Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Manly, tady v Sydney přebýváme

Z centra se sem jede trajektem cca 20 minut, autem asi hodinu. Malebné kopečky se skalisky lemují dlouhou pláž, která je od promenády oddělena řadou palem. Na moři se neustále prohánějí surfaři. Voda je studená, ale plavat a blbnout ve vlnách se dá. Letadlo kreslí na oblohu nějaký nápis, nevím, čím to dělají…

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Štěpánka Tvrzníková

varování před zprostředkovatelem studia v Austrálii
Milá redakce, Váš článek mne přinutil se zamyslet zpět nad šlamastykou, kterou mi způsobila jedna ze zprostředkovatelských agentur pro studium v Austrálii. V roce 2001 jsem studovala v Sydney. Pro mojí naprostou neznalost AJ jsem si nechala pobyt zprostředkovat přes Pegas International sídlící v Kaprově ulici v Praze. Agentura nabízela ubytování v Sydney po dobu min.1 měsíce, zajištění školy, víza a pojištění a v případě potřeby českého delegáta v Sydney. Tudíž ideální kombinace pro anglického analfabeta.
Víza agentura zajistila, školu také, ale ostatní škoda mluvit. Z letiště mne delegát převezl na ubytování. První šok byl, že to byl domeček v našich podmínkách zralý na demolici, v něm 11 Čechů na 8 postelích,hodinu cesty od města (měl být v blízkosti školy) a gelegát (říkal ale že za někoho zaskakuje) neměl na zaplacení taxíka. A hned odjel. Z Austrálie se těžko utíká, je to přeci jen 15000 km, anglický jazyk mi byl cizí a letenka zpět za 4 měsíce.
Druhým šokem byla škola. Děcka z domečku mne ukázali vlak a dojeď si tam jak chceš a hledej si jí jak chceš. Bez mapy, jakýchkoli orientačních bodů a pomoci za strany agentury se škola ve 4 milionovém městě poněkud těžko hledá. S pomocí taxíku jsem ji nakonec po 3 hodinách našla. Sáhla jsem si ale opravdu na dno, vůbec jsem netušila kde jsem a utéci domů opravdu nešlo. Vím jen, že se mi chtělo sednout na chodník a brečet (podotýkám, že nepatřím mezi třasořitky a bylo mi již 30). V té chvíli jsem prozměnu nevěděla, jak se dostanu ke svým věcem do domečku.
Ve škole to bylo nakonec moc fajn. Problémy ale ještě neskončily. Součástí studentského víza do Austrálie bylo i zdravotní pojištění, které musel každý student zaplatit. Jiné zdravotní pojištění bylo dle agentury zbytečné.A protože jsem vše platila agentuře,předpokládala jsem, že je vše v pořádku. Pojištění měla agentura za mne zaplatit pojišťovně přímo v Sydney, ta to poslat do školy a škola mne měla předat kartičku pojištěnce. Trocha složité, leč prý standartní postup. Nevím, jak ambasáda ve Vídni sleduje, jestli agentury opravdu platí za své studenty povinné pojištění, ale v tomto případě toto selhalo.
Když jsem se po měsíci v Sydney začala shánět ve škole po mém pojištění, řekli mi, že i když nemám kartičku, mám jistě zaplaceno a kartička přijde v dohledné době. Delegát v Sydney (v té době jsem zastihla po mnoha telefonátech přímo majitele p.Krejčíka) mne uklidnil, že je vše v pořádku a kartička dojde. Škola krčila rameny několik příštích týdnů, že stále nic.To už jsem pana Krejčíka nezastihla. Byl pouze po telefonu a stále uklidňoval. Přijít nečekaně k němu do kanceláře neexistovalo, protože byl v jedné z moderní budov dole s ochrankou a bez výslovného souhlasu p.Krejčíka nahoru k němu nikoho nepustili. P.Krejčík nezaplatil pojišťovně a stále se vymlouval, že je na cestách a že zítr zaplatí atd. Trapné. Já tak byla bezmála 4 měsíce v Austrálii bez pojištění. Kdyby se mi něco stalo, ani netroufám domyslet, platím do důchodu. Nakonec mého pobytu, když jsem se vrátila ze svého měsíčního výletu po Austrálii a loučila se se známými ve škole, mi dali moje pojištění. K smíchu, před mým odletem zpět jsem již byla pojitěná. A to šlo v přepočtu na Kč o pár stovek. Když se to ale sečte...
Ráda bych tak varovala před firmou Pegas International. Potíže s ní jsem neměla v Sydney sama a škola sama prý přemýšlela, že nebude studenty od této agentury přijímat. Kéž by. Ale byznys je byznys.
 Přes to všechno jsem moc ráda, že jsem tam byla, je to nádherná země a vřele doporučuju.
Štěpánka Tvrzníková, Zachariášova 2,České Budějovice
    
0/0
25.4.2003 14:13

Jaroslav Balouš

Jeden den na Manly.
V Australii jsem byl celkem čtyřikrát za sebou od roku 1998-2001,vždy na Vánoce a na Silvestra.Přál bych každému z této republiky aby se tam mohl jet podívat je to něco užasného.Obdivuji se lidem kteří tam žijí jak bezstarostně snášejí každodenní rytmus života,jak dbají na své okolí,jak se starají o zvířata,jak vycházejí se spoluobčany,jak se baví ve svých klubech,jak prostě umí žít.Člověk který žije tady v Česku se nestačí divit když to všechno okolo sebe vidí.Od Opery jsme vyjeli asi v půljedenácté lodí na Manly.Nádherná vyhlídka z lodě na město Sydney obklopené botanickou zahradou.Míjíme asi po 15 minutách několik malých ostrůvků,který jak jsme se dozvěděli si můžete pronajmout pokud pořádáte nějaké oslavy třeba roddínné a chcete být nerušeni. Asi po 45 minutách dorážíme na Manly do malého přístavu.
0/0
1.5.2002 20:12

pavel

kontakt
Vase prispevky nejsou spatne ,jenom mi tam chybi kontakt na vas,mam na mysli treba telefonicky;ja ziji v manly uz 5 let a mozna by stalo za to se sejit a probrat par veci,tak kdyby jste meli zajem moje cislo je 99777828 nebo mobil 0409601801,tak zatim doufam ze jeste jste v manly,pavel
0/0
1.5.2002 3:06







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.