Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Denali National Park a divoké "safari"

  12:28aktualizováno  12:28
Přestože medvědi jsou rozlezlí po celé Aljašce, tak jsem noc přečkal v pohodě. A tak ráno můžu pokračovat v cestě na sever. Téměř okamžitě mi zastavuje auto. Zastavuje mi Ashley, pracuje jako recepční v hotelu Denali Cliffs. Poskytuje mi cenné informace o možnosti práce přímo v parku. Popravdě řečeno, po měsíční dřině v rybárně, se mně do práce dvakrát nechce. Ale vidina možnosti dalšího výdělku je přesvědčivá.

Krátce po příjezdu potkávám i Petra, který pracuje v Chalet v restauraci. Ten mi pomáhá najít Human Resorce a během dvou hodin mám opět střechu nad hlavou a zajištěné jídlo. Zítra začnu pracovat jako buswasher. Sice si mohu vybrat z několika dalších pozic, ale zde nabízejí nejvíce hodin a tak to beru.
    

Ubytovaný jsem společně s Vernonem, padesátiletým Indiánem kmene Athabaska. Tento velice laskavý chlapík je řidičem autobusu. Mimo sezónu v Denali řídí školní autobus a vozí děti do školy. Díky jeho zalíbení v internetu s ním mohu být v každodenním kontaktu.

Athabaskové obývali území vnitřní Aljašky, území dnešního parku Denali a v okolí řek Yukon a Mackenzie. Byli to lovci losů a jelenů. Zemědělství se v drsných klimatických podmínkach nedařilo. Athabaskové patří společně s nejpočetnějším (na 150 tisíc) kmenem Severní Ameriky - Navaho, k jedné jazykové skupině Athabasko. Také Navahové do 12. století obývali severozápadní část Ameriky. Byli však vytlačeni příchodem nových kmenů do dnešní oblasti severní Arizony a severozápadního Nového Mexika. Zde žijí s vlastní samosprávou v největší rezervaci.

Minulé reportáže z cesty po Aljašce si můžete přečíst ZDE.

Vernon mi půjčuje zimní bundu, díky čemuž bez újmy na zdraví přežívám nastávající chladná období konce srpna a počátku září. Podzim přichází o několik týdnů dříve než jiné roky a v noci již zamrzají kaluže. Počátkem září již na vrcholcích okolních kopců přestává čerstvě napadaný sníh tát a krajina začíná nabírat nový nádech. V létě zelené pláně v údolích se na počátku září během jednoho týdne změní v červený koberec s tu a tam žlutými skvrnami.
     

Denali National Park & Preserve je opravdu rájem pro milovníky divoké přírody. Tundra a tajga je na jižním okraji parku lemována pohořím Alaska Range s bezpočtem ledovců. V informačním centru si můžete zakoupit mapy, ale osobně se domnívám, že jsou zbytečné. Parkem vede pouze jedna 142 kilometrů dlouhá slepá nezpevněná cesta, táhnoucí se od východu k západu.

Pokud se tedy vydáte kolmo na ni, musíte se k ní dostat a nemůžete zabloudit. Problém může nastat, že sice budete znát směr, ale "cesta" bude neschůdná. Kromě okolí u vstupu do parku zde neexistují žádné stezky. Každý si musí najít cestu zpět. Chodit se dá nejlépe po horských hřebenech či podél řek a potoků. Někdy musíte potoky přebrodit.
    

Silnice je po 24 kilometrech přístupná pouze autobusům. Tyto autobusy zajišťují dopravu a vy můžete kdekoliv vystoupit či nastoupit. Park nabízí více programů - Wildlife Tour je nejdražší, a dle mého názoru kromě skromného občerstvení cestujících nenabízí nic víc něž cesta "normálním" autobusem. Protože i takový "camper bus" - tedy bus pro lidi, co jedou do parku nocovat, při spatření "divoké zvěře" zastaví a nechá vás pokochat se pohledem.

Řidič vám také podá výklad a navíc tímto autobusem můžete dojet až na konečnou. Lístek na tento autobus byl nejlevnější a stál $15.
    

Po třech týdnech práce konečně vyrážím do vnitra parku. Mám kliku. Po čtrnácti deštivých dnech je blankytně modrá obloha. Také Denali prý je vidět. A opravdu, poprvé jsem tuto horu spatřil ze vzdálenosti 116 kilometrů a je to monument. O pár kilometrů dál spatřuji první skupinku karibou. Je to nádherný pohled. Cestou k druhému visitor centru, které se nachází uvnitř parku, mám ještě možnost pozorovat lovící lišku, losy, hnědé medvědy alias grizzly a horské ovce.

Rozhoduji se dojet až na "konečnou" k Wonder Lake. A stojí to za to. Lze se tak v parku dostat nejblíže k hoře. To se ale již chystá k soumraku a tak rychle v tundře stavím stan. Do BRFC - bear resistant food container, který zadarmo půjčují ve visitor centru, vkládám všechny potraviny, zubní pastu, kartáček a další věci, které vábí medvědy. Ten pak umisťuji po větru alespoň 100 metrů od stanu.
    

Je tak trochu ironií, že nejvíce zvěře spatří většina lidí z autobusu. Kamarád viděl jedenáct grizzly během jednoho dne. Další můj kamarád Petr Mareček, měl ale v roce 1999 nepříjemné setkání s vlky. Nechal si přes noc usušit boty venku před stanem a ráno po nich nebylo ani stopy. Našel je sice asi po půl hodině chůze v kruhu kolem stanu. Nemilé ale bylo překvapení, když obě boty měly ukousnuté špičky, takže mu pak trčely z bot všechny prsty.

Autor:




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Lidé procházejí kolem protituristického graffiti v historickém centru...
V Evropě se zvedá odpor proti turistům. Je jich moc, zlobí se místní

Protesty v Benátkách a Barceloně, zvláštní opatření v Římě a Dubrovníku. V nejpopulárnějších turistických destinacích Evropy se šíří protituristické nálady....  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.