Dámávand je symbolem Íránu

Nejvyšší íránská hora Dámávand vysoká 5671 metrů nad mořem je symbolem této islámské země, ale při tom není svázána s náboženskými tradicemi. "Je oproštěná od historie i ideologie," vzletně píše na své internetové stránce íránský fotograf Nasrollah Kasraian. Má tak pro Íránce podobný duch jako pro Čechy Sněžka, Slováky Kriváň, Poláky Rysy nebo Rakušany Grossglockner. Každoročně sem míří stovky místních i zahraničních turistů, kteří obvykle vyjedou nejdříve terénním autem, poté přeloží svá zavazadla na osly a nakonec po svých dojdou na vrchol.

I tento závěrečný úsek je však náročný, protože trvá plných šest hodin, než návštěvníci dojdou nahoru. K tomu jim výstup znepříjemňuje všudypřítomná drobná suť a ve větší výšce i nedostatek kyslíku a dusivé plyny vyvěrající ze skal. Dámávand tak dává vědět, že ještě nedávno (ve geologickém smyslu) byl činnou sopkou.

Pro západní turisty však není Dámávand jen obyčejnou horou, ale také místem, kde se Íráncům rozvazují jazyky a padají ideologická klišé. V horách jsou si všichni rovni, a tak jihlavský horolezec Martin Komárek může vzpomínat na setkání v plechové bivakovací boudě ve výšce 4200 metrů. "Nebude to dlouho trvat, a bude tu občanská válka," vypadlo jednomu z diskutujících Íránců z úst. "Mladí podporují premiéra proti duchovním." Takové prohlášení na veřejnosti by jinde v této zemi bylo svatokrádežné a stálo by mluvčího svobodu.

Podobnou větu zaslechla na Dámávándu od místního horolezce i pražská studentka armenistiky Eliška Dvořáková: "Lidé jsou proti režimu, ale bojí se policie a vojáků." K podobným závěrům došel před pár lety v diskusích s Íránci v jejich soukromí i Petr Daniš: "Mladí lidé by chtěli to, co jejich vrstevníci jinde na světě - chodit s holkou po ulici, zajít si na fotbal, zatančit si na diskotéce."

V zemi sice vládne občanské právo, které uplatňuje vláda, ale faktickou moc má duchovenstvo, které prosazuje islámské zákony. "Nikdo se neodváží dělat cokoliv proti islámu," soudí Eliška Dvořáková. "Například je zakázáno kouřit hašiš, a tak ho nikdo nekouří." Srovnává to se sousedním Pákistánem, kde sice platí stejný zákaz, ale hašiš se tam běžně kouří i na veřejnosti. Trochu jiné zkušenosti má Petr Daniš: "Stav íránské společnosti připomíná konec socialismu v Česku. Některé věci tu skrytě fungují, i když se to nesmí." Jako příklad uvádí poslech americké hudby. "Občas se konají soukromé párty, kde taková muzika zní a dokonce se při ní i tančí."

Mladí Íránci lámou angličtinu o mnoho hůř než Pákistánci či Indové, ale o mnoho lépe, než jejich rodiče, kteří neumějí nic. "Jsou vděčni za jakoukoliv větu, kterou s nimi v tomto jazyce prohodíte," domnívá se Dvořáková. Mimo Dámávand to však mají Íránci těžké, protože stačí, aby se dali na ulici do hovoru s cizincem, a odvede je tajná policie k výslechu a někdy i do vězení.
Jakub Turek (MF DNES)

Pohled na horu Damavand z nížin

Pohled na horu Damavand z nížin

vyčerpaný turista na íránské hoře Damavand