Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Delfy - pupek světa

  16:32aktualizováno  16:32
Tomuto místu říkají pupek světa. Na stráních pohoří Parnasos jsou vidět jen hromady trosek a několik sloupů. Občas jsou turisté zklamáni, protože nevidí nic monumentálního. Před dvěma tisíci let však bylo toto místo centrem antického světa - a mýty, které řecké Delfy obklopují, vydají za mnoho hromad opracovaného mramoru. Z mohutného Apollonova chrámu zbyl jen půdorys a kusy sloupů.

Cesta z Atén k Delfám je dlouhá a úmorná. Zajímavá začne být až tehdy, když se sjede z dálnice a na stráních hor se objevují města, která turista zná podle názvů jen řeckých pověstí - třeba Théby. Pak začne autobus šplhat do hor, turisté jsou unavení a průvodkyně neustále něco šveholí. Její hlas začne nabývat na intenzitě, jak se autobus šine po horské silnici. "Připravte si kamery," velí průvodkyně. Za zatáčkou vykřikne: "Tady to je!" a řidič ochotně zpomalí.

Všichni hledí na poměrně strmý svah plný hromad mramoru s náznaky rekonstrukce starých chrámů. To jsou slavné a mytické Delfy dva tisíce let po zániku své slávy. Pět stovek let před Kristem stál ve stráni hory Parnasos obrovský chrám boha Apollona obklopený menšími chrámky. O jeho skutečné podobě se dodnes vedou spory. Ve stráni mohutné hory musel na starověké návštěvníky, přicházející požádat o radu, působit vskutku impozantně. Malé chrámky okolo, z nichž se nezachovalo také nic, byly pokladnicemi jednotlivých městských států, které si v Delfách nechávaly prorokovat, co mají udělat.

Dnes se památkáři pokoušejí rekonstruovat alespoň aténskou pokladnici stojící těsně pod patou chrámu. Bez proroctví kněží z Delf neučinil žádný starověký helénský vládce zásadní rozhodnutí. Rady však byly hodně dvojznačné a záleželo na výkladu Apollonových kněží. Ti tak měli obrovskou politickou a ekonomickou moc a Delfy patřily k nejbohatším městům v Řecku. Například král Kroisos z Lýdie se pět a půl století před Kristem přišel poradit, zda táhnout do Persie. Proroctví znělo: Když překročíš řeku, zničíš velkou říši. Kroisos chutě vyrazil do boje, po překročení řeky Halys byl poražen a jeho říše zanikla.

Turisté funí do svahu mezi troskami po Svaté cestě. která vedla k chrámu. "Asi tady to mohlo být," ukazuje průvodkyně na zasypaný vchod vedoucí pod plošinu chrámu. Zatím však nikdo přesně neví, kudy a kde vstupovala do podzemí věštkyně. Vědci se dohadují, kde vlastně vyslovovala svá proroctví, která potom kněží interpretovali dychtivým žadatelům. A otázek kolem Delf je daleko víc. Však také do roku 1892, kdy do Delf přišel francouzský archeologický tým, stála na tomto místě vesnice. "Tu museli celou zbourat a přestěhovat," ukazuje průvodkyně za kopec, kde je hotelů plné městečko.

Současné Delfy žijí nejen z autobusů turistů, kteří sem přijíždějí z Atén, ale v zimě sem míří Řekové za kvalitním lyžováním. Mystérium Delf bylo založeno na věštbě. Prvními věštkyněmi, vybíranými z žen blízkého města Apollónia, byla šestnáctiletá děvčata. Jak rostl význam Delf, bylo třeba provoz přizpůsobit potřebám. Věštkyněmi se tedy staly tři více než padesátileté ženy. Do transu, v němž pronášely Apollonova proroctví, se zřejmě dostávaly pomocí výparů ze skály. I ty obestírá tajemství, i když nad místem s troskami chrámu se vypínají dvě mohutná skaliska, nazývaná dnes Blyštivé skály.

Slunce už je vysoko, a i když jsou Delfy v horách, tak začíná být nesnesitelné vedro, zatímco průvodkyně rychlopalně chrlí na turisty rozložené ve stínu stromu pod troskami většinou mýty doplněné o vědecké rekonstrukce života starověkých kněží v kvetoucích Delfách. "Pojďme se na to podívat zblízka," říká průvodkyně a vyráží vzhůru v čele supící skupinky. Jak vědci došli ke svým závěrům a Řekové ke svým mýtům, může návštěvník uvažovat ve svahu plném trosek chrámu i okolních staveb, částečně renovovaného divadla a stadionu.

Jen málo se ví, že druhé nejdůležitější hry antiky, po olympijských, se odehrávaly v Delfách a nesly jméno věštkyně - Pýthijské hry. Ale všechno si musí turista odvozovat jen z mýtů a hromad kamení. Pro mnohé je to příliš složité. "Jen hromady kamení," drtí mezi zuby prošedivělý vousáč.Zklamaníavyfuněnínávštěvníci se jdou osvěžit k delfskému prameni. Ve studené horské vodě se musely omývat jak věštkyně před obřadem, tak poselstva a oběti, které žadatelé předkládali bohu Apollonovi. Slunce pálí dnes jako kdysi a oko návštěvníka zapátrá po okolí.

V hlubokém údolí se táhne jeden z největších olivovníkových porostů na světě. V dálce mezi horami je vidět kousek moře. Tam přijížděla starověká plavidla s delegacemi, které se vydávaly na pochod do strmých kopců. Dnes na silnici parkují autobusy a kolem zní desítky jazyků. Podobný ruch tu mohl panovat před staletími. Osvěžený a informacemi nasycený návštěvník zamíří do muzea. "Je to nuda," říká směrem k troskám americká turistka. Její dvojitá brada ovšem v muzeu poněkud poklesne. Tady jsou fragmenty z výzdoby budov, sochy, kusy reliéfů, sloupy.

Pokud tohle jsou jen zbytky, tak to muselo být nádherné, říká si návštěvník a už se těší na oběd ve vesnici. Člověku vytane na mysli další proroctví, týkající se založení dnešního Istanbulu. Když řečtí mořeplavci vyráželi, říkala jim věštba: "Založte město tam, kde budou slepí lidé." Jenže jak tuto hádanku rozluštit? Lodě jednoho dne připluly do úžiny. Napravo stálo město uprostřed suché planiny. Na levém břehu bujela vegetace a byla tam hojnost všeho. Mořeplavci poznali, že tady mají založit nové osídlení.

Jen dvě hodiny, během nichž zájezd projde Delfami, nestačí na vstřebání kouzla místa, kde stál také chrám bohyně Athény, kde se rozhodovalo o kolonizačních výpravách Řeků, jež daly základ moderní civilizaci, kde se prohrávaly války a kde sportovci upevňovali jednotu antického světa. "O Delfách se toho ještě hodně neví," přiznává konečně průvodkyně. O to víc se v jejím výkladu objevují báje, mýty a tradice. Ostatně, na nich je stejně odvěká sláva Delf založena. Je sice otázkou, zda někdy historici vůbec odkryjí pravdu. Možná by s tím neměli pospíchat. Kouzlo hromad opracovaného kamení a mýtů kolem nich by pak asi pominulo a to by byla škoda.

MŮŽE SE HODIT

CO JEŠTĚ VIDĚT: Na horu na Delfami lze vystoupat po cestě a je z ní úžasný výhled po okolí. Cestou se projíždí vesnicí Arakovo, lyžařským centrem, které se proslavilo výrobou kožených věcí a oblečení z vlny. Je také možné vidět zdejší schodiště, na němž každoročně soutěží v běhu-chůzi do vrchu místní starci. Hory okolo Delf jsou v zimních měsících vyhledávaným lyžařským střediskem. V létě jsou také báječným cílem pro pěší turistiku.

JAK SE TAM DOSTAT: Výlety do Delf organizují cestovní kanceláře z Atén. Samozřejmě, že lze jet i individuálně. Otevřeno je po celý rok. Autobusem trvá cesta z Atén tři a půl hodiny. Mnohé cestovní kanceláře z České republiky zahrnují návštěvu Delf během cesty na řecké pláže a ostrovy, protože jsou u autobusové trasy do střední Evropy. V Delfách se vyplatí projít si areál s živým průvodcem, protože jinak návštěvník vidí jen nic neříkající hromady kamení. Ověřených historických údajů o mýty opředeném místě není mnoho, proto je dobré se alespoň vybavit některým z tištěných průvodců. Kromě areálu je nutné vidět muzeum, kde jsou zbytky soch, reliéfů a ozdob chrámů, které archeologové v Delfách objevili.

CO NAKOUPIT: V Arakovu je možné pořídit relativně levné vlněné svetry a jakékoliv kožené zboží, stačí jen vybírat. Ve vesnici podél silnice je dlouhá řada obchodů, které je dobré si je nejdříve projít a pomalu vybírat. Vykopané zbytky Delf od cesty do stadionu. Nechyběl samozřejmě amfiteátr, uprostřed základy chrámu a dole v údolí porost olivovníků.




Z mohutného Apollonova chrámu zbyl jen půdorys a kusy sloupů

Autor:




Nejčtenější

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

První fotky pořízené pod mořskou hladinou dokazují, že potápění u zříceného...
Dokud je čas. Potápění u zříceného Azurového okna se stalo hitem

Ještě přes svým zřícením do moře bylo Azurové okno na Maltě jednou z největších turistických atrakcí světa. A jak to vypadá, kolaps této nádherné skalní stěny...  celý článek

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Ilustrační foto
Židé, prosím, sprchujte se. Cedule v švýcarském hotelu naštvaly Izrael

Malý alpský hotel ve Švýcarsku vyvolal pobouření, když ve svých prostorách umístil cedule s pokyny pro židovské hosty. Po vlně kritiky, ke které se připojila i...  celý článek

Další z rubriky

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Výhled na pobřeží ostrova Gran Canaria
U Kanárských ostrovů je hnědé moře, zamořují jej sinice

Návštěvníky Kanárských ostrovů může v těchto dnech na vyhlášených plážích překvapit odpudivá barva moře. Kvůli vysokým teplotám vody se zde rozbujely sinice,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.