Svoboda, surfování a práce na pláži. Digitální nomádka žije svůj sen

Mohlo by to vypadat, že Veronika Pešková tráví celé dny jen potápěním, surfováním a popíjením drinků na terase bungalovu někde v exotické destinaci jihovýchodní Asie. Digitální nomádka však tvrdě pracuje a nesleví, dokud nesplní svou denní normu. Mám práci snů, říká v rozhovoru pro iDNES.cz.

Říkáte o sobě, že jste digitální nomádka. Co si pod tím mám představit?
Je to hlavně veliká svoboda a nezávislost. Můžete jet kam chcete. Nemusíte ráno brzo vstávat, z okna máte výhled na moře, pracujete na pláži. Jediné, co k tomu opravdu potřebujete, je notebook a internet.

Jak jste se k takové práci dostala?
Musela jsem na tom hodně pracovat a být aktivnější než ostatní. Ale stálo to za to. Jsem dost cílevědomá, vždycky si jdu za svým. Nedělá mi problém hodně pracovat. Mám nastavený minimální a maximální počet slov, která musím za týden odevzdat. A vždycky se držím na maximu. Nejen proto, že si tím samozřejmě víc vydělám, ale mě to prostě baví.. A hlavně, čím víc do toho dáte, tím větší je o vaši práci zájem. To mě motivuje a pohání pořád dál. Ale myslím, že živit se jako digitální nomád není pro každého.

Je to o disciplíně?
Přesně. Ta je strašně důležitá.

Island hopping na Filipínách.

A vás nikdy neláká, když jste někde u moře, říct si: dneska se na to vykašlu?
Ale ano. Jenže když se na to vykašlu, tak pak musím sedět u počítače třeba šestnáct hodin v kuse, abych to dohnala.

Takže se jako digitální nomád v pohodě uživíte a ještě vám zbývá dost peněz na cestování? To přece taky něco stojí...
To rozhodně. Ale já kupuji letenky zásadně v akci. Třeba teď se mi podařilo pořídit zpáteční letenku na Srí Lanku za devět tisíc. To je podle mě základ. Jen co odněkud přijedu, už sháním další akční letenky.

Takže nemáte konkrétní plán. Prostě čekáte, co se vám podaří sehnat?
Přesně tak. Poslední dobou většinou směřuji do jihovýchodní Asie, protože je tam krásně a dá se tam žít za málo peněz. Procestovala jsem ji téměř celou. Myslím, že je to pro digitální nomády ideální destinace.

Veronika Pešková

• Vystudovala dvě vysoké školy se zaměřením sociální práci a cestovní ruch.
• Ve dvaceti letech přičichla k cestování, které se pro ni stalo závislostí.
• V současnosti je digitální nomádkou – na svých cestách překládá, píše články do časopisů o cestování a fotografuje.
• Před šesti lety si založila blog na iDNES.cz, momentálně je ale aktivní hlavně na svém facebookovém profilu Cestovatelka.

Proč? Kvůli útratě?
Právě. Samozřejmě si můžete dopřát luxusní hotel za dva tisíce korun na noc, ale zároveň tam ještě pořád seženete nocleh v share roomu za pět dolarů. Taky jsem tak dřív cestovala. Teď už jsem ale trochu jinde a dopřávám si víc pohodlí.

Například?
Na Srí Lance budu bydlet na pláži ve dvoupatrovém bungalovu s terasou s výhledem na moře, kde se mi bude krásně pracovat. Těším se, jak ráno vstanu a hned zabořím nohy do písku! Na pláži je i restaurace a pět minut pěšky to mám k surfovému spotu. Plánuju, že budu surfovat každý den. Našla bych i levnější ubytování, ale chtěla jsem si udělat radost.

Proč zrovna Srí Lanka?
Právě tam jsem se naučila surfovat. Strašně se tam těším. Jen jedna věc mě trochu děsí. Asi před pěti lety vyhlásil průvodce Lonely Planet Srí Lanku jako destinaci číslo jedna a ten rok to tam bylo peklo. Každý se tam chtěl jet podívat. Takže jsem zvědavá, co se změnilo. Ale surfování je tam nejlepší, co jsem zažila. A voda je snad pořád stejná.

Po práci si Veronika vždycky najde čas i na své oblíbené surfování.

Bývaly doby, kdy jste byla skromnější cestovatelka?
Ale já jsem skromná! Pořád počítám a snažím se zbytečně nerozhazovat. Nejsem materiálně založená, takže nepotřebuji ke štěstí auto, hromady oblečení a kosmetiky.

Setkala jste se někdy s tím, že vám lidi tenhle styl života závidí?
Samozřejmě, mnohokrát. Už když jsem psala blog, tak jsem měla pod články spoustu závistivých reakcí. Občas se i v mém okolí někdo diví, jak si můžu dovolit tolik cestovat. Ale já na to vždycky říkám, že každý je strůjcem svého štěstí. Když se člověk opravdu snaží, hledá, vzdělává se, pracuje na sobě, tak má šanci hodně dokázat. Musíte si jít za svým a neřešit, co si o tom kdo myslí. Nikdo jiný váš život žít nebude.

Vydáváte se na cesty sama?
Nejčastěji cestuji se svým mužem. Za prvé ráda sdílím zážitky a za druhé si myslím, že sami by měli cestovat spíš chlapi. Sólo cestovatelky obdivuji, ale myslím, že osamělá žena na cestách je hrozně bezbranná. Pár nepříjemných zážitků mám třeba z Indie, a to jsme cestovaly ve dvou s mojí sestřenicí a rozhodně jsme nebyly vyzývavě oblečené.

Jak často někam vyrážíte?
Obvykle jsme šest sedm měsíců v roce pryč. Ale klidně bych jezdila i častěji. Jsem schopná se za hodinu sbalit a vyrazit na letiště.

Kolik zemí jste už navštívila?
Kolem pětačtyřiceti.

A kde se vám líbilo nejvíc?
Třeba v Jižní Americe mě opravdu okouzlilo Chile. To je pro mě srdcová záležitost. V jihovýchodní Asii by to vyhrály Filipíny. Tvoří je spousta krásných ostrovů a pořád je co poznávat. Navíc je tam málo turistů, protože není tak snadné se tam dostat. Cesta s přestupy zabere i tři dny, což je pro lidi, kteří jedou na dvoutýdenní dovolenou, zbytečná ztráta času. Ale především jsou na Filipínách nádherné pláže jako z pohádky s bílým pískem a tyrkysovým mořem.

Krásné pláže i moře, příroda, památky. To je to, co digitální nomádku láká daleko od domova.

Když jste v zahraničí, tak spíš jezdíte a poznáváte, nebo zůstáváte na jednom místě?
Obojí. Když jsme v úplně nové zemi, tak ji procestujeme na skútru. A když se nám tam líbí, tak se vracíme na jedno místo a dáme přednost pohodlí. Zejména, když se tam hezky surfuje nebo je tam možnost potápění.

Bez čeho se nikdy neodjedete?
Rozhodně bez notebooku, fotoaparátu a mobilu. To je nutnost. Potřebuji je k práci.

Technika asi zabere v zavazadle dost místa. Na čem ho ušetříte?
Na oblečení. Když jedete na měsíc do tepla, tak nepotřebujete skoro nic. Stačí žabky, kraťasy, tílka, plavky... A co vám bude chybět, to si na místě koupíte za pár korun. Když jedu na poznávací cestu do Asie, jsem schopná sbalit se do batůžku. Pokud jedu na jedno místo, tak si přibalím i knížky.

Knížky? Tištěné? To jste trochu staromódní digitální nomád...
Mám ráda počítač, telefon i internet, protože mi umožňují dělat práci, jakou dělám. Ale co se týká sociálních sítí, mobilních aplikací, e-knih, tak ty nemusím. V tom jsem staromódní. Tahám s sebou knížky, radši než maily posílám dopisy. I průvodce mi vyhovují víc tištěné. Mám jich doma slušnou sbírku. Jsou v nich moje vzpomínky. Ty ze zemí, kde jsem byla víckrát, už mají takovou pěknou patinu.

I focení je součástí její práce.

Proč vás to pořád vábí pryč? Vždyť i tady je hezky.
Zjistila jsem, že když je člověk dlouho doma, tak si moc nevšímá svého okolí, už není tak pozorný. Ale když někam přijedu, tak vnímám úplně všechno - ať už jsou to lidi, vůně vzduchu, zvuky, architektura, příroda. Vždycky, když vycestuji, tak žiji přítomným okamžikem. Zatímco když jsem doma, tak plánuji, přemýšlím dopředu, řeším schůzky a práci. Navíc tady nemám surfování, potápění, moře, prostor...

Takže chcete být nomádkou navždycky?
Proč ne? Mám práci snů, úžasný vztah, krásný život. Cestuji, setkávám se s různými lidmi, kulturami, přírodou. Je to tak obohacující. Neumím si představit, že bych si řekla: od teď už budu jenom doma.