Všichni Plzeňáci jsou hrdí na to, že jsou z Plzně. Váží si svých rodáků, stejně jako si cení své unikátní historie, neboť Plzeň byla jako jediné velké české město osvobozená Američany, zatímco zbytek republiky „obsadila“ Rudá Armáda. „Vždycky jsme byli hrdí, že nás osvobodili Američani. Už když jsme jezdili s kamarády za komunismu na vandr, kluci z Plzně měli výsadní postavení,“ říká kurátor Muzea generála Pattona Milan Jíša, který se historií druhé světové války zabývá celý život a ke spoustě exponátů má osobní vztah.
V příštím roce Plzeň oslaví již 70. výročí osvobození, takže se opět čeká velká sláva. Dalším historickým unikátem města je třeba slavná synagoga, která je jednou z největších na světě, či nejvyšší kostelní věž v republice.
Plzeňáci jsou hrdí na to, že je osvobodili Američané. Ve městě je spousta pomníků a najdete tu také unikátní muzeum generála George S. Pattona, který vedl americké jednotky a tragicky zahynul půl roku po konci války.
Památník osvobození s názvem „Díky Ameriko“ mohl byt odhalen až po pádu komunistického režimu. Stalo se tak při 50. výročí v červnu 1995.
Evropské město kultury
Příští rok bude pro všechny Plzeňáky výjimečný. Město totiž vyhrálo náročnou národní kvalifikaci, ve finále porazilo favorizovanou Ostravu a od ledna bude dvanáct měsíců Evropským městem kultury pro rok 2015. Při této příležitosti bude ve městě zpřístupněna celá řada velkolepých atrakcí. Jednou z nich je také prohlídková trasa mapující unikátní bytové interiéry slavného architekta Adolfa Loose. Praha má sice Müllerovu vilu, Vídeň se pyšní několika byty, ale v Plzni tento brilantní architekt navrhl přes tucet bytových interiérů, z nichž čtyři bude možné příští rok navštívit v rámci připravované prohlídkové trasy. Dosud byly pro veřejnost zpřístupněné jen při výjimečných událostech.
Rodáci z nejslavnějších. Postavičky Spejbl a Hurvínek loutkáře Josefa Skupy se „narodily“ v Plzni v letech 1919 a 1926. Před příchodem Hurvínka na svět byl kumpánem Spejbla Švejk.
Ze z Plzně? Za to zabíjíme
Ale pojďme už k našim oblíbeným odlišnostem. Plzeňáci používají úsměvnou podobu hovorové češtiny. I když by žádný Plzeňák neřekl, že je ze z Plzně, jak se o nich omylem traduje. „Když Plzeňák slyší, jo ty seš ze z Plzně, tak to by skoro zabíjel,“ stěžuje si plzeňský patriot Jaroslav Konopík.
Naopak Plzeňáci hojně používají zkrácené tvary bez koncového k, tedy například copa, kampa, kdepa, což je pro plzeňskou mluvu stejně typické, jako intonace zpívání. Navíc plzeňský slovník má spoustu vlastních slov, kterým zbytek národa ani za mák nerozumí. Chcete pár příkladů? Tak si na internetu najděte význam slov čvoch, vošouch, krákorka či štachetle (byť často jde o výrazy převzaté z Chodska). A vsadím se, že ani učitelka češtiny třeba z Hradce Králové nebude vědět, o co jde.
Nejlepší pivo v republice
Plzeňáci si zakládají na plzeňském pivu, které vynalezl a poprvé uvařil v novém pivovaru bavorský sládek Josef Groll. Ne nadarmo jejich pivo dobylo celý svět a označení pilsener či pils nesou dvě třetiny všech vyráběných piv. Téměř žádný Plzeňák nepije jiné pivo než plzeňské, ať už je to Pilsner Urquel či Gambrinus, ale to zdaleka není všechno.
Plzeňáci jsou hákliví na spoustu pivních detailů, třeba nesnášejí čepici na pivu a pěna musí vždy zařezávat. „Také nesnášíme, když si hospodský položí půllitr a točí pivo z výšky,“ říká Jaroslav Konopík, který žije už spoustu let v Praze, ale do Plzně jezdí na pivo pravidelně každý druhý týden. A ještě jeden tip. Každý milovník piva by měl absolvovat prohlídku Plzeňského pivovaru a ochutnat nefiltrovanou a nepasterizovanou Plzeň připravenou historickým způsobem a natočenou přímo ze sudu v podzemí pivovaru. Stejné pivo čepují také v legendárním šenku Na Parkánu, který je mezi Plzeňáky mimořádně populární.
Jeden z klenotů plzeňské architektury. Velká synagoga z konce 19. století má 45 metrů vysoké věže a je jednou z největších synagog na světě.
Pivo jako za časů prvního sládka Josefa Grolla. Nepasterované a nefiltrované „historické“ pivo mohou ochutnat návštěvníci Plzeňského pivovaru.
Čočka jedině s rohlíkem
Kromě piva mají Plzeňáci rádi také plný talíř. Podle nedávného průzkumu chování Čechů v gastronomii si právě na Plzeňsku lidé objednávají největší porce, respektive nejčastěji dávají přednost kombinaci polévky, hlavního jídla a dezertu, a to dokonce dvakrát více oproti republikovému průměru (kdo by ostatně odolal slavným chodským koláčům).
Gastronomickou zvláštností regionu je také to, že Plzeňáci nikdy nejedí čočku bez pečiva, i když se podává s uzeným, vajíčkem či s okurkou. „Pokud je na stole čočka, musí tam být také pečivo,“ říká západočeské pravidlo. Další odlišnost panuje u houbové omáčky, která se zde podává tradičně bez masa, tedy pouze s knedlíkem, většinou chlupatým. A nejí se příborem, ale lžící.
V Plzni milují fotbal, ve Štruncových sadech bývá často vyprodáno a největší hvězdou týmu byl v posledních letech Pavel Horváth.
Na věži plzeňské katedrály bylo vždy pět zvonů, ale po druhé světové válce zůstaly jen dva. Na začátku příštího roku by se měly na věž vrátit tři nové zvony, na které se ve městě uspořádala velká sbírka.
Když zpívá celá hospoda
A v hospodách náš exkurz po odlišnostech obyvatel pivní bašty republiky také zakončíme. V plzeňských hospodách se totiž pravidelně konají takzvané „Zpívané“, což znamená, že jeden daný večer v týdnu či v měsíci přijde do hospody harmonikář, případně další muzikanti a celý večer většina hostů zpívá.
„Když jedete trolejbusem, tak často vidíte napsáno venku na tabuli před hospodou, kdy bude další zpívaná. Ale tento zvyk je v ohrožení, neboť stárneme a mladí nepřibývají. Takže když je zpívaná, je hospoda často plná už jenom důchodců,“ dodává Jaroslav Konopík s obavou, že se tento zvláštní kulturní fenomén v průběhu deseti až dvaceti let z Plzně nadobro vytratí.
Může se hodit
|
