Výběrem lze strávit i hodinu a jen málokdo odolá. Vždyť čokoládu milují tři ze čtyř lidí na celém světě.
Alchymie čokolády
"Nejraději mám pralinky s karamelem," říká Kristoff, jehož hubená postavička nenasvědčuje tomu, že by dlouhá léta pracoval s čokoládou. A z jeho slov lze vyčíst, že připravit správně tuto belgickou pochoutku je alchymie i černá magie zároveň. "Když je čokoláda moc teplá nebo studená, pralinky budou matné a bez lesku," prozrazuje jedno ze základních pravidel a vrhá se na přípravu.
V jedné z kádí je hořká čokoláda, v další mléčná, v jiné bílá, což podle slov Kristoffa vlastně ani čokoláda není, protože neobsahuje nic z kakaových bobů. Na různé tvary pralinek existují speciální formy, do nichž se čokoláda nalije. Pak se postaví na stroj, který se jemně třese - to aby se dostal ven vzduch. Forma se poté otočí a část čokolády se nalije zpět do kádě. To, co ve formičkách zbylo, by nemělo být tlustší než jeden či dva milimetry. Teď musí čokoláda ztuhnout.
A pak se začne plnit - karamelem, krémem s brandy, s pistáciemi... "Moc experimentovat se tady však nevyplatí. Belgičané si chodí celá léta pro své oblíbené kousky a nechtějí změny," říká Kristoff.
Nakonec se forma opět zalije čokoládou, něco tuhne na stole v místnosti, něco v ledničce. Zdá se to jednoduché, ale pozor: týdně tady zpracují až tisíc kilo čokolády.
Tahle firmička má však jednu zvláštnost, kvůli které se ji vyplatí navštívit - horkou čokoládu. Tady totiž lijí hustou uvařenou čokoládu do mléka, což se prý všude v Belgii dělá obráceně. A to je teprve zážitek - čokoláda má plnou chuť a vy klidně můžete o pár hodin odložit oběd.
Pro Kristoffa je jeho práce i životním koníčkem, má dokonce i svoji teorii "o národní čokoládě". Tak třeba Belgičané, ti si dají nejraději mléčnou, stejně jako Angličané. Ale Francouzi si pochutnají na hořké. A Češi? "Vystačí si s obyčejnou čokoládou," usmívá se Kristoff.
Čokoládový konzultant
To Vergote Jacky asi není typický Belgičan. Miluje hořkou čokoládu, a to tak, že se od ní už 37 let nedokáže odtrhnout a na vizitce má napsáno "čokoládový konzultant". "Když si ji nedopřeji, mám špatný den," říká v bruggském Muzeu čokolády, kde hosty seznamuje s výrobou pralinek.
Českou republiku zná velmi dobře. I k nám ho přivedla tahle tmavá voňavá hmota. "Učil jsem vyrábět pralinky v Praze, v Ostravě i v Karlových Varech," říká, když nabízí z velkého tácu plného nejrůznějších čokoládových dobrot. "Musím uznat, že se to naučili výborně," dodává.
Na počátku byl nápoj pro bohy
Teď už víme, jak se dělají pralinky, cesta k nim však trvala více než 2000 let a byla značně klikatá. Jak to vlastně s čokoládovými boby bylo, lze zjistit v Muzeu čokolády v Bruggách.
Jejich cesta do belgických pralinkáren začala v Mexiku před 2600 lety. Nejdříve se z kakaových bobů dělal nápoj pro bohy (často s příměsí krve), o něco později sloužily jako platidlo. Například u Mayů byste za deset bobů koupili zajíce, za sto zdravého otroka.
Kakaový nápoj, tehdy ještě ostře kořeněný, byl také nápojem králů, ale i válečníků, kterým dodával sílu. Když Kryštof Kolumbus přistál v roce 1502 u břehů Nikaraguy, tehdejší "thcocoatl" mu nechutnal. Zato Cortez, dobyvatel říše Aztéků, psal domů v dopisech: "Z bobů se dělá nápoj, který dělá tělo silnějším a zbavuje ho únavy."
Čokoládová horečka s cukrem
Ale na to nejdůležitější se stále čekalo - cukr. Až když se konečně s kakaem sešel, začala čokoládová horečka.
Španělé v Mexiku si nápoj z této suroviny oblíbili natolik, že si ho nechali nosit i během mše. Když to biskup zakázal, přestali chodit do kostela. Došlo však i na biskupa - byl otráven, a hádejte čím! Jed byl v šálku jeho oblíbené čokolády. To už ale boby míří do Evropy. Nejdříve na španělský královský dvůr, v 17. století pak i do Francie, Británie, Itálie a Německa. Do roku 1860 to však byl jen nápoj bohatých. Ale pak už to šlo rychle. Milovala ji Marie Terezie i Voltaire. Casanova si ji prý oblíbil se šampaňským.
| MŮŽE SE HODIT Jak se tam dostat Z Prahy se jede na Plzeň a Rozvadov, dále po E50 směrem na Norimberk a po A3 na Würzburg, Frankfurt a Kolín nad Rýnem. Odtud pak do Brugg. Muzeum čokolády v Bruggách St. Jansplein 3, B-8000, Bruggy Otevřeno je po celý rok, každý den od deseti ráno do 17 hodin. Vstupné 5 EUR. |
Chceš být šťastný?
"Divím se, že jsou ti Belgičané tak hubení," zaslechla jsem na své cestě po Belgii. A tak jsem se zeptala naší průvodkyně Anny, jak často si vlastně čokoládu dopřávají. "Každý den to není určitě," kroutí hlavou. "Většinou pralinky dáváme jako dárek, když jdeme k někomu na návštěvu. Když se pak bonboniéra po večeři otevře, každý si vezme tak tři kousky," vysvětluje.
Ale stejně mi to nějak nevychází. Jen v Bruggách je na čtyřicet čokoládových obchůdků.
S Annou by však nesouhlasil Vergote Jacky, mistr svého řemesla. "Když chceš být v životě šťastný, jez čokoládu," radí návštěvníkům muzea. "Čokoláda, to je kus mého života," říká zasněně. Amnoho lidí je na tom stejně. Například autorka těchto řádků potřebovala k jejich napsání velký šálek horké čokolády.
 ČOKOLÁDAOVÝ MÁG. Kristoff, který v jedné z cukráren v Bruggách kouzlí s čokoládou, má nejraději pralinky s karamelem. V této cukrárně se každý týden zpracuje až tisíc kilo čokolády. |
 V čokoládovém muzeu v Bruggách |
