Dějiny snadno a rychle

Prožil jsem na Slovensku větší část života a rozdělení československého státu je pro mne stále ještě bolestnou a málo vysvětlenou událostí. Nedávno jsem jel vlakem do Košic, a abych si ozřejmil historii, která předcházela osudovému roku 1993, vzal jsem si na cestu Dějiny Slovenska. A tak sedím úplně sám ve zdevastovaném kupé II. třídy expresu Praha - Košice a studuji první zřetelnou roztržku budoucích čechoslovakistů a národovců Slovenska při Štúrově kodifikaci spisovné slovenštiny v roce 1846. Expres pomalu opouští Vrútky a přistupuje obrovitý muž středního věku. Pozdraví a s dovolením mi vytrhne knihu z ruky. Využívá mého šoku, začne v ní listovat, pak utkví na jedné stránce a přísně se zeptá: "Jestlipak víte, že svatý Štěpán byl Slovák?" Pokorně přiznávám, že vím jen to, že je počítán mezi Arpádovce. Jeho jistotou to neotřese: "No vidíte, vždyť vám říkám, že byl Slovák." Výklad věnovaný prvému králi Uherska ho viditelně zaujme. Začte se do sporu Štěpána s Boleslavem Chrabrým a vypálí: "Dějiny Polska tady nemáte?" S lítostí přiznávám, že nemám. Vidím, jak ho to zamrzí, a neodolám se zeptat, co potřebuje najít. "Rodokmen, náš rodokmen." Upozorňuji, že ve všeobecných dějinách jsou uvedeni jen panovníci a nejvyšší státní a církevní hodnostáři. "A vojevůdci," doplní můj výklad. Dozvídám se dramatický a poutavě vyprávěný příběh dávného prapředka nového spolucestujícího, polského vévody bránícího Krakov před tatarským vpádem, který se nakonec zachránil útěkem na Slovensko. Začínám sebejistého vypravěče obdivovat. Jeho předci se jako jacísi středoevropští ahasveři objevovali na klíčových dějinných křižovatkách, popisovaných ve strohé a zcela věcné publikaci o dějinách. Nejzajímavější vyprávění jsou ze současnosti. Prezidenta Havla zná osobně z vězení, kam se dostal při pokusu o přechod reálně-socialistických hranic, ale nechá ho osvobodit ministr obrany Dzúr, kterého zcela náhodně zachránil před utonutím, když generál zcela opilý chytal ryby v jakémsi tatranském potoce. Než jsme dojeli do Košic a než mi knihu vrátil, vyslechl jsem znamenitý pábitelský výklad dějin střední Evropy. Výklad o to cennější, že přednášející měl fantazii, jakou by mu mohli závidět i nejslavnější autoři historických románů, a jako podklad mu sloužila jedna jediná kniha, a to navíc náhodně prolistovaná. V Košicích jsme se rozloučili jako přátelé a já lituji nepřipravenosti. Kdybych měl u sebe magnetofon, nemusel bych nic stříhat a vznikla by byla poučná rozhlasová hra pro jednoho herce.