Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Čokoládová extáze v Belgii

  9:11aktualizováno  9:11
Milovníka čokolády může tenhle výlet dovést až k šílenství... Voní to tady jako v pohádce. Nasládle, i hořce, trochu mléčně, ale i tak trochu karamelově. Vůně, známá už po staletí, a pralinky, kam jen oko dohlédne - s marcipánem, karamelem, medem, oříšky, brandy... Jsme v čokoládovém království, v proslulé pralinkárně v belgických Bruggách.

Výběrem lze strávit i hodinu a jen málokdo odolá. Vždyť čokoládu milují tři ze čtyř lidí na celém světě.

Alchymie čokolády
"Nejraději mám pralinky s karamelem," říká Kristoff, jehož hubená postavička nenasvědčuje tomu, že by dlouhá léta pracoval s čokoládou. A z jeho slov lze vyčíst, že připravit správně tuto belgickou pochoutku je alchymie i černá magie zároveň. "Když je čokoláda moc teplá nebo studená, pralinky budou matné a bez lesku," prozrazuje jedno ze základních pravidel a vrhá se na přípravu.

V jedné z kádí je hořká čokoláda, v další mléčná, v jiné bílá, což podle slov Kristoffa vlastně ani čokoláda není, protože neobsahuje nic z kakaových bobů. Na různé tvary pralinek existují speciální formy, do nichž se čokoláda nalije. Pak se postaví na stroj, který se jemně třese - to aby se dostal ven vzduch. Forma se poté otočí a část čokolády se nalije zpět do kádě. To, co ve formičkách zbylo, by nemělo být tlustší než jeden či dva milimetry. Teď musí čokoláda ztuhnout.

A pak se začne plnit - karamelem, krémem s brandy, s pistáciemi... "Moc experimentovat se tady však nevyplatí. Belgičané si chodí celá léta pro své oblíbené kousky a nechtějí změny," říká Kristoff.

Nakonec se forma opět zalije čokoládou, něco tuhne na stole v místnosti, něco v ledničce. Zdá se to jednoduché, ale pozor: týdně tady zpracují až tisíc kilo čokolády.

Tahle firmička má však jednu zvláštnost, kvůli které se ji vyplatí navštívit - horkou čokoládu. Tady totiž lijí hustou uvařenou čokoládu do mléka, což se prý všude v Belgii dělá obráceně. A to je teprve zážitek - čokoláda má plnou chuť a vy klidně můžete o pár hodin odložit oběd.

Pro Kristoffa je jeho práce i životním koníčkem, má dokonce i svoji teorii "o národní čokoládě". Tak třeba Belgičané, ti si dají nejraději mléčnou, stejně jako Angličané. Ale Francouzi si pochutnají na hořké. A Češi? "Vystačí si s obyčejnou čokoládou," usmívá se Kristoff.

Čokoládový konzultant
To Vergote Jacky asi není typický Belgičan. Miluje hořkou čokoládu, a to tak, že se od ní už 37 let nedokáže odtrhnout a na vizitce má napsáno "čokoládový konzultant". "Když si ji nedopřeji, mám špatný den," říká v bruggském Muzeu čokolády, kde hosty seznamuje s výrobou pralinek.

Českou republiku zná velmi dobře. I k nám ho přivedla tahle tmavá voňavá hmota. "Učil jsem vyrábět pralinky v Praze, v Ostravě i v Karlových Varech," říká, když nabízí z velkého tácu plného nejrůznějších čokoládových dobrot. "Musím uznat, že se to naučili výborně," dodává.

Na počátku byl nápoj pro bohy
Teď už víme, jak se dělají pralinky, cesta k nim však trvala více než 2000 let a byla značně klikatá. Jak to vlastně s čokoládovými boby bylo, lze zjistit v Muzeu čokolády v Bruggách.

Jejich cesta do belgických pralinkáren začala v Mexiku před 2600 lety. Nejdříve se z kakaových bobů dělal nápoj pro bohy (často s příměsí krve), o něco později sloužily jako platidlo. Například u Mayů byste za deset bobů koupili zajíce, za sto zdravého otroka.

Kakaový nápoj, tehdy ještě ostře kořeněný, byl také nápojem králů, ale i válečníků, kterým dodával sílu. Když Kryštof Kolumbus přistál v roce 1502 u břehů Nikaraguy, tehdejší "thcocoatl" mu nechutnal. Zato Cortez, dobyvatel říše Aztéků, psal domů v dopisech: "Z bobů se dělá nápoj, který dělá tělo silnějším a zbavuje ho únavy."

Čokoládová horečka s cukrem
Ale na to nejdůležitější se stále čekalo - cukr. Až když se konečně s kakaem sešel, začala čokoládová horečka.

Španělé v Mexiku si nápoj z této suroviny oblíbili natolik, že si ho nechali nosit i během mše. Když to biskup zakázal, přestali chodit do kostela. Došlo však i na biskupa - byl otráven, a hádejte čím! Jed byl v šálku jeho oblíbené čokolády. To už ale boby míří do Evropy. Nejdříve na španělský královský dvůr, v 17. století pak i do Francie, Británie, Itálie a Německa. Do roku 1860 to však byl jen nápoj bohatých. Ale pak už to šlo rychle. Milovala ji Marie Terezie i Voltaire. Casanova si ji prý oblíbil se šampaňským.

MŮŽE SE HODIT
Jak se tam dostat
Z Prahy se jede na Plzeň a Rozvadov, dále po E50 směrem na Norimberk a po A3 na Würzburg, Frankfurt a Kolín nad Rýnem. Odtud pak do Brugg.

Muzeum čokolády v Bruggách
St. Jansplein 3, B-8000, Bruggy
Otevřeno je po celý rok, každý den od deseti ráno do 17 hodin. Vstupné 5 EUR.

Chceš být šťastný?
"Divím se, že jsou ti Belgičané tak hubení," zaslechla jsem na své cestě po Belgii. A tak jsem se zeptala naší průvodkyně Anny, jak často si vlastně čokoládu dopřávají. "Každý den to není určitě," kroutí hlavou. "Většinou pralinky dáváme jako dárek, když jdeme k někomu na návštěvu. Když se pak bonboniéra po večeři otevře, každý si vezme tak tři kousky," vysvětluje.

Ale stejně mi to nějak nevychází. Jen v Bruggách je na čtyřicet čokoládových obchůdků.

S Annou by však nesouhlasil Vergote Jacky, mistr svého řemesla. "Když chceš být v životě šťastný, jez čokoládu," radí návštěvníkům muzea. "Čokoláda, to je kus mého života," říká zasněně. Amnoho lidí je na tom stejně. Například autorka těchto řádků potřebovala k jejich napsání velký šálek horké čokolády.

ČOKOLÁDAOVÝ MÁG. Kristoff, který v jedné z cukráren v Bruggách kouzlí s čokoládou, má nejraději pralinky s karamelem. V této cukrárně se každý týden zpracuje až tisíc kilo čokolády.

V čokoládovém muzeu v Bruggách

Autoři: ,




Nejčtenější

Estonský hrad Kuressaare (Arensburg)
100 POHLEDŮ: Důstojníci na procházce u hradu v Kuressaare - Arensburgu

Pro období let 1890 až 1914 se vžilo označení Belle Époque - „krásná doba“. Právě v tomto období vznikla většina fotografií, které jsme zařadili do seriálu 100...  celý článek

Tanečník ze Sepiku je připravený na kulturní show v Madangu.
My máme hodinky, oni mají čas. Co udělají mobily s Papuánci?

Martin Soukup letos dostal cenu Neuron, udělovanou nejlepším vědcům. Mimo jiné za to, že sleduje, jak žije asi patnáct set lidí v odlehlém údolí ostrova...  celý článek

V Sieře Leone přišlo po masivním sesuvu půdy o život až tisíc lidí. (14. srpna...
Jak bahno utopí tisíc lidí. V přelidněném Freetownu katastrofě sami pomohli

Při masivních sesuvech půdy v metropoli západoafrické Sierry Leone Freetownu zemřelo více než 400 lidí, z toho zhruba sto dětí. Dalších 600 se stále pohřešuje,...  celý článek

Šílený přístav v Bangladéši
VIDEO: Nás nedostanou. Kurz přežití v šíleném přístavu v Bangladéši

Bangladéšský přístav v Dháce je stejný jako celá země. Přelidněný, přeplněný, plný odpadků a boje o přežití. Míchají se zde staré bárky s moderními loděmi,...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Další z rubriky

Cestou necestou
Puchýře jako dvacka a klopýtání v dešti, to je slavný dánský pochod

Tři dny intenzivní chůze napříč dánským ostrovem Fyn spolu s dalšími 850 nadšenci pěší turistiky, tak vypadá akce nazvaná Fjällräven Classic Denmark. Treku...  celý článek

Bunkr Atlantického valu, který Němci postavili za druhé světové války, aby...
Nizozemsko odkrývá nacistické bunkry. A s nimi i bolestnou historii

U pláží nedaleko Haagu pokryl písek bunkry, které tu byly postaveny na Hitlerův rozkaz. Jakoby tento písek schoval i bolestivé vzpomínky, které bunkry...  celý článek

Romantická skaliska na jižním okraji vrcholové plošiny Brostschbergu
Stezkami čarodějnic v Alsasku. Magický svět ve francouzských Vogézách

Do Alsaska se jezdí hlavně kvůli znamenitým vínům. Dalším tamním oblíbeným lákadlem jsou samozřejmě divukrásné Vogézy s holými hřebeny i vodopády. Kromě nich...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.