Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Japonský deník: Sapporo je pod sněhem, ale pochopitelně nekolabuje

aktualizováno 
Na letišti v Sapporu to byla nuda. Trocha sněhu, přistávací i pojezdové plochy byly suché. Později se ukázalo, že všechen sníh asi odvezli do centra města.

Deník z Japonska | foto: Michael Mlynář, iDNES.cz

Když mě večer vyhodil autobus v centru, bylo to za tmy taky v pohodě. Místy se mi sice bořil kufr na neodklizeném chodníku, ale žádná hrůza. Když jsem došel do hotelu, byl jsem mokrý jako posledně. Tehdy pršelo, teď sněžilo. Za sucha sem asi nedojdu už nikdy.

Deník z Japonska

Michael Mlynář byl v Japonsku poprvé v roce 2007. Zalíbilo se mu tam natolik, že od té doby jezdí na dovolenou buď do Japonska, nebo do Beskyd. Letos se vydal na tři týdny nejprve do Sappora, pak se přesune na lyže do střediska Niseko a cestu zakončí v Tokiu. Pro Cestování.iDNES.cz zachytí formou deníkových zápisků dojmy a zážitky z víceméně "běžného provozu" v Japonsku.

Ráno bylo všechno jinak. Město je zavaleno sněhem. V průměru tady leží dobrých 30 cm. Někde asi i více, ale těžko se odhaduje, kde je volně pohozený sníh a kam ho navezli při odklízení.

Skoro všechny silnice a hlavní chodníky jsou vzorně odklizené, ale hory sněhu okolo tady budou snad do června. Sapporský Václavák (ulice Ódóri v samém centru města) je k nepoznání. Každých 50 - 100 metrů je obrovská hromada sněhu. Na jedné z nich dokonce udělali "sáňkařské" hřiště pro děti. Podél silnic jsou vysoké sněhové bariéry.

Ale místním to vůbec nevadí. Dámičky pořád suverénně spěchají do práce v sukýnkách a lodičkách, chlapi zase v perfektně naleštěných polobotkách. Proč nikdo nepadá, nechápu, protože já jsem měl párkrát namále i v trekovkách.

Některé sněhokupy jsou velké jako střední vila. A jiné jsou dvakrát, místy i třikrát větší. Škoda, že jsem je neviděl v akci, ale podle provozu na ulicích i podle vyježděných kolejí je jasné, že to tu řeší bagry a buldozery.

Chvilku jsem vymýšlel nějakou vhodnou parafrázi Jarka Nohavici, třeba že v Sapporu jsou tři centimetry sněhu a u televizní věže čtyři. Ale lezly mi z toho samé ubohé pitomosti, třeskutě vtipného nic.

U televizní věže jsem chvilku pozoroval provoz. Zima nezima, sníh nesníh, všechno funguje naprosto plynule. Radši jsem se ani nepokoušel domýšlet, jak by taková zima zaskočila silničáře a technické služby u nás a radši si dal symbolickou facku za kacířství. V Japonsku přece vždycky všecko funguje. Ale jsem tu teprve druhý den, aklimatizace ještě není stoprocentní.

Purikura

V podstatě jsou to klasické automaty na pořizování fotografií, akorát ke snímkům přidávají různé efekty, nápisy a podobné blbůstky. Většinou se tam chodí vyblbnout kamarádky, ale "památeční" fotky si chodí pořizovat i páry. Jako u mnoha dalších japonských specifik i zde je pro našince dost nepochopitelné, proč je purikura tak populární.

V zábavním patře obchoďáku Bic Camera u nádraží nainstalovali nové purikura automaty. Pozná se to podle toho, že u nich školačky tvoří fronty. Jedna z nich mi dala přednost na eskalátorech. Tak teď nevím; buď na japonské poměry vypadám pořád až příliš hloupě, nebo až příliš staře. Z jejího kyselého výrazu se nedalo odhadnout, která možnost je platná.

Kousek vedle je zase nové pískoviště. Má asi 200 m² a chvilku mi bylo divné, že není obsypané matkami s rozjívenými dětmi, ale pak mi došlo, že vlastně nejsem v Klánovicích na letní zahrádce u hospody. Každopádně tak velké pískoviště jsem ještě neviděl. Ale hlavně jsem poprvé viděl pískoviště v devátém patře obchoďáku.

Fotogalerie

Pobavil prodavač lístků na nádraží. Zkusil jsem na něj mluvit anglicky. "Sory, no ingliš, sory," odvětil. Sebral jsem odvahu a méně než základní japonštinu a dali jsme to nějak dokupy. Už jsme měli skoro hotovo, když nám přišla pomoct jeho roztomilá kolegyně. Začal jí to vysvětlovat a abych se necítil odstrčeně, tak na ni začal mluvit anglicky. Opět se potvrdilo, že lidi se vždycky nějak domluví, ať už je to kdekoliv.

A pobavil i kuchtík v Matsuyi (největši a nejznámější řetězec rychlého občerstvení - více o jeho fungování zde). Podle mluvy i chůze bylo jasné, že jsem asi jeho typ, tak mi s veškerou japonskou uctivostí přihodil k jídlu pár věcí navíc, včetně lžíce místo hůlek. Tím mě ovšem dokonale ztrapnil před plnou hospodou chlapů (ženy do těchto jídelen prakticky vůbec nechodí, občas v Tokiu, ale ani tam to není úplně běžné). Takže jsem jeho typ asi vůbec nebyl.

Zítra odjíždím do Niseka na lyže. Snad přes noc nenapadne další metr sněhu a vlaky pojedou. Zdá se, že sněhové podmínky budou velmi dobré a sjezdovky doufám neupravené.



Témata: Japonsko




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.