Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Dakar bez řidičáku: smrt a žízeň uprostřed bivaku

  7:45aktualizováno  7:45
Končí legrace, Dakar odstartoval. "Musím přiznat, že jsem se zcela výjimečně pozvracel," povídá v cíli první rychlostní zkoušky Jiří Janeček. Cení se, že kvůli náhlé nevolnosti jeho doposud modrá, nyní již zablácená Toyota nezastavila, vše zvládl z otevřeného okna.

Bivak v bahně při Rallye Dakar 2010 | foto: Jiří Vintr

To můj příběh je poněkud fádnější, protože na rozdíl od závodníků sedím sám v asistenčním voze, ve kterém střídáme Shakiru, Pink Floyd nebo Tři sestry, a když máme žízeň, vytáhneme z ledničky energy drink…

Jenomže i na našem autě je veliké číslo, a tak nás diváci považují za závodníky. A myslím, že ani Lucie Bílá nerozdá tolik autogramů za celý rok, jako kdokoli z nás v prvních dvou etapách Dakaru.

Na místě je teď vysvětlivka pro všechny, kteří rozumějí závodům podobně jako já, čili vůbec. Část etapy je vždy jen takzvaný přejezd, při kterém nejde o čas, a právě tady se na auta nadšeně vrhají tisíce fanoušků. Kdykoli je na semaforu červená, hned máme v autě jejich natažené ruce , "hodně štěstí," řvou.

Když zastavíme na benzince, stojí na nás fronta. "Nevyměnil byste si se mnou triko?" nabízí mi Argentinka, která bohužel nepatří k nejhezčím. Řidič našeho vozu Martin má mnohem víc štěstí, toho chtějí líbat krasavice.

A vůbec už nemluvím o závodnících na motorkách, to jsou chudáci! "Jsem od těch lidí úplně oplácanej," směje se Martin Macek. "Občas musím vystartovat naplno do nich, až uskakujou, ale oni to mají rádi."

Dakar bez řidičáku - originální postřehy Tomáše Poláčka

Večer si vždy rozkládáme stany v bivacích; popíšu ten v Córdobě, kde právě potím tento článek a Miss World Taťána Kuchařová usedá naproti ke stolu: "Tak jsem byla ve sprše," hlásí, "je ledová a teče čůrkem." Zdejší bivak, to je obrovská vybetonovaná plocha u kasáren, na níž dnes stojí tisíc aut, která dělají celou noc hluk. Bivak nikdy nespí, například mechanici Czech Dakar Teamu si lehli v posledních osmačtyřiceti hodinách na dvě hodiny. Pomalí závodníci přijíždějí do bivaku kolem půlnoci a první motorkáři startují ještě za hluboké tmy.

Středobodem bivaku je veliký stan s jídlem, tady si vezmete tác a dostanete biftek nebo třeba špagety, pivo nebo vynikající červené víno. Řekl bych, že tu aspoň trochu pijí všichni. Když vidíte, jak se spálení závodníci vyčerpaně soukají, pochopíte. Nic jiného než studené pivo jim nepomůže. Na slunci je jistě čtyřicet stupňů.

Potkávám nejlepšího českého pilota osobáků, Miroslava Zapletala. Cítí se slušně, protože první rychlostní zkoušky jsou většinou po rovině. Travnaté pláně, občas kameny, a protože pršelo, tak i brody. Zatím nic náročného… "Ale udělal jsem chybu," nadává si, "hloupě jsem natankoval, v cíli mi ještě zůstávalo v nádrži sto osmdesát litrů, což je tristní, byl jsem těžkej…"

Bivak je ovšem taky místo, kde se probírají smutné novinky. Jsou to fámy, a nebo nejsou? Snad jsou. Spíš ne. Nějaký osobák prý vletěl do diváků a zabil holku. "A už jsi to slyšel? Vyboural kamioňák Tomeček a jeho asistent je na kapačkách…"

Jak říkám, na závodech jsme poprvé a tyhle novinky mi najednou kazí náladu. Ale to si můžu dovolit jen já, novinář s klimatizací. Závodníci právě dostali itinerář na zítřejší etapu a začínají studovat naprosto nepochopitelné cifry, šipky a klikyháky.

anketa: můj nejšílenější zážitek z Dakaru

Jiří Janeček, pilot osobního vozu Toyota, poslanec

Hned se mi vybaví strach z pásovců, což jsou taková malá zvířátka, která mají neuvěřitelné vlastnosti. Když se třeba zakousne do motorkářské boty, dokáže se na ní udržet i několik kilometrů, než se pustí. A my jsme se pásovcům složitě vyhýbali, když jsme loni uvízli v poušti…

Druhá vzpomínka je smutnější. Hodně mě zklamalo, když jsme zapadli do hluboké duny, asi metr kolem nás projel doprovodný kamion Mitsubishi, který nás nechtěl vytáhnout, i když by ho to zdrželo pět minut. To mě mrzelo, protože my pomáháme i konkurenčním týmům, jak to jen jde.

Autoři: ,




Nejčtenější

V červnu 2016 byly otevřeny nové turistické stezky v Adršpachu.
Jak vyzrát na Adršpach. Fronty a přeplněná místa přenechte nezkušeným

Adršpašské skalní město praská ve švech pod náporem turistů a fronty se stojí na vstup do skal i na parkoviště. Jak z toho ven a současně si bizarní pískovcové...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Zbytky čumu (stanu) Evenků
Sibiří na koloběžce. Tělo fňuká, ale přizpůsobí se, říká dobrodruh

Přešel pěšky Bajkal, jako první na světě přejel Pamír na tříkolce a teď podniká na koloběžce cestu přes Sibiř dlouhou přes 2500 kilometrů. Třiašedesátiletý...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Podvečerní „poušť“ ve slovenském Záhorie
Jen tak si prožít poušť ve střední Evropě. Záhorie miluje i armáda

Nejrozsáhlejší písečné duny ve střední Evropě jsou tak dokonalou replikou pouště, že si je oblíbili i vojáci a ti, kteří jejich techniku vyrábějí. Vždyť...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.