Město mnoha stavebních stylů
Ale než vyjedeme, prohlédneme si samotné Dačice, které jsou jedním z nejstarších měst Českomoravské vrchoviny. První zmínky pocházejí už ze 12. století, největší rozmach pak nastal ve století šestnáctém, kdy se v Dačicích usadili italští stavitelé a strohé gotické město proměnili ve kvetoucí renesanční.
Bohužel série požárů o století později většinu renesančních památek zničila, z těch zbylých upoutá pozornost renesanční věž jinak barokního kostela, krásné náměstí, barokní klášter a dva místní zámky – jeden v empírovém a druhý v renesančním stylu. Z náměstí zajedeme pod nejvyšší Dačickou věž, kde stojí velice zajímavý pomník.
I kostka cukru může mít svůj pomník
Málokdo možná ví, že první kostka cukru spatřila světlo světa právě v Dačicích. O strastiplné cestě od první myšlenky k jejímu vzniku se můžete více dozvědět v místním muzeu, takže jen v krátkosti: první kostka cukru byla vyrobena na podzim roku 1841, ředitel místní rafinérie tím chtěl ulehčit práci svojí ženě.
Vynález se rychle ujal a už o dva roky později se začal vyvážet nejen po Čechách, ale i do zahraničí. Po mnoha a mnoha letech, kdy bylo vyrobeno na miliardy kostek, se dačičtí rozhodli místnímu vynálezu postavit pomník. A od pomníku to je kousek do muzea, a to nejen obrazně.
I kostka cukru může mít svůj pomník.
Letecké muzeum Viléma Götha
Letecké muzeum provozuje Vlastimil Kolomazník, rodák z Dačic, který chtěl vybudováním muzea uctít památku občanům Dačic, jež měli k letectví užší vztah. Tím nejvýznamnějším z nich byl právě Vilém Göth - stíhač RAF, který sestřelil minimálně dva německé letouny, ale konce války se bohužel nedožil (proto název muzea VG).
V expozicích muzea se nacházejí desítky leteckých přístrojů, uniforem, odznaků a hlavně modelů letadel. V době prázdnin je otevřeno denně, jinak jen v sobotu a neděli.
Letecké muzeum Viléma Götha se nachází na náměstí v Dačicích.
Dačice - renesanční zámek v klasicistní přestavbě
O sumečkovi, který není vítaným hostem
Kolem Telče a Dačic
|
Z Dačic vyrážíme směrem na Telč přes Malý a Velký Pěčín, obce se původně jmenovaly Pičín, ale jejich obyvatelé se často stávali terčem posměchu, a proto po válce došlo k jejich přejmenování. Vesničky jsou to malé a úhledné, na území Velkého Pěčína stojí za prohlídku židovský hřbitov ze 17. století.
V další vesnici na trase – Černíči, ležící na soutoku Moravské Dyje a Myslůvky, se nachází rybník, který je proslulý výskytem mnoha druhů vodního ptactva a navíc sumečka amerického. Toho můžete volně lovit bez ohledu na velikost, je to totiž plevelná ryba a místní rybáři by se ho rádi zbavili, takže lovu zdar. Z hráze rybníka pokračujeme na Slaviboř, vesnici ležící jen kousek od pramenů Moravské Dyje, a přes Radkov dojedeme do Telče.
Telč - jedinečný architektonický komplex
Při příjezdu do Telče od Radkova to ani nevypadá, že se blížíme do města, které je uvedeno na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Na začátku městečka stojí něco jako JZD, několik paneláků, ale když dojedete do středu města, tak se všechno změní, doslova od základu. Na nádhernému náměstí se vzájemně prolínají stavební styly i způsoby určení staveb. Vedle církevních památek tu stojí nádherné měšťanské a šlechtické domy, najdeme tu památky od gotiky po baroko a tomu všemu dominuje místní zámek.
Ovšem Telč netvoří jen náměstí a zámek, ale i jeho okolí, které rovněž stojí za prohlídku. Není divu, že malé, šestitisícové město na Vysočině bývá cílem návštěvníků z celého světa.
Telčský zámek patří mezi klenoty moravské renesanční architektury.
Telč, náměstí Zachariáše z Hradce - kašny
Zpátky kolem rybniční kaskády
Z Telče se do Dačic vrátíme přes Kostelní Myslovou, Zadní a Kostelní Vydří. Obce to nejsou ničím zajímavé kromě toho, že tvoří archetyp Ladových vesnic. Na návsi stojí kostel, hned vedle požární zbrojnice, to vše na břehu rybníka, okolo kterého rostou vrby. Zkrátka jako z mistrových obrazů. V Kostelním Vydří si prohlédneme místní klášter a pak už hurá zpět do Dačic. Ještě než tam ovšem dorazíme, tak se projedeme okolo Dačické rybniční kaskády, kterou tvoří 19 samostatných rybníků a kolem deseti z nich vede cesta.
Náves jako z Ladových obrázků – rybník, vrba, kostel, zbrojnice…
Řád bratří blahoslavené Panny Marie Karmelitské
CyklotoulkyČlánek vznikl ve spolupráci s autory pořadu Cyklotoulky, který můžete sledovat v sobotní dopolední premiéře na ČT SPORT a na www.i-cyklotoulky.cz |
A na závěr trochu netradiční občerstvení na vršku na Kostelním Vydří. Právě tady totiž sídlí Řád bratří blahoslavené Panny Marie Karmelitské. A stejně jako je těžké udržet v paměti název řádu, neměli to v minulosti lehké ani jeho členové. Řád vznikl na konci 12. století, a než se dostal povědomí obyvatel, museli jeho řeholníci vyřknout tisíce modliteb. Dnes působí na čtyřech světadílech.
V Čechách žije 18 bratří, kteří se zabývají nejen rozjímáním, ale i vydáváním křesťanské literatury a výrobou bylinného sortimentu různého určení, a to podle tradic starých klášterních lékáren a znovuobjevených receptur. Přímo v klášteře můžete koupit bylinné sirupy a likéry, velice oblíbené jsou anýzový a kmínový. Ovšem mají tu i něco pro milovníky kol, což by málokoho napadlo, ale zdejší řeholníci vyrábějí rovněž iontové nápoje, které už posloužily k osvěžení nejednoho cyklisty na jeho strastiplných cestách.
