Myslím, že je moc dobře informovat případné zájemce o pobytv Indonésii o všech stránkách života tady a tak moc děkuji za tentočlánek. Sama už jsem v Indonésii byla 3x, dohromady více než rok,v létě jedu znovu a dodnes vzpomínám, jak jsem prvních 14 dní pobytu nauniverzitě v Padangu na Sumatře hledala kontejnery na odpadky. Chodilajsem s igelitkou plnou odpadu skrz areál školy a nic – až když jsem bylaponěkolikáté svědkem pálení hromad odpadu, uvědomila jsem si, že třídit se tadyasi opravdu nebudeJČlověk se s tím hold musí smířit. Osobně jsem raději, když místní odpadspálí, než když pluje v moři. Věnuji se v Indonésii ochraně mořskýchželv (http://www.morskezelvy.cz) a ony sičasto pletou plovoucí igelity s jejich přirozenou potravous medúzami. Na plážích pak můžete kvůli špatnému přístupu k odpadunajít vyplavené mrtvá těla plná plastů.
A možná ještě jeden zážitek, tentokrát veselejší: člověk doma vzpomíná častojen na to dobré, ale jednou, když za mnou do Indonésie přijela sestra, nechalyjsme se ubytovat na Lomboku v levném hotýlku. Po chvíli v koupelněchci vyjít z pokoje, že dojdu zaplatit a ejhle..dveře nešli otevřít.Dlouho jsme bouchaly a křičely, než si nás všimli. Zámek se zasekl a pánovémuseli dveře vyrazitJ
Zábavná je i doprava, přesně jak říkáte, jednou, když jsem už na boku ulicestala snad deset minut a kolem stále proudila auta a motorky, poprosila jsemdokonce jednoho z přihlížejících prodavačů, zda by mě nepřevedl přescestu. Měl z toho neuvěřitelnou legraci.
Užijte si Indonésii, ale nečekejte, že to tam bude stejné jako u nás..pomůžeVám to!
