Protože jsme značně provázaní nejrůznějšími přátelskými a rodinnými vazbami, berte následující příspěvek s humorem a nadhledem, neboť bez něj podobný text nešlo vytvořit. Na začátek si shrňme výchozí pozici slovenského národa.
Po tisícileté maďarizaci, která v 19. století gradovala, byl téměř na pokraji záhuby, přežíval bez vlastní inteligence, vysokých škol a osobností. Ve dvacátém století ušli Slováci dlouhou cestu, díky velkorysým investicím z českých zemí vznikla celkem slušná infrastruktura a po kolapsu komunismu ožila touha po vlastním státě.
Do 21. století už Slováci vstoupili jako rovnoprávní členové evropského společenství a jejich hrdost zvýšilo i přednostní přijetí eura, byť bylo pro mnoho slovenských rodin značně bolestivé.
A právě hrdost vždycky hrála v uvažování Slováků velmi významnou roli. „Zažil jsem to s kamarády na Slovensku mnohokrát. Dělali jsme si ze všeho srandu, ale jakmile jsem se otřel o jejich národní cítění, hned byl oheň na střeše a já jsem byl jen namyšlený Čehůn,“ vypráví Jan Stah.
Hrdý Slovák v Slovak Pubu
„Slovák žije bez úsměvu. Neumí se zasmát, zmizel sedlácký rozum, schopnost sarkasmu a vesnického humoru. Slovák se sice dokáže odvázat, ale až po správné vzpruze, tedy po čtvrté či páté borovičce,“ glosuje charakter Slováků na svém blogu Jozef Varga a dodává, že Slováci si všechno berou příliš osobně, a proto se tak často urážejí. A nejvíce jsou hákliví na kritiku Slovenska.
Každý správný Slovák by měl chodit na jídlo do 1. Slovák pubu. Hlavně studenti zde najdou zajímavé slevy.
Národní hrdost se projevuje například v konceptu bratislavské restaurace 1. Slovak pub, která je postavená ve stylu lidové architektury a nechybí zde ani socha Jánošíka. Především má ale velice propracovaný motivační systém pro vysokoškolské studenty - ale pouze pro ty slovenské, kteří zde mohou v pracovních dnech využívat nabídky za fantastické ceny: třeba za smažený sýr s tatarskou omáčkou a hranolky zaplatí pouze jedno euro.
V den úspěšně složené zkoušky tu pak mají slovenští studenti polévku s kofolou zdarma a zajímavá je i nabídka pro studentský pár: za dva talíře polévky a dvě kuřecí prsa s chlebem zaplatí čtyři eura. A prý, když tu někdo pod obrazem Štúra odrecituje slovenskou báseň z doby obrození, dostane i to pivo zadarmo.
Pivo a borovička
Může se hoditRádi byste strávili svoji dovolenou na Slovensku? Najděte si ji na Dovolená.iDNES.cz. |
U piva se ovšem musíme na chvilku zastavit. Přestože šla jeho popularita i kvalita v posledních letech prudce nahoru, není to národní nápoj jako v Česku. Tím vždycky byla spíše pálenka v horách či víno na jihu. Takže konzumace na lístku v tradiční krčmě vypadala často takto: u nápisu pivo byla jedna čárka, zatímco u borovičky čárek pět.
„Pamatuji si, jak jsem před dvaceti lety přišel do jedné krčmy na východě, kde seděli u stolu tři štamgasti. Na stole měli dvě hodiny jedno příšerně zvětralé a teplé pivo, kterým zapíjeli panáky borovičky,“ vzpomíná Jan Stach. Kvalitě slovenského piva se posmíval také milovník bonmotů Miloš Zeman, když před lety prohlásil, že popradské pivo je vhodné leda tak čištění zubních protéz.
Nejkrásnější ženy a opatrné cestování
Pokud v pivu východní část bývalé federace značně zaostávala, v kategorii krásných žen měla vždycky o trochu navrch. Slováci byly vždycky hrdí na to, že mají jedny z nejkrásnějších žen v Evropě. A není to žádná legenda či mýtus, ale realita, kterou lze jednoduše vysvětlit. Protože na Slovensku, především v Bratislavě, se mísila spousta národností – Maďaři, Slovani, Židé a Němci.
Na Slovensku a především v Bratislavě se rodí spousta krásných dívek a žen. Nahá ženská společnost na obraze židovského malíře Adolfa Frankla.
Možná i proto v každém pořádném českém filmu hraje jedna krásná Slovenka. Ostatně Česko se pro Slováky stalo oblíbenou pracovní destinací, neboť u nás žije odhadem nějakých 100 tisíc Slováků. Jinak ovšem Slováci cestování moc v krvi nemají a majitel slovenské cestovky Luboš Fellner dokonce tvrdí, že jsou stále příliš opatrní. „Tam, kam my pořádáme náročné expedice, jezdí Britové s malými dětmi,“ upozorňuje zkušený cestovatel.
Pohled na Čechy a Slováky odjinud
Zajímavý pohled na rozdílnost obou národů uvedla ve své knize Neznámé Slovensko bývalá rakouská velvyslankyně v Bratislavě Gabriele Matznerová Holzerová, která poznamenala, že na jedné straně hranice stojí schopní, světaznalí, chladní a povýšenečtí, takže téměř “němečtí” Češi, zatímco na druhé straně bývalé federace žijí citově a hudebně založení, nespolehliví, nedbalí, zaostalí, rustikální Slováci.
A připojila oblíbený slovenský vtip, v němž se typický Čech pozná v hospodě tak, že má sice v kapse tisíc korun, ale tváří se, jakoby měl korun jen deset, zatímco u Slováků to funguje přesně naopak.
A ještě jeden mýtus je spojený se vztahem Slováků a Čechů. Na Slovensku se traduje, že v Tatrách umírá nejvíce Čechů, protože Pepíci z Řípu nejmenší velehory světa podceňují. To však není pravda, neboť novináři už před časem spočítali, že nejvíce obětí je tradičně z Polska a Slovenska.
Slováci nám rozumějí
Slovák se neobejde bez Česka a bez češtiny, neboť spousta novin, časopisů a knih se prodává v češtině, a stejně tak je spousta filmů či seriálů dabovaných v češtině. A tak zatímco v Česku už mladá generace nezná stovky slovenských slov, a bude značně překvapená výrazy jako jsou korytnačka, cencúl, omrvinka či olovrant, slovenská mládež češtině stále rozumí.
Ostatně zajímavé paradoxy přináší třeba nakupování, neboť v supermarketu s velkou cedulí tuzemská vína jsou vyskládaná vína z Moravy. Všechny průzkumy navíc ukazují, že Slováci mají nejlepší vztah Čechům - stejně jako Češi ke Slovákům - a oba národy mají shodně nejhorší vztah k Romům, který se v posledních letech ještě vyostřuje.
Soužití Slováků s Romy v posledních měsících vyostřila zejména diskuse o novém stavebním zákoně, který by mohl udělat z desítek tisíc Romů bezdomovce. Jejich domy v romských osadách totiž byly postaveny v dobách socialismu bez stavebního povolení na cizích pozemcích. V médiích se tak objevovaly titulky varující před etnickou válkou.
