění je všechno dovoleno. Mezi sochami se vám vryje do paměti třeba vycpaný krokodýl se zlatou klecí v tlapě nebo obrovská slepice s lidskýma nohama.
Expozice se skládá z 22 místností a vůbec nic se nestane, když je budete procházet na přeskáčku. Nejspíš vás překvapí Dalího začátky, maloval totiž ve 20. letech Cadaqué, Port Alguer a další španělské vesničky v melancholickém stylu, trochu připomínajícím našeho Jana Zrzavého. Později ilustroval "národní knihu", Cervantesova dona Quijota, nebo Danteho Božskou komedii. To už získával svůj nezaměnitelný rukopis.
Málokterý malíř-klasik měl takový smysl pro humor jako Dalí. Dokázal to i v jednom sále divadelního muzea, kde namaloval nástropní fresku v barokním stylu, akorát že nebeskou klenbu na ní místo andělů drží on sám a jeho choť Gala. Vytvořil pro divadelní muzeum i oponu. Nebo namaloval zátiší s chlebem v ošatce jako z renesance, jenomže chleba je poněkud okousaný.
Vzácné exponáty
I věhlasné světové galerie by mohly muzeu ve Figueres závidět několik Dalího originálů, které určitě patří do portfolia jeho nejznámějších děl a nejspíš vám přijdou minimálně povědomé, jako například Atomová Leda, nahá žena obletovaná labutí. Její tvář namaloval Dalí podle své manželky Galy a jak v muzeu zjistíte, svoji ženu musel mít opravdu rád. Maloval ji prakticky neustále, dívá se na vás ze spousty obrazů.
V muzeu nejsou k vidění jen Dalího díla, ale třeba i obraz svatého Pavla od El Greca, protože Dalí byl i sběratel s úctou ke středověkým malířům. Na rohu muzejní budovy se nalézá historická věž Galatea, ve které umělec v posledních letech života skutečně bydlel.
Ve stejném komplexu budov, a za jedno vstupné, si můžete také prohlédnout samostatnou expozici Dalího klenoty, sbírku šperků vytvořených podle jeho návrhů. Asi nejznámější z nich je Oko času, jehož bulva slouží jako hodiny signované Dalím.
Kromě Dalího muzea má Figueres ještě jeden tahák: pevnost na pahorku nad městem připomínající trochu valy našeho Terezína nebo Josefova. Dá se obejít a je od ní nádherný výhled na Pyreneje směrem na sever a k pobřeží vzdálenému asi deset kilometrů na straně východní.
Ale zpět do muzea. Principál Dalí dobře věděl, že každé představení si žádá především důstojné finále. Docílil ho i zde. Na návštěvníky čeká na jevišti, po kterém se mohou volně procházet. V jeho podlaze je totiž vsazen sarkofág, pod nímž je umělec pohřben a můžete mu zde vzdát hold.
Může se hoditJak se tam dostat Salvador Dalí (1904–1989) Otec Salvadora Dalího byl právník, matka mu zemřela, když mu bylo šestnáct. Salvador Dalí studoval akademii v Madridu, odkud byl vyhozen, když údajně prohlásil, že nikdo z profesorů není tak dobrý, aby ho mohl zkoušet. Dalího trojúhelník |