Jo jo, nad cestopisy Hanzelky a Zikmunda jsem travil mnoho casu a precetl je nejednou. A mozna i to prispelo k tomu ze dodnes rad a hodne cestuji (i kdyz bohuzel ne tak jako oni). Zazitky z cestovani jsou neco co Vam nikdo (krome toho hroznyho Alzheimera) nevezme a z ceho budete mit radost i po mnoha letech kdy si na spoustu hmotnych veci ani nevzpomenete. 

Kluci meli tenkrat uzasnou odvahu, ono domluvit se v zemi jejiz jazyk neznate je orisek dodes, planovani cest da zabrat kolikrat i s Internetem, natoz tenkrat kdy se kuse informace musely shanet v knihovnach z mnoha let starych knih....

Ale je videt ze z toho maji zazitky na cely zivot a poskytli zabavu mnoha a mnoha dalsim.

Pan Zikmund poněkud mystifikuje.

V té době jsem byl kluk, ale značně vnímavý a pamatuji jak se čekalo u rádia na novou relaci Hanzelky a Zikmunda. To byl začátek padesátých let. Komunisti doslova oslavovali oba cestovatele.

A doporučuji všem přečíst si jejich prvníé díl o cestě Afrikou a vysloveně komunistické názory na kapitalismus, na kolonizaci Afriky, na kapitalistickou Francii, na vyloženě politické komentáře, které se zklidnily až ve II a III díle knihy.

Nicméně si jejich cesty Afrikou vážím a absolutně ne cestou Asií a SSSR. Tam se lhalo, zamlčovao, provolávala sláva sovětskému lidu ... a pochopitlně dodnes zacenzurováno.

a chapete vubec, ze bez tech kecu byste si precetl leda kulove, protoze by ty knizky nikdy nevysly? To same Stingl.... proste tu omacku vypoustim

Pětadevadesát!

Kdo z nás se toho dožije a bude vypadat tak jako pan Zikmund... Gratuluji mu.

Krásný rozhovor, musí mít úžasné zážitky ze všech těch cest. Jen mi to trošku pokazil ten poslední odstavec, kde pan Zikmund (stejně jako každý starší člověk) naznačuje, že dřív ti kluci byli nějak "lepší", což samozřejmě není pravda. Romantika se sice asi trochu vytratila, ale počítače určitě nic nezkazí, ani za nic nemůžou. Každá generace prostě tráví volný čas trochu jinak a žádná není v globálu horší než ta předchozí.

dětství = je jen jedno a trávili jsme gho dobrodružně skoro každý den. A je mi fuk jestli mi bvěříte. U počítače, doma, nezažijete žádné dobrodružství. Mám na dětství a naši partu kluků a holek, vzpomínky jaké dnes už nezažijete. Výpravy s partou kamkoliv třeba k vodě nebo na naše hřiště, kde se hrálo na kytary a zpívalo, někdy pouštěla skvělá hudba z Rádia Luxembourg s americkými žebříčky, jízdy na motorce, sranda, i první sympatie v partě asi 20ti dospívajících.. Celá odpoledne a večery s partou (asi 3-4 kouřili cíga), jinak ani pivko..

Dnešní generace jistě není zkažená (v globálu) ale rozhodně nemá dětství, smysl a respekt pro partu, uznává dokonce i důchodce a osoby starší kupodivu. Samozřejměě zdraví ať onoho zná nebo ne, Má dovednosti, umí vylézt na strom, kopat do mičudy,

A dokonce napadnout někomu počítač a mít radost z toho, že ten někdo si to neumí spravit. I taková je dnešní mládež.

Takto si představuji bohatého člověka... Krásný rozhovor s krásným člověkem 

Bez srdce to nejde.

Moc pěkné.

Moje dětská četba. Ty jejich knihy. A fotky.

Moc pěkný rozhovor! Jen z toho závěru je mi trochu smutno...

Miroslav Zikmund je borec

Kdyby mělo Česko víc takových lidí jako byli tito dva pánové, vypadalo by úplně jinak. Přibylo by moudrosti a ubylo darebáků. Klobouk dolů a díky !!

to je dost chabé pane Chrastina...Čo bolo, to bolo... dnes si mládež neváží ani svých učitelů. Ani rodičů, každý je blb jen oni jsou mistři světa.  Že někdo dokázal projet světem, uččil se jazyky, věděl si rady aby v přírodě přežil, dovedl se chovat k domorodcům aby si je neopekli k večeři... co z toho by dnešní mladý člověk dokázal?

Pěkný rozhovor.