Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak si užít Balkán na kole. Cyklovýlet snů po východní Makedonii

aktualizováno 
Balkán jsme si společně s našimi přáteli zamilovali kvůli jeho nenápadnosti pro masovou turistiku, nádhernou krajinu a vřelé přijetí u místních obyvatel. Při naší druhé cestě do Makedonie jsme se rozhodli na kolech prozkoumat její východní část a kromě krásných památek a hor jsme prozkoumali i kvalitu vinic.

Pohled z Lisce | foto: Petr Vavřinapro iDNES.cz

Makedonie na kolech - 1. díl

Na náš druhý výlet do Makedonie jsme se s přáteli vydali v roce 2013. Společně jsme se domluvili, že tentokrát projedeme východní část Makedonie a kromě hor, přírody a památek se podíváme také do nějakého vinařství, abychom více poznali makedonská vína, která nám tak chutnala.

Po špatné zkušenosti z našeho prvního výletu, kdy jsme chtěli jet vlakem ze Soluně, jsme se tentokrát rozhodli letět do Sofie a na makedonské hranice dojet vlakem. Bulharské dráhy cestování s kolem velmi zjednodušily, takže jsme nikde neměli nejmenší problém dostat se do vlaku se čtyřmi nebo pěti koly.

Kratovo

Ze Sofie jsme vlakem za tři hodiny dorazili do města Kjustendil. Nasedáme na kola a stoupáme na hraniční přechod Kriva Palanka. Provoz není téměř žádný a po 20 kilometrech jsme v Makedonii.

Nedostavěná železnice

Nedostavěná železnice

Privát v Kratovu

Privát v Kratovu

Kratovo

Kratovo

Téměř celou cestu do Kratova kopírujeme trasu budované železnice. Musí to stát dost hromadu peněz, postavit v horách trať se spoustou mostů a tunelů.

Kratovo je pitoreskní městečko, ležící v kráteru bývalé obří sopky. Má hezké historické centrum, kterým v hlubokém kaňonu protéká říčka. Oba břehy pak spojuje pět vysokých kamenných mostů.

K historickým pamětihodnostem patří i sedm obranných věží (makedonsky se věž řekne kula), do kterých se obyvatelé uchylovali před nájezdy Turků. Podařilo se nám ubytovat v privátu ve 300 let starém domě kousek od centra. Hned po příjezdu nás domácí vzal do sklípku na rakiji a probral s námi koloběh života. Naštěstí jsme si díky tomu, že makedonština je slovanský jazyk, docela dobře rozuměli.

Večer jsme zašli do centra, abychom si užili atmosféru na korzu. Stejně jako v mnoha dalších městech v Makedonii a na celém Balkánu se především mladí procházejí po hlavní třídě tam a zpět, potkávají se se známými a baví se. Určitě to musí být příjemnější setkávat se takto s kamarády, než se jen sociálně „networkovat“ na internetu.

Hory kolem Kratova nás okouzlily, a tak jsme se rozhodli věnovat jeden den vyjížďce bez bagáže po okolí. Byla to příjemná změna, vyjet si jen tak bez zátěže po horských cestách a pěšinách. Asi nejhezčí moment byl výhled z 1 500 metrů vysoké hory Lisec, která je poutním místem a je na ní krásná malá kaple. A sjezd do Kratova přes pastviny a horské samoty v zapadajícím slunci zůstal nezapomenutelným zážitkem.

Za zmínku stojí i skalní monumenty Kuklica (kameni kukly = kamenné panenky) vzniklé erozí. Jedná se asi o 150 skalních sloupů vysokých až 10 metrů. Do Kuklice vede podél řeky Kriva šotolinová cesta z vesnice Ketenovo.

Kaple na vrchu Lisec

Kaple na vrchu Lisec

Na vyjíždce kolem Kratova

Na vyjíždce kolem Kratova

Kuklica

Kuklica

Kokino

Při plánování našeho výletu jsme o Kokinu našli spoustu zmínek na webu. Jedná se o archeologické naleziště a starověkou observatoř objevenou v roce 2001. Podle webových informací sloužilo toto místo k pozorování slunce a měsíce a jeho fází, což fungovalo i jako megalitický kalendář. Bylo považováno za posvátné místo, kde se zjevoval bůh. Informace o Kokinu najdete i na stránkách NASA a v roce 2010 byla podána nominace na jeho zařazení do seznamu UNESCO.

My jsme k tomuto místu zamířili z Kratova. Cestou jsme udělali krátkou zastávku v Kuklici, abychom se podívali na zkamenělé panenky a dál jsme v narůstajícím vedru pokračovali podél řeky Kriva střídavě po šotolině a po tělesu nedostavěné železnice až do vesnice Klečevce. Další cesta přes vyprahlé pláně v 35stupňovém vedru byla vysilující. K večeru jsme se chtěli ubytovat v hotelu v areálu Památníku boje za nezávislost v Pelince, ale bohužel jsme neuspěli.

Fotogalerie

Právě totiž probíhal státní svátek (Den nezávislosti) a protože hotel je státní zařízení, musí cizincům vystavovat jakýsi doklad o pobytu s razítkem. Razítko je zamčené, protože je státní svátek a státem placený manažer má volno. Absurdní. Prý je ale odsud sedm kilometrů daleko srbský klášter a u něj ubytování. Co nám zbývá?

Už za tmy přejíždíme hraniční přechod do Srbska a kousek od kláštera skutečně nacházíme skromné ubytování v privátu. Ráno, po prohlídce srbského kláštera Sv. Prohor Pčinjski, opět projíždíme celnici zpět do Makedonie a začínáme stoupat do výšky asi 1 000 metrů na mořem. Na Kokinu si pořídíme vrcholové foto a shodujeme se v tom, že jsme asi úplně nepochopili výjimečnost tohoto místa.

Skopje

Do Skopje přijíždíme od Kumanova, které na nás velký dojem neudělalo. Před Skopje hoří obrovská skládka a nepříjemný kouř zahaluje krajinu kolem, kam až dohlédneme. Skopje projíždíme už za tmy a je to pro nás tak trochu ruská ruleta, jestli dřív trefíme nějaký nezakrytý kanál nebo nás sestřelí nějaký šílený řidič ve „vytuněném“ autě.

Ve Skopje vládne příjemný teplý večer a nově postavené centrum s obrovskými, krásně nasvětlenými sochami a fontánami se nám líbí. Je pravda, že to někdo může považovat za až kýčovité, podle mě je ale centrum mnohem hezčí, než při naší minulé návštěvě před šesti lety. V zachovalém historickém centru na levém břehu je v úzkých uličkách spousta restaurací nabízejících výborné jídlo.

Kamenný most a muzeum ve Skopje

Kamenný most a muzeum ve Skopje

Staré Skopje

Staré Skopje

Povardarje

Povardarje je oblast kolem největší makedonské řeky Vardar, kde se rodí hrozny pro skvělá makedonská vína. Je to také jedna z historicky nejdéle osídlených oblastí Makedonie. Ze Skopje jsme jeli vlakem až do stanice Gradsko, která je hned vedle archeologického naleziště Stobi. Jsou zde odkryté zbytky antického města. Zajímavé jsou především zachovalé ruiny městských lázní a četné mozaiky. V současné době je odkryto asi 20 budov a amfiteátr, což představuje jen menší část tohoto starověkého města.

Platí se zde vstupné dvě eura, což je v podstatě symbolická částka za to, co je zde možné spatřit. Prohlídku jsme ale kvůli neúnosnému vedru trochu zkrátili a vyrazili jsme směrem k městu Demir Kapija do vinařství, kde máme na večer objednanou ochutnávku.

Oblast Demir Kapija leží na sever od kaňonu řeky Vardar, za kterým se směrem na jih rozprostírá už jen rovina a moře. Díky tomu průrvou mezi skalami vanou pravidelně večer termické větry, které mají pozitivní vliv na kvalitu vinných hroznů, takže nejsou tak často napadány plísněmi a škůdci. My jsme do Demir Kapija dorazili v 33stupňovém vedru bez známky jakéhokoli vánku.

Průrva Vardaru

Průrva Vardaru

Vinařství Popova Kula

Vinařství Popova Kula

Cesta kaňonem Vardaru

Cesta kaňonem Vardaru

Po ubytování v hotelu, který je součástí vinařství Popova Kula, jsme odešli do restaurace na ochutnávku. Pomalu se začal zvedat zmíněný termický vítr a vedro se stalo snesitelným. A tak jsme si užívali příjemného teplého večera s vydařenými víny a dobrým jídlem.

Berovo

Po dvou dnech cesty z Demir Kapija přes Strumicu a dva horské průsmyky se ocitáme ve zvlněné krajině náhorní planiny ve výšce kolem 800 - 1000 m n. m. Příroda je podobná tomu, co známe od nás a vše je podstatně zelenější. Jak jsme na vlastní kůži pocítili, je zde také mnohem více odpoledních bouřek.

Kousek před Berovem jsme u pramene potkali Australanku s makedonskými kořeny, která už pět měsíců putuje sama na kole po Balkánu. Má nějaké střevní potíže, tak jí obdarujeme Endiaronem a za to dostaneme radu, kde se v Berovu dobře ubytovat.

Setkání s australskou cyklistkou

Setkání s australskou cyklistkou

Krajina kolem Berova

Krajina kolem Berova

Ochutnávka vín v Popova Kula

Ochutnávka vín v Popova Kula

Nad horami se mezitím připravuje pořádná bouřka a při příjezdu do Berova ji už máme v zádech. Australský tip na ubytování necháváme stranou a hned jak vidíme první „sobe“, jdeme se ubytovat. Paní domácí je však nekompromisní a okamžitě se musíme jet nahlásit na policejní stanici. Takže nás pořádná sprcha nakonec nemine.

Ráno jedeme krásnou krajinou, kde se pasou stáda ovcí a krav do Delčeva a opouštíme Makedonii přes hraniční přechod Stanke Lisichkovo. Dnes přespíme v Rilském monastiru a zítra už jen cesta vlakem do Sofie. Makedonie nás opět nezklamala.

Může se hodit

Makedonie je malá, převážně hornatá země sousedící s Řeckem, Albánií, Kosovem, Srbskem a Bulharskem. Žijí zde přibližně dva miliony obyvatel pestré škály národností.

Makedonie patří k nejchudším zemím Evropy, platí se zde makedonským dinárem (MKD), za jednu českou korunu dostanete přibližně 2,20 MKD.

Doprava
Do Makedonie je podle mě nejlepší vypravit se letecky do Sofie a potom vlakem k makedonským hranicím. Je to rychlé a pohodlné. Zpáteční přímé letenky do Sofie dnes stojí kolem 6 000 Kč a za přepravu kol v letadle zaplatíte 50 až 60 eur za jednu cestu. Vlak je levný, ale železniční síť je omezená. Cena za přepravu kol je paušální a relativně vysoká, něco kolem 100 Kč.

Ubytování
V privátech jsme spali za 150 až 250 Kč na osobu, hotely od 250 do 400 Kč na osobu.

Jídlo a pití
Makedonská kuchyně je výborná a jídlo ve srovnatelných restauracích je levnější než u nás. Cena místních piv v restauraci je obvykle mezi 25 až 35 Kč. Víno je výborné a cena samozřejmě záleží na výběru. Obecně se dá říci, že v restauraci za srovnatelnou kvalitu jako u nás zaplatíte méně.

Autoři:


Témata: Makedonie, Skopje




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.