V jednom koutě je binec, zřejmě na vyhození. Před dílničkou, kterou na zdi zkrášluje jen namalovaná dvojice „sloních“ hinduistických bohů Ganéša, visí na stojanu vesměs ojeté pneumatiky a ráfky v často dost prapodivném stavu.
Jediné pojízdné prastaré kolo před servisem napovídá, na čem a jak se na nepálském venkově jezdí. Z 99 % tu kolo slouží jako dopravní prostředek na kratší vzdálenosti. A většinu strojů tvoří staré cestovní bicykly indické provenience značky Hero.
Pětačtyřicetiletý majitel pan Gopál provozuje obchůdek zatím jen tři měsíce. Absolutní většina jeho práce spočívá v drobných opravách. Jen občas se stane zázrak a někdo si přijede kolo koupit. Ale pan Gopál nemá nikde vystaveny nová nablýskaná kola. Ukáže jednoduchý prospekt, kde si zákazník vybere a kolo se pak objedná ze skladu ve městě.
Za den mu projde rukama zhruba 12 kol, za měsíc to je přibližně 200 až 300. Zákazníci moc nevolají, spíš rovnou přijdou s rozbitým kolem. A už tu měl někdy i horské kolo? „Little, very little,“ odpovídá se smíchem hodně lámanou angličtinou.
Oprava píchlé duše, nejčastější zdejší cyklonehoda, stojí 20 nepálských rupií, v přepočtu o něco více než čtyři koruny. Celé nové zapletené kolo 800 rupií (cca 180 korun), ráfek 200 rupií, stejně jako nový řetěz (asi 45 korun) a plášť 400 rupií (přibližně 90 korun). Nový obyčejný bicykl pak přijde na 7 000 rupií (cca 1 550 korun).
Jak se tam dostatDo Nepálu vozí za zajímavým programem například CK Sen. (www.cksen.cz) |
Prakticky všechny náhradní díly včetně nových kol jsou z Indie, jen minimum z Číny. Tchajwanské nebo japonské kousky tu nehledejte. Názvy značek u nás těžko někomu něco řeknou: Bedrock, Hero, Happy Cycle, Dara, Fonex, Himal Gold.
Pan Gopál za měsíc vydělá 10 až 11 tisíc rupií (2 200 až 2 500 korun). Na otázku, zda je to dobrý byznys, se jen pousměje a pokrčí skromně rameny. Jeho mimika je jasná: velké peníze z toho prostě nikdy nebudou.
Venkovní část dílničky pana Gopála
V Nepálu se jezdí na kole po celé zemi, nejvíce však na jihu, kde jsou roviny. Kola jsou z 90 % indické výroby, velmi stará a jsou to hlavně klasické city-biky. Až na naprosté výjimky je bicykl dopravním prostředkem. Jen pozor, jezdí se stejně jako v Indii zásadně vlevo a provoz není nijak snadný. Pro našince je problém se zapojit do hustého městského provozu motocyklů, mopedů, aut a dalších kol. Situaci nepřidává ani smog ve větších aglomeracích. Mnoho cyklistů tu proto používá speciální roušky.
Zejména v Káthmándú je však už dnes více příležitostí půjčit si relativně dobré horské kolo a vyrazit mimo město do okolních kopců.
