Chybi chut

Turistika v rade mist sveta byla znacne zavisla na americkych navstevnicich, plati to treba i o Londynu. A ti nyni opravdu necestuji. Ani se jim nelze divit, ze nemaji chut. Pisu z Washingtonu a zde se zivot do svych koleji nevratil. V poslednim tydnu zacaly prijizdet pracovni navstevy z Evropy, vesmes lide, kteri Washington navstevuji casto, pravidelne a po dlouhou dobu. A vesmes rikaji, ze nyni vidi mesto, ktere by ani nepoznali. Atmosfera se docela zmenila; lide jednak jeste prozivaji smutek a vstrebavaji sok, jednak se jim cestovani nezda jako pravy projev vlastenectvi, jednak nebyli zvykli na kontroly, kvuli kterym je cestovani mene pohodlne, a jednak mnozi opravdu maji strach. Nedivte se: doslova kazdy den slysi vyzvy svych vysokych oficialnich predstavitelu, ze teroristickym utokum jeste neni konec (viz napr. pred chvili ministr spravedlnosti Ashcroft).

bezpečné cestování

Já si myslím , že cestování nebylo nikdy bezpečnější , než je teď.

Turismu se nedaří

Již 8 let pracuji pro jednu y největších španělských hotelových firem, která má resortní hotely po celém světě. Za celou tu dobu jsem nezažil tak rapidní pokles zájmu o dovolené jako v těchto dnech. I když jsem momentálně v Dominikánské republice, kde je sezóna 365 dní v roce, hotely jsou naplněny jen z nějakých 30-40% své kapacity. Spousta větších firem, která má více než jeden hotel se snaží koncentrovat turisty jen v jednom z nich a ostatní zavírá kvůli snižování nákladů, personál je v lepším případě posílan na neplacenou dovolenou, v horším se rozdávájí výpovědi. Situace je o poznání horší v Mexiku, které je podstatně víc závislé na americkém turostovi. Hotely zejí prázdnotou, každý čeká na zázrak.