Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Parádní hřebenovka, jeskyně a soutěsky. Top Slovenska pro horaly

aktualizováno 
Slovensko je prostoupené množstvím krásných přírodních celků, od poměrně vysokých hor přes atraktivní údolí až po zajímavé krasové oblasti. Některé z nich jsme vám představili v přehledu „Slovenských NEJ“. Dnes vám ukážeme nejkrásnější přírodní oblasti našeho východního souseda.

Stezka přes Ostrý Roháč směrem na Volovec | foto: (Jerzy Opioła)Creative Commons

1.Nízké Tatry

Skoro sto kilometrů dlouhý hřeben Nízkých Tater, natažený od západu k východu, je jednoznačně ohraničen údolím Váhu a Hronu a tvoří nejvýraznější horský celek Slovenska. Okolí Chopku je díky lanovkám a lyžařskému areálu frekventované v létě i v zimě, jinde však zůstávají Nízké Tatry vyhrazené pravověrným turistům.

Léto na Slovensku

Tipy na krátké výlety i celou dovolenou najdete ve speciální slovenské příloze

Základní variantou turistiky v Nízkých Tatrách je přechod hřebene, o kterém jsme podrobně psali zde. Nabízíme tedy dvě možnosti méně náročných jednodenních výpadů.

Z Demänovské doliny, která se zařezává do hřebene od severu, vyjedete lanovkou na Chopok, druhý nejvyšší vrchol (2 023 m). Vaším cílem je sedlo Čertovica (1 232 m), kam míří z Chopku červená značka.

Půjdete neustále po hřebeni, s nádhernými výhledy, většinou mírně s kopce. Krátkou odbočkou můžete vystoupit na nejvyšší vrchol pohoří, Ďumbier (2 045 m). Počítejte s asi čtyřmi hodinami pochodu, zpět do Liptovského Mikuláše vás navečer doveze autobus.

Nejvyšší část Nízkých Tater s Chopkom v pozadí

Nejvyšší část Nízkých Tater s Chopkom v pozadí

Jarní pohled na Kráľovu hoľu se zbytky sněhu

Jarní pohled na Kráľovu hoľu se zbytky sněhu

Výstup na Kráľovu hoľu (1 946 m), nejcharakterističtější vrchol východní části Nízkých Tater, je o něco náročnější. Není tu žádná lanovka a musíte zdolat značné převýšení. Začněte u železniční stanice Telgárt a nejprve se svezte jednu stanici do Vernáru (930 m), trasa vede mj. tzv. kravatovým tunelem.

Odtud vychází na vrchol žlutá značka, nejprve chladivým údolím podél potoka, později strmě svahem. Terén se otevře teprve v úrovni 1 500 nadmořských metrů a cíl, tedy vrchol Kráľovu hoľu obdařený vysílačem, už před sebou uvidíte. Nahoře sice není žádná možnost občerstvení, zato si za dobrého počasí užijete jeden z nejlepších výhledů, jaký slovenské hory nabízejí. Sestup do Telgártu pak vede po červené a je místy pořádně prudký. Celá trasa trvá sedm až osm hodin.
Poloha: Žilinský a Banskobystrický kraj, ve středu Slovenska
Doba návštěvy: nejméně tři dny

2.Vysoké Tatry – výstup na Rysy

Známý vysokotatranský vrchol Rysy (2 499 m) má hned dvě prvenství. Jde o nejvyšší štít, který je v tomto pohoří volně přístupný bez horského vůdce (pokud nepočítáme výjezd lanovkou na Lomnický štít), současně se jedná o nejvyšší bod Polska. Hora se totiž tyčí přímo na slovensko-polské hranici.

Výhled z Rysů do Bielovodské doliny a na hřebeny Vysokých Tater

Výhled z Rysů do Bielovodské doliny a na hřebeny Vysokých Tater

Při dobré kondici a včasném nástupu lze sice výstup na Rysy i návrat stejnou cestou zvládnout za jediný den, radíme však si tento trip zorganizovat s noclehem na chatě pod Rysmi. I ta má jeden primát, jde o nejvýše položenou horskou chatu v Tatrách (2 250 m). Ale hlavně si tam budete moci vychutnat fantastickou vysokohorskou atmosféru večera, noci i svítání. Zda je na chatě místo či nikoli, si předem zjistěte na webových stránkách.

První den vystoupáte od stanice električky kolem Popradského plesa k chatě pod Rysmi. Převýšení dělá rovný kilometr a první dvě třetiny trasy jsou snadné, až k Popradskému plesu vede dokonce asfalt. Terén se pořádně zvedne teprve u rozcestí červené a modré značky v Mengusovské dolině; až uvidíte po levé ruce Žabí plesa, vězte, že máte asi polovinu strmého úseku za sebou. Druhý den ráno od chaty pod Rysmi nalehko vystoupáte za slabou hodinku na vrchol a až se pokocháte perfektními výhledy (mj. dvě velká jezera na polské straně), vrátíte se zpět do údolí stejnou cestou.
Poloha: Prešovský kraj, severozápadně od Popradu
Doba návštěvy: dva dny

3.Západní Tatry – Roháče

Bezesporu jedny z nejkrásnějších slovenských hor, Roháče, tvoří nevelké, ale velmi členité území na rozhraní Liptova a Oravy. Mohutné skalnaté vrcholy jsou rájem vysokohorských turistů, vyžadují však solidní fyzickou kondici, zkušenost s pohybem ve vysokohorském terénu i jistou nohu a absenci závratě. Nejatraktivnější pěší trasy v Roháčích jsou zajištěny řetězy a skobami a existují tu i pěkně exponované úseky.

Stezka přes Ostrý Roháč směrem na Volovec

Stezka přes Ostrý Roháč směrem na Volovec

Klasický přechod přes větší část hlavního hřebene včetně vrcholů Baníkov (2 178 m) a Ostrý Roháč (2 088 m) se dá uskutečnit za jediný den od chaty Zverovka, tedy z oravské strany. Jde ovšem o dlouhou a náročnou túru, při které je potřeba znát detailní předpověď počasí. Pokud není dobrá, výlet raději odložte, bouřka by ve vrcholové části mohla mít fatální následky. V takovém případě lze zůstat dole a podívat se třeba do atraktivní Kvačianské doliny, což je vápencová soutěska nedaleko západního okraje Roháčů.

Pokud si troufnete na celkový přechod Roháčů, tak musíte být úplně soběstační, ve vrcholové části totiž není žádná vhodná chata. Turisté často nocují ve stanech u Jamnických ples pod Ostrým Roháčem, což se sice kvůli poloze v národním parku oficiálně nesmí, většinou ale bývá tolerováno.
Poloha: Žilinský kraj, severovýchodně od Liptovského Mikuláše
Doba návštěvy: dva až tři dny

4.Velká Fatra

Poměrně rozlehlé, atraktivní pohoří stojí ve stínu sousedících Vysokých Tater (na východě) a Malé Fatry (na západě). Snad je to dané relativní izolovaností Velké Fatry, přístupy na hřeben z okolních údolí jsou velmi dlouhé a ani jediná lanovka v oblasti Malinného nad Ružomberkom vám moc nepomůže.

Velká Fatra

Velká Fatra

Severojižní přechod Velké Fatry lze absolvovat s noclehy na chatách, a proto se dá jít nalehko. Když vyrazíte z Ružomberoku i krátce po poledni (např. od vlaku z Česka), ještě do večera dorazíte k hotelu Smrekovica, přičemž zdoláte kumulované převýšení asi tisíc metrů. Druhý den vás čeká nádherná etapa přes ikonické vrcholy Rakytov (1 567 m) a Ploská (1 532 m). Oba se tyčí nad hranicí lesa a poskytují nádherné výhledy. Přespíte na chatě pod Borišovom, která leží mírně stranou, zacházka ale není velká.

Třetí den půjdete nejprve řídkým lesem, posléze se ale vyšvihnete na hřeben a navzdory tomu, že na trase budete mít nejvyšší vysokofatranský vrchol Ostredok (1596 m), cesta je bez velkého převýšení. Přespat lze na chatě Kráľova studňa, odkud pak poslední den sejdete do civilizace, např. do Turčianských Teplic. Podrobnější reportáž ze zimního přechodu Velké Fatry si můžete přečíst zde.
Poloha: Žilinský kraj, jižně od Ružomberoku.
Doba návštěvy: přechod hřebene trvá čtyři dny.

5.Slovenský ráj

Jedinečná krajina hlubokých a strmých roklin, které rozbrázďují rozlehlou vápencovou plošinu jihovýchodně od Popradu, nese právem jméno Slovenský ráj. Mnohé z tamějších kaňonů jsou zpřístupněné turistům a tvoří tak hlavní atrakci oblasti.

Tomášovský výhľad, jeden z nejoblíbenějších turistických cílů ve Slovenském ráji.

Tomášovský výhľad, jeden z nejoblíbenějších turistických cílů ve Slovenském ráji.

Na rozdíl od Nízkých Tater či Fatry se Slovenský ráj nejlépe poznává pomocí denních turistických okruhů, kdy se zase vrátíte na výchozí místo. Centrálním bodem oblasti je sice lokalita Kláštorisko s ruinami kartuziánského kláštera, ale jako hlavní ubytovací základna slouží Čingov položený přímo v údolí Hornádu. Tedy řeky, která proráží severní okraj hlubokým a dosti dlouhým údolím zvaným Prielom Hornádu. Hustá síť turistických tras kolem Čingova umožňuje bezpočet pěších okruhů, určitě byste neměli vynechat skálu Tomášovský výhľad, která se kolmo zvedá do výšky skoro 150 metrů nad Hornád.

Mezi nejatraktivnější soutěsky Slovenského ráje patří Veľký Sokol a zřejmě nejnavštěvovanější Suchá Belá. Nejsou sice příliš dlouhé (2 až 4 km), ale průchod jimi je jištěn pomocí umělých lávek, žebříků a stupů, a proto je třeba počítat s pomalým postupem. Pohyb návštěvníků je obvykle povolen jen jedním směrem, proti toku.
Poloha: Prešovský kraj, jihovýchodně od Popradu
Doba návštěvy: tři až čtyři dny

6.Slovenský kras

Atraktivní a přírodovědně mimořádně hodnotné území Slovenského krasu tvoří jeden z devíti slovenských národních parků a jeho část je dokonce na seznamu památek světového přírodního dědictví UNESCO. Díky odlehlé poloze sem však příliš mnoho návštěvníků nezavítá.

Cesta vede nejprve do podzemí, mezi hlavní zajímavosti Slovenského krasu totiž patří jeskyně. A ne ledajaké, soustava Domica-Baradla (UNESCO) na slovensko-maďarské hranici má délku přes dvacet kilometrů.̈

Jeskyně Domica s podzemní říčkou Styx

Jeskyně Domica s podzemní říčkou Styx

Ze slovenské strany můžete navštívit Domicu s krásnou krápníkovou výzdobou a plavbou po podzemní říčce. Jinou veřejnosti přístupnou podzemní dutinu v oblasti představuje Ochtinská aragonitová jeskyně (též UNESCO) s unikátními krystaly aragonitu, který místy vytváří nádherné tenké jehlice.

Na opačném konci Slovenského krasu, směrem ke Košicím, se do vápencové plošiny zařezává hluboké údolí zvané Zádielska tiesňava. Dostanete se do něj z obce Zádiel a na pěší průzkum území se nabízí naučná stezka. Ta prochází nejprve monumentálním kaňonem, téměř 400 metrů hlubokým, a později strmě vystoupí vzhůru na hranu údolí. Z několika míst se otevře pohled do tiesňavy z ptačí perspektivy a na závěr sestoupíte do výchozího bodu. Okruh trvá necelé čtyři hodiny.
Poloha: Košický kraj, při hranici s Maďarskem
Doba návštěvy: dva dny

7.Súľovské skály

Slepence sice představují poměrně hojně se vyskytující horninu, ale aby vytvořily větší obnažené celky vzhledem připomínající skalní město, to se stává spíše výjimečně. A právě k tomu došlo v oblasti Súľovských skal nedaleko Žiliny, kde najdete slepencové skalní věže, bradla, dokonce i skalní okna.

Útvar zvaný Gotická brána v Súľovských skalách

Útvar zvaný Gotická brána v Súľovských skalách

Základní seznámení s tímto ojedinělým územím nabídne naučná stezka Súľovské skály vycházející z parkoviště kousek za obcí Súľov. Pěší okruh není dlouhý, ale vzhledem k členitému terénu na něj budete potřebovat nejméně dvě a půl hodiny času a kromě roztodivných skalních útvarů na něm narazíte také na zříceniny hradu Súľov, nejvýraznějšího pozůstatku lidské činnosti v oblasti.

Nedaleko Súľovských skal, na území téže CHKO Strážovské vrchy, se nachází další geomorfologicky pozoruhodné území, Manínska tiesňava. Uzoučký a až 400 metrů hluboký kaňon tu sice vytvořila erozní síla potoka nikoli ve slepencích, ale ve vápencích, krásy tím však rozhodně netratí. Soutěska je opravdu velmi úzká, místy sotva na šířku auta (vede tudy silnice) a kolmé skalní stěny slouží za ráj horolezců.
Poloha: Žilinský kraj, jihozápadně od Žiliny
Doba návštěvy: jeden den

8.Muráňská planina

V severní části Slovenského Rudohoří se nachází jedna z nejodlehlejších a také nejkrásnějších slovenských krajin: Muráňská planina. Území nekonečných lesů prakticky bez civilizace, které je přitom protkané solidní sítí značených cest umožňujících základní orientaci. Jak to ale bývá, pocit čistých přírodních krás a samoty uprostřed ničeho si budete muset zasloužit.

Fotogalerie

Navzdory názvu „planina“ nelze počítat s tím, že po výstupu z údolí se budete pohybovat po nějaké placaté vyvýšenině. Terén je členitý i v samotném srdci Muráňské planiny a zvěře (včetně zde žijících medvědů a polodivokých koní) možná potkáte víc než lidí. Nejvyšší vrchol, Kľak, těsně přesahuje úroveň 1 400 m n. m.

Dvoudenní pěší přechod Muráňské planiny se nabízí na trase z Červené Skaly do Tisovce, neboť obě místa mají dobré spojení veřejnou dopravou. Dobře vám poslouží volně přístupná turistická útulna na lokalitě Nižná Kľaková, přibližně uprostřed planiny, kde lze legálně přenocovat (celé území má statut národního parku). Proviant i spacák ale musíte mít sebou. Nocleh na Kľakové rozdělí putování Muráňskou planinou na dvě asi šestihodinové etapy s tím, že pokud byste chtěli zhlédnout zříceninu hradu Muráň, tyčící se na strmém kopci nad stejnojmennou obcí, budete si muset udělat ještě asi dvouhodinovou zacházku.
Poloha: Banskobystrický kraj, v centru Slovenska
Doba návštěvy: dva až tři dny

9.Bílé Karpaty

Nejdelší z pohoří tvořících česko-slovenskou hranici, Bílé Karpaty, sice nevyniká absolutní výškou (nedosahuje ani úrovně 1 000 nadmořských metrů), za návštěvu však každopádně stojí. Mozaika květnatých luk, listnatých lesů a roztahaných vsí, tzv. kopanic, vytváří jedinečný krajinný ráz, který se nedá zaměnit. Ze slovenské strany vystupují Bílé Karpaty (slovensky Biele Karpaty) poměrně příkře nad údolí Váhu, zatímco na českou (moravskou) stranu spadají pozvolněji.

Vršatecké bradlo pohledem ze zříceniny Vršatec

Vršatecké bradlo pohledem ze zříceniny Vršatec

Mezi místa, která ve slovenské části Bílých Karpat rozhodně nezklamou, patří Vršatecké bradlo, výrazná vápencová vyvýšenina opatřená malebnou hradní zříceninou. Přirozené turistické cíle představují hraniční vrcholy Velká Javořina (slovensky Veľká Javorina, s 970 m nejvyšší v celém pohoří) a Lopeník (911 m) s rozhlednou. Zatímco na Javorině dojedete až kousek pod vrchol autem, na Lopeník vede jen delší pěší trasa.

Mimořádně malebnou oblast představují Kopanice, svérázné území v nejjižnější části Bielych Karpat v okolí Myjavy a Staré Turé. Malé osady a samoty jsou rozházené v členité, ale docela přehledné krajině lučinatých hřbetů a údolí, mnohde se ještě dochovaly staré lidové zvyky a slavnosti. Dobrý přehled o krajině Kopanic dá výhled z rozhledny Poľana kousek od státní hranice.
Poloha: Trenčínský kraj, na hranici s Českem
Doba návštěvy: tři až čtyři dny

10.Burda

Sopečná vrchovina Burda (dříve Kováčovské kopce) bude pro leckoho terra incognita, nepoznaná země. Nevysoké, přesto však poměrně výrazné vrchy se příkře zvedají nad Dunajem v místech, kde do veletoku zleva ústí Hron a o pár kilometrů dál hraniční řeka Ipeľ. Jde o nejteplejší část Slovenska, nad Panonskou nížinou, čemuž odpovídá i skladba rostlinstva, pro našince na první pohled neobvyklá – Burda je pravým rájem pro botaniky. Rostou tu teplomilné druhy jako např. různé duby či mandloně, velmi bohatý je bylinný podrost, spodní části svahů místy pokrývají vinice.

Vrchovina Burda je pokrytá většinou listnatými lesy.

Vrchovina Burda je pokrytá většinou listnatými lesy.

Burdou vedou pouze dvě značené cesty, spojující obce Chľaba a Kamenica nad Hronom. Obě vsi sice budí dojem konce světa (v případě Chľaby, položené v zákrutu státní hranice, to platí dokonale), ale přístup usnadňuje železnice. Pěší traverz Burdou zvládnete asi za čtyři hodiny, z mnoha míst jsou pěkné výhledy hlavně do Maďarska (mj. Esztergom/Ostřihom).

Návštěvu Burdy nejspíše budete chtít spojit s výletem do navazujících maďarských oblastí. Mohutně působící pohoří Börzsöny se zvedá bezprostředně východním směrem, historicky významné Visegrádské vrchy pak jižně od Dunaje. Pro návštěvu si nejlépe vyberte nějaký chladnější den, protože za plného slunce a s minimem stínu se pobyt v oblasti může stát nesnesitelným.
Poloha: Nitriansky kraj, u hranic s Maďarskem
Doba návštěvy: jeden den

Slovensko pro horaly. Nejkrásnější výlety v přírodních oblastech
Autor: pro iDNES.cz




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.