není se co divit, počet turistů neustále roste 

Nevím byla jsem tam v roce 1986 a  bylo to děsné ! Všude jen špína ,špína a špína.

Asi se to muselo hodně zlepšit. V hotelu  nebyl nakrájený chléb,museli sme ho trhat rukama a jídlo s mouchami na všem!  Byl to "nezapomenutelný" pobyt!

1986 je opravdu už pravěk.

gratuluji Praze

Istanbul děs, po setmění se vyrojí žebráci, znetvořené děti a štětky a není to vůbec příjemné...kde jsou města jako Salcburk, Vídeň?

To je nejaka parodie, ne?

ja kdyz jel z Parize pres Prahu do Brna, tak sem si v Praze rikal co je to za dedinu s pouhymi tremi linkami metra a z letiste pouze busy a taxi. No a v Brne sem pak koukal, jak to maj dobre udelane, ze maj i vic tramvajovych linek nez Pariz :-)

Lisabon bych řadil výš, Barcelonu a Frisco taky. Tahle města si snaží svou atmosféru zachovat, v takovém Londýně už to začíná být spíš atmosféra Perské tržnice, kam se před staletími sjela půlka Asie prodávat koberce, drahokamy a koření 

V Istanbulu jsem byl na dovolené několik dnů a musím potvrdit, že tohle město je krásné, pohodové a jsou tam i lidé, kteří jsou taky O.K. Je tam i hodně kvalitních potravin a taky levných.Rád bych se tam ještě vrátil a užil si to.

Tak obcas ten trip advisor navstivim, ale at tam hledim jak tam hledim, nikde ten zebricek tech "oblibenych" mest nevidim... takze nevim, odkud to vzali.

a co tak misto minusu dat link, kde je to tam uvedene?

Praha je skutečně českým pokladem. Nedávno jsem byl v Paříži, a přestože nabízí dechberoucí stavby jako Pantheon, Sacré Couer nebo Eiffelovku, Praha je ucelenější, čistší nejen architekturou, ale i na ulicích, barevnější a za mě i mnohem romantičtější.

Tak predevsim Praha neni takova metropole, ma jen neco pres milion lidi, takze si muze jeste nejakou romantiku dovolit a za druhe, nevim jak Vam, ale me Pariz nic moc nerika. Samy pristehovalec, mekace narvane lidmi, neni se kde posadit ani zaparkovat auto a spina vsude.....at mi frankofilove odpusti, ale Pariz mi pripada jako stara operni pevkyne, ktera si nestacila vsimnout, ze uz po ni nikdo ani nevzdechne, ale pripada si stale zadouci a krasna.