Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Cyklotrasa snů na Zélandu: krásnou přírodou od hospody k hospodě

aktualizováno 
O podobné trase si cyklisté u nás zatím mohou nechat jen zdát. Pokud se vydáte na Nový Zéland na Jižní ostrov, projeďte si unikátní cyklostezku Otago Rail Trail po trase bývalé železnice. Čeká vás zhruba 150 kilometrů téměř po rovince krásnou přírodou, parádní hospody i příjemné noclehy.

Zatímco kilometrové převýšení během denní túry vypadá na Novém Zélandu mnohde jako norma, Otago Rail Trail je výjimkou. Cyklostezka vede v trase bývalé železnice mezi městy Clyde a Middlemarch v kdysi zlatokopeckém srdci hornatého Jižního ostrova.

Vlevo kopce, vpravo kopce, vpředu také kopce. Přesto na kole šlapeme prakticky po rovině, stejně jako tu kdysi jezdily vlaky. A když nám foukne příznivý vítr do zad, uháníme chvilku dokonce ještě rychleji, než směly s limitem 50 km/h dávno zrušené vlaky.

Idyla uprostřed pastvin

Cyklostezka vede nekonečnými pastvinami s desítkami tisíc ovcí, což je mimochodem stále jen hrstka ze 40 milionů ovcí, jež v zemi se čtyřmi miliony obyvatel chovají. Místy se cyklotrasa skryje ve stinné skalní soutěsce či dokonce v temných útrobách tunelu, po chvíli naopak nabídne vyhlídky ze skalního úbočí nad hlubokou roklí.

Když už přijde stoupání, je sotva znatelné. Vlastně tu jde spíš o ten vítr. Dokud duje do zad, je to hračka. Až si říkáme, k čemu jsme si uprostřed 150 kilometrů dlouhé štreky vůbec rezervovali nocleh. Nakonec jsme podlehli nátlaku majitele cyklopůjčovny, který se nad naším jednodenním nápadem zděsil.
"Celý trail za jediný den? Vyloučeno!" prohlásil ten dobrý muž.

"Tak snad bychom se tu mohli zdržet dva dny," navrhli jsme.

"S námi jezdí všichni zákazníci nejméně na čtyři dny," opáčil cykloservisman. "Ale vy jste docela mladí, tak pokud si vážně troufáte, snad byste to mohli zvládnout i za dva dny."

Ještěže jsme poslechli. Jízda "zadarmo" s větrem v zádech nám zhruba po 15 kilometrech končí. Trasa se prudce stáčí a čeká nás okolo 65 kilometrů proti větru. Z rychlosti přes 50 km/h je rázem sotva třetinové tempo, nemáme možnost bojovat s protivětrem za podpory početného pelotonu, jsme na to všehovšudy tři. Jedinou vzpruhou zůstává fakt, že i tak tady zůstáváme jasně nejrychlejší, neustále cestou někoho předjíždíme.

Otago Rail Trail, Christmas Creek

Otago Rail Trail, Christmas Creek

Pohodička od hospody k hospodě

Novozélanďané se nikam neženou, jezdí sem trávit pohodovou dovolenou na kolech. Ve všední dny uprostřed týdne, kdy tudy projíždíme, míjíme vlastně jen partičky místních penzistů. Ti jsou tu jasně nejčastějšími poutníky, o letních prázdninách (během českého prosince a ledna) se přidávají též rodiny s malými dětmi. A tihle všichni se při rychlosti nanejvýš 10 km/h kochají krajinou a vyhlížejí hospody podél trasy.

Kamenné venkovské puby, zde zvané taverny, nabízejí pocestným i lůžka. Při nejdelší vzdálenosti mezi hostinci okolo 30 kilometrů lze tenhle výlet docela dobře naplánovat a zrealizovat coby poznávací túru od jedné venkovské hospody ke druhé. A při pohledu na výběr z pestré řady místních piv na dlouhém baru plus poctivé šťavnaté steaky z kuchyně je nám až líto, že musíme do dalšího boje s protivětrem. Jedno rychlé pivo na žízeň, jeden místní masový koláč z listového těsta na hlad a zpátky do sedla.

Otago Rail Trail
Otago Rail Trail, Wedderburn

Vzpruha v samoobslužné cukrárně

Čeká nás totiž dobývání vrcholové kóty uprostřed trati, 618 metrů nad mořem. Ale žádný krpál tady není, zhruba 300metrové převýšení je rozložené do několika desítek kilometrů a nebýt pohledu do mapy nad pivem, ani bychom si stoupání nevšimli. Daleko větší nepříjemnost představuje sílící protivítr. Odpor v pedálech začíná být téměř nesnesitelný a ve zlenivělých kolenou píchá víc a víc.

Z vichru se stává vichřice, a tak zastavujeme na ovčí farmě vedle trati, v závětří jakési zastřešené odpočívárny se samoobslužnou cukrárnou. Vezmete si z lednice zmrzlinu, z kredence sušenky a nakonec poctivě zaplatíte do kasičky, co jste zkonzumovali, zjevně to tady spolehlivě funguje.

Otago Rail Trail

Otago Rail Trail

Otago Rail Trail, nocleh na farmě ve Wedderburnu

Otago Rail Trail, nocleh na farmě ve Wedderburnu

Příjemný nocleh s dobrotami

A když opět rozložíme mapu, zjišťujeme, že jsme zastavili právě včas. Jsme doma, tedy pro dnešní noc. Stačí popojet za roh a vítá nás otevřená chatička s naším jménem na dveřích a farmářskými dobrotami nachystanými od hostitelů v ledničce.

Vítr do rána ustal, a tak si druhý den naplno vychutnáváme pouť přes 68 zachovalých železničních mostů, na kterých po zrušení železnice nahradil pražce celistvý sjízdný povrch z bytelných prken a bezpečnostní zábradlí, bez něhož se vlaky, na rozdíl od cyklistů, v pohodě obešly.

Jestliže mosty jsou po úpravách pro cyklisty maximálně bezpečné, totéž se nedá napsat o tunelech. Ty představují zdaleka nejzrádnější část celé štreky. Chybí v nich totiž osvětlení a nejsou vytesány rovně, nýbrž do oblouků, takže nelze ani dohlédnout z jednoho konce na druhý, ačkoli nejsou příliš dlouhé. Cyklistům se sice doporučuje kolo v tunelech vést, ale pokušení bývá silnější, vždyť kde jinde se člověk na kole může projet tunelem, že?

Otago Rail Trail

Cílový raport

Těch 150 kilometrů se dá po téhle rovinaté stezce ujet za dva dny v pohodě i s "kancelářskou" kondicí. Chce to jen připravit se na nové druhy bolesti, místo bolesti zad od celodenního hrbení u počítače tady úpí klouby a zadek z nekonečného natřásání na polní cestě.

Ale pokud cestujete ve vyšším věku nebo s dětmi, rozhodně zvolte čtyřdenní variantu, doporučovanou místními cykloservisy. Pokud vám při cestách po Novém Zélandu zbude na tuto farmářskou oblast pouze den času, stojí za to projet si aspoň famózní vrcholový úsek Otago Rail Trailu mezi stanicemi Wedderburn a Lauder, který měří zhruba 35 kilometrů.

Může se hodit

Zachovalý kus železnice
Na jednom konci navazuje cyklostezka Otago Rail Trail na část trati, po které se lze dodnes svézt i vlakem. Vyhlídková Taieri Gorge Railway (www.taieri.co.nz) pendluje mezi historickým kamenným nádražím v pobřežním městě Dunedinu a zachovalou originální dřevěnou stanicí na východním konci cyklostezky v Middlemarch po úzkokolejce s rozchodem 1 067 milimetrů. Vozí turisty po trati dlouhé 77 kilometrů přes 35 mostů, 10 tunelů, několik soutěsek i zlatonosných potoků.

Půjčení kola a přespání
Vše, co je potřeba vědět před startem, lze nalézt na webu www.otagorailtrail.co.nz. Otago Rail Trail obsluhuje řada cyklopůjčoven, které se dokážou do značné míry přizpůsobit přání klientů, omezením bývá pouze jízdní řád kyvadlových autobusů. Kolo včetně vybavení (přilba, cyklopočítač, brašny, lepicí sada) stojí na den kolem 50 novozélandských dolarů.

Nejpropracovanější strukturu nabídek má rodinný podnik www.trailjourneys.co.nz.

Podél trati je na výběr zhruba ze stovky nocleháren, většinou jednoduchých venkovských ubytoven, cena za osobu i se snídaní osciluje kolem 50 dolarů. Výjimečně milý azyl skýtá uprostřed trasy ve Wedderburnu rodinná farma s tisícovkami ovcí: www.wedderburncottages.co.nz. Je to ideální zastávka pro dvoudenní itinerář na celých 150 kilometrů, jaký jsme si zkusili my.

Jak to celé vzniklo
Celých 150 kilometrů stezky Otago Rail Trail s převýšením jen kolem 400 metrů vede v trase bývalé železnice. A vlaky, jak známo, nemají rády ostrá stoupání ani prudká klesání. Dráhy však nutně potřebují pasažéry. A ti tady nebyli. Zlatá horečka pominula už před víc než 100 lety, přehrada na konci trati také stojí už pár desítek let, a když v 80. letech 20. století přišly dráhy ještě o lokální licenční monopol na přepravu nákladů, najednou nebylo co (ani koho) vozit. Proto vlaky na sklonku 20. století dojezdily a na začátku 21. století vyjeli na bývalou trať první cyklisté.

Kolejnice, pražce i hrubý štěrk byly z celých 150 kilometrů nákladem zhruba 12 milionů korun odvezeny, povrch dnes tvoří uválcovaná šotolina a mimo sezonu lze na trase narazit na těžkou stavební techniku, jež cestu průběžně zvelebuje.

Autor:




Nejčtenější

(Ilustrační snímek)
Karambol v Chorvatsku? Nehodu nechte zapsat a pokutám se nebraňte

Zkazila vám dovolenou v Chorvatsku bouračka? Zkuste nepanikařit a nezapomeňte na záznam o dopravní nehodě. A hlavně zavolejte tamní policii - stačí vyťukat...  celý článek

Některé turistické stezky a cyklotrasy v Národním parku Šumava jsou po...
Šumavský park chce zakázat vstup do lesů. Na stezky padají stromy

Nevyrážejte do lesů kolem Nové Pece a Stožce, mnoho turistických tras je stejně neprůchodných. Takové varování vydal ráno Národní park Šumava. Silný vítr o...  celý článek

Typický obrázek z německé Rujany: plážové „domečky“ jako ochrana před stálým...
Hrachovka z pytlíku, vlny studené. Jak se za Československa jezdilo k moři

Praotec Čech nás zavedl do středoevropské kotliny, rok 1918 nás v ní hranicemi uzavřel. Výsledek: nemáme moře. A přece jsme po jeho vlnách vždycky toužili....  celý článek

Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení (21.8.2017)
Italský ostrov Ischia zasáhlo zemětřesení, zemřeli nejméně dva lidé

Jihoitalský ostrov Ischia v pondělí večer zasáhlo zemětřesení o síle 4. Agentura Reuters uvedla, že se zřítilo několik budov. Italský list Corriere della Sera...  celý článek

Specialized Turbo Vado 4.0
Jak se přilepit hobíkovi na záda. Test elektrokola do města i na výlet

I největší skeptici už vidí, že expanzi elektrokol nic nezastaví. Po velkém průlomu v Německu, Rakousku a Švýcarsku v uplynulých letech definitivně zasahují i...  celý článek

Další z rubriky

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Provensalské Grasse je hlavní město francouzských parfémů
Kde nos potřebujete víc než oči. Výlet do města, kde voní každá ulice

Letní návštěva jihofrancouzské Provence se nemusí omezit jen na notoricky známá místa a přímořská letoviska. Vyrazte pár kilometrů do vnitrozemí, kde se mezi...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.