Když 28letý muž vyplul na hladinu na volném moři, zachvátila ho zprvu panika. Loď, která ho k ostrůvku Michaelmas Cay, který je častým cílem šnorchlovacích výletů v této oblasti, dovezla a s níž měl po skončení potápění plout zpátky, totiž nikde neviděl.
"Okamžitě se mi zvedl adrenalin a na moment mě úplně ochromil strach, což samozřejmě byla vzhledem k situaci ta nejhorší možná reakce," vypověděl turista pro australský deník Cairns Post.
Ian Cole
"V té chvíli jsem ale zahlédl v dálce jinou výletní loď, což mě trochu uklidnilo, a začal jsem okamžitě plavat směrem k ní," vylíčil Ian Cole perné chvilky uprostřed oceánu. "Měl jsem obrovské štěstí, kdyby tam ta loď nebyla, asi bych se utopil. Byl jsem unavený a událost mě naprosto vyvedla z míry," dodal.
Asi po 20 minutách se konečně dostal k záchrannému plavidlu. Jeho kapitán ihned zavolal vysílačkou na výletní loď Passions of Paradise, aby se pro zapomenutého turistu vrátili.
Tom a Eileen Lonerganovi takové štěstí neměli
Co dělat, když loď odplujeNejlepší je samozřejmě za každou cenu předejít tomu, aby se to stalo. Důležitá je příprava, dobrá domluva s organizátory, protože se plave v menších skupinkách s průvodcem. Vyplatí se maximálně poslouchat a respektovat rady průvodců, neplavat příliš daleko. Dobré je také co nejpřesněji vědět, kde jsem a v jaké vzdálenosti a kde je případně nejbližší záchytný ponton. Když už se člověk ztratí, neměl by za žádnou cenu panikařit a ztrácet sílu zoufalým plaváním neznámo kam. Důležitý je klid a rozvaha. Tam, kde se šnorchluje, často bývá mělká voda a lze najít i místa, kde se člověk může postavit na dno. Když se podaří přečkat noc na místě, kde se turista ztratí, je velká šance, že ho druhý den někdo najde. Nejhorší je plavat neznámo kam, do velkých hloubek, kde pak mohou hrozit i žraloci a riziko totálního zabloudění a ztracení enormně narůstá. Ruku v ruce s dehydratací a dezorientací. |
Výkonný šéf Asociace provozovatelů mořské turistiky v této oblasti Col McKenzie informoval, že zaměstnanec na palubě Passions of Paradise závažně porušil pravidla, když před zpětnou plavbou nezkontroloval, zda někdo nechybí. Zaměstnanec dostal na hodinu výpověď a celý incident nyní ještě řeší bezpečnostní úřady státu Queensland.
Mladí manželé Tom a Eileen Lonerganovi, původem z Baton Rouge v Louisianě v USA, takové štěstí jako Ian Cole v roce 1998 neměli. I oni tehdy vyrazili s výletní lodí z Port Douglas v oblasti Velkého bariérového útesu za rekreačním potápěním. Ani na ně loď nepočkala a odplula. Mladý pár však úřady začaly hledat až dva dny poté, kdy se na palubě potápěčského člunu náhodou našly jejich věci a zjistilo se, že dvojice zůstala na otevřeném moři. Ani po rozsáhlém pátrání už manžele nikdy nikdo nenašel a vyšetřování se uzavřelo s tím, že buď se utopili, nebo se stali obětí žraloků.
Právě po tragédii manželů Lonerganových byla přijata zpřísněná bezpečnostní pravidla pro provozovatele potápěčských center a všichni účastníci plavby musí před cestou zpět osobně podepsat protokol, že jsou na palubě.
Podle skutečné události manželů Lonerganových natočil v roce 2003 režisér Chris Kentis film Otevřené moře.
Ian Cole dostal zpět peníze za nepodařený výlet a poukázku na 200 dolarů v místní restauraci. Mladý Američan, který v Austrálii pobývá již devět měsíců v rámci mezinárodního programu Working Holiday, ale žádá nějaké záruky, že se přijmou taková bezpečnostní opatření, aby se podobná událost již nikdy nestala.
30. června 2011 |
Potápění na Velkém bariérovém útesuBěžné šnorchlovací a potápěcí výlety do Velkého bariérového útesu v oblasti Cairnsu připomínají trochu velkovýrobnu. Byť nakonec velmi krásnou. Velký motorový rychlokatamaran dopraví dopoledne na 400 lidí na obří plošinu desítky kilometrů v moři od australské pevniny, kde jsou korálové útesy. Ponton má prakticky veškeré zázemí včetně restaurace a toalet. Turisté tam jsou rozdělení na skupinky asi po šesti lidech. Každý dostane šnorchlovací, případně potápěcí výbavu (výhodou jsou dioptrické potápěcí brýle pro krátkozraké nebo dalekozraké). Každá skupinka pak vyrazí rovnou od plošiny nebo na menším člunu dál od ní na přibližně hodinovou plavbu do korálových útesů. Turisté jsou uprostřed Pacifiku, ale hloubka v místech turistických ponorů - výletů - není velká. K vidění jsou barevné korály, sasanky, korýši a ryby všech možných velikostí. Jedním z nejúžasnějších momentů je pohled zblízka na největšího žijícího mlže (škebli) zévu obrovskou, která váží až 200 kg a hraje nádhernými barvami. Jak mi řekla sympatická průvodkyně Erika, žraloků se prý turisté bát nemusí. "Do blízkosti lidí se nedostanou exempláře delší než dva metry," uvedla s milým úsměvem. Že by se tu mohl někdo ztratit nebo že by v tomto průmyslu mohli někoho zapomenout v moři, se zdá téměř nereálné, ale i sebelepší systém zřejmě může někdy zahaprovat. |
