Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co skrývají pouště Izraele...

  11:35
V minulosti pokrývaly pouště naprostou většinu území Izraele. Díky neuvěřitelné píli a pracovitosti židovských osadníků, kteří řadu desetiletí proměňovali nehostinnou pustinu kousek po kousku v úrodnou půdu, se jejich rozloha výrazně zmenšila. I nadále však zůstávají fascinujícím typem krajiny, který v sobě skrývá mnohá překvapení.

Největší poušť

Největší poušť je Negevská. Písečné pláně a duny střídají kamenná moře, rozeklané skály, krátery a kaňony.

Oázy se vyskytují jen ojediněle. Jinde o přítomnosti vody svědčí pouze meandry vádí, což jsou řečiště, které zůstávají po většinu roku suché. Za jarních dešťů je rychle naplní prudké přívaly vody, po nichž nakrátko rozkvete spousta květin a trav.

Z větší vegetace se v suchém a horkém podnebí daří zejména opunciím a akáciím. I poušť, ve které chybí byť i sebemenší náznak zeleně, však dokáže být krásná. Je v ní cosi mystického a není proto divu, že i mnohá světová náboženství se zrodila právě v pouštním prostředí. 

Svatá místa ve skalách

Zajímavá pouštní krajina, jako vystřižená z biblických příběhů, začíná již pár kilometrů od Jeruzaléma. Je možné ji obdivovat přímo z auta, při jízdě po asfaltové silnici. Máte-li k dispozici terénní vozidlo, na některých místech se vyplatí z hlavního tahu sjet. Platí to například o odbočce na cestě mezi Jeruzalémem a Jerichem, kde se nabízejí překrásné pohledy na vádí Kilt.


I uprostřed pouštní krajiny spalované sluncem můžete narazit na scenérie jako je tato

Kdo má dobrou mapu, může odsud zamířit třeba k řeckému ortodoxnímu klášteru sv. Jiří. Je to stavba přilepena ke skále jako vlaštovčí hnízdo. Její dnešní podoba pochází z 19. století, avšak první mnišská komunita se ve zdejších jeskyních usadila již před 1500 lety!

Pod modrými střechami se ve třech úrovních nacházejí čtyři kostely, cely, sklady a hrobky. Zatímco hlavní kostel sv. Jiří skrývá vzácnou byzantskou mozaiku ze 6. století a kostel panny Marie se pyšní starými malbami a ikonami, ve svatyni křižáckého kostela jsou uloženy lebky umučených mnichů.

Návštěvníci mohou zavítat i do jeskyně svatého Eliáše, kde byl pronásledovaný prorok podle legendy ukrýván a krmen havrany.

O několik kilometrů dál mají svůj pouštní klášter také muslimové. Říkají mu Nábí Músá a považují jej za místo posledního odpočinku Mojžíše. Svatyně není pouze cílem poutníků, ale i lidí, kteří sem přicházejí umřít. V okolí komplexu se nachází rozlehlý hřbitov, na němž touží být ti, kteří věří ve výjimečnost tohoto místa, pochováni.

Vodopády uprostřed pouště

Při cestování pouštěmi Svaté země je nutné počítat s členitým terénem a značnými výškovými rozdíly. Například při cestě z Jeruzaléma k Mrtvému moři je nutno překonat převýšení 1200 metrů.


Tato nebezpečně vyhlížející zvířata můžete spatřit nedaleko oázy Ein Gedi, jejíž jméno znamená "kozorožčí pramen"

Ten, kdo se k tomuto neobvyklému jezeru vydá, by si rozhodně neměl nechat ujít návštěvu národního parku Ein Gedi, který leží nedaleko břehů nejníže položeného místa na zemi. Ein Gedi, v překladu "kozorožčí pramen", je oázou v jinak pusté krajině. Její půvab je zmiňován dokonce i v biblické Písni písní.

Zatímco vody Mrtvého moře jsou opravdu mrtvé a prosté života, prameny vyvěrající v nedaleké rezervaci poskytují dostatek vody k růstu bujné vegetace. S tou souvisí i výskyt vzácných zvířat, které se v parku zdržují. Návštěvníci mají možnost zahlédnout kozorožce a damany sklaní, kteří vypadají jako velcí hlodavci, v odlehlejších zákoutích se prý skrývají i pouštní levharti.

Dvě rokle, na jejichž dně se vinou řeky Nachal David a Nachal Arugot, vedou přímo srdcem rezervace a jsou protkané sítí pěšin. Výlet po nejkratší cestě zabere asi hodinu a končí u úchvatných Šulamitských vodopádů. Ten, kdo se životodárné vody nabaží dosytosti, může zamířit ke druhému extrému – nejslanějšímu jezeru na světě, v němž nežije jediná řasa, natož živočich.


Slaná voda Mrtvého moře nadnáší tak, že si můžete na hladině nerušeně číst třeba noviny

Je mrtvé, ale léčí

Mrtvé moře (ve skutečnosti jezero) leží na nejníže položeném místě 6000 km dlouhého východoafrického příkopu, který se táhne z jižního Turecka do východní Afriky. Se 411 m pod hladinou moře je také nejnižším bodem na Zemi.

Jeho voda je bohatá na soli a minerály, jejichž koncentrace dosahuje až 30%. Největší zastoupení mají prvky hořčík, brom, vápník, sodík, draslík, síra a jod.

Podle statistik zde probíhá nejúspěšnější léčba lupenky na světě, úspěšná je však i léčba artritidy, revmatických potíží a astmatu. Léčivé účinky vody a bahna byly rozpoznány a komerčně využívány již ve starověku a západní břeh lemují lázně a sanatoria.

Koupel ve slané vodě připomíná koupel v oleji. Nelze v ní vykonávat jakékoliv rychlejší pohyby, natož plavání, neboť tělo se chová jako balón. Ať si lehnete na záda nebo na břicho, ruce a nohy vám vždy vyletí nad vodu.

První minuty v minerální koupeli většinou doprovázejí výkřiky zděšení i salvy smíchu; teprve když se turisté vydovádějí a zaujmou klidnější polohu, přijde ten pravý okamžik a relaxace. Uznejte sami: Kde jinde na světě můžete nerušeně ležet přímo na hladině a číst si při tom noviny? Více o Mrtvém moři čtěte ZDE.


Beduín při odpočinku

Pohostinní pastevci

Tam kde končí Mrtvé moře, začíná Negevská poušť.

Jedinou známkou života jsou kromě výletníků prozkoumávajících kaňony a krátery, skupinky beduínů vytrvale putujících po starých nomádských cestách.

Beduíni dodnes nepřivykli modernímu stylu života a většina z nich stále tráví celý rok pod širým nebem, respektive pod rozložitými plachtami svých stanů. Kromě neodmyslitelných ovcí a koz, pasoucích se na trsech polosuché vegetace, spatříte v okolí jejich příbytků i velbloudy a osly. Ti jsou využíváni zejména jako dopravní prostředky.

Desetitisíce palestinských beduínů obývají zejména sever Negevské pouště, břehy Rudého moře a některé hornaté oblasti západního břehu Jordánu.

Beduíni, kteří se dosud neusadili ve vesnicích či městech, žijí na pokraji společnosti a jsou víceméně ignorováni. Většina z nich je nevzdělaná a svou izolaci často udržují sňatky, které se odehrávají převážně v rámci širší rodiny. Vyznávají tradiční způsob života a k obvyklým rysům jejich povahy patří pohostinnost. Mají ji v krvi, protože historie je naučila, že bez dobrých mezilidských vztahů nelze v poušti přežít. Ve městech možná ano, ale v poušti ne. Možná i proto je to do měst zatím netáhne...

 

Tato nebezpečně vyhlížející zvířata můžete spatřit nedaleko oázy Ein Gedi, jejíž jméno znamená "kozorožčí pramen".

Negevská poušť v Izraeli

I uprostřed pouštní krajiny spalované sluncem můžete narazit na scenérie jako je tato

Beduín při odpočinku

Slaná voda Mrtvého moře nadnáší tak, že si můžete na hladině nerušeně číst třeba noviny

Tato nebezpečně vyhlížející zvířata můžete spatřit nedaleko oázy Ein Gedi, jejíž jméno znamená "kozorožčí pramen"

Značná část pouštního území byla židovskými osadníky proměněna v úrodnou půdu

Hosté na pláži u Mrtvého moře pomazáni léčivým bahnem

Autoři:


Maledivy, Baa Atol
Maledivy, Baa Atol

first-minute, all inclusive, letecky, 6 nocí

cena za osobu od 76 600 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© Copyright 1999–2014 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.