Pozor, tento článek je plný nejrůznějších generalizací. Pokud to nemáte rádi, přečtěte si raději něco jiného. Pokud s námi naši hru chcete hrát, přenesme se do mexického baru, kde můžeme začít naše putování Mexikem.
Mexičan má bary rád, ale nikdy nepije margaritu, slavný drink z tequily, která je považována za národní nápoj. Mexičan dává přednost samotné, tedy čisté kvalitní tequile, kterou usrkává z malých skleniček, zhruba tak, jako se pije koňak. Takže žádná sůl s citronem a panák na ex.
Vedle tequily prudce stoupá spotřeba Coca-coly a každý Mexičan vypije průměrně dvě plechovky denně. I kvůli tomu se Mexičané probojovali do pozice nejtlustšího národa světa. Podle loňské statistiky OSN trpí 70 procent populace nadváhou a rovná třetina obezitou. Jen pro zajímavost, USA jsou druhé.
Z ruky do ruky
Mexičané rádi a hodně jedí, takže při procházce ulicemi Mexico City stále vidíte, jak se někdo někde cpe. Mexičané mají rádi výrazné chutě a zbožňují pikantní jídla, ostatně vždyť jejich země je domovem papriček jalapeno, ale zdaleka ne všechno pálí. I když je většina jídla nepálivá, na stole jsou misky s pálivou salsou, kterou se dá jídlo dokořenit.
Jednou ze zvláštností místní kuchyně je poněkud netypická kombinace masa s čokoládovou omáčkou. A ještě jednu delikatesu nesmíme opomenout – Mexičané milují pražená mravenčí vajíčka, která jsou zde vyhledávanou, byť velmi drahou pochoutkou.
Pokud budete platit v hospodě, nikdy nenechávejte peníze na stole, to je považováno za velmi nezdvořilé, ale dejte je číšníkovi rovnou do ruky.
Zítra nebo za týden
Mexičané nikdy nespěchají, jejich chůze je velmi pomalá a rozvážná. Sami ovšem tvrdí, že chodí naprosto normálně, pouze Evropané a Američané stále někam šíleně spěchají. "V Mexiku prostě vládne jiné vnímání času, stále zde funguje velkorysá polední pauza na oběd a také se zde dodržuje zvláštní pravidlo, které je možné nazvat maňana. Toto slovo sice znamená zítra, jeho využití je trochu širší a neurčitější. Může totiž znamenat i pozítří, popozítří nebo třeba až za týden. Prostě někdy v blízké budoucnosti. Zvlášť akurátní cizince toto slovo často dohání k nepříčetnosti," vysvětluje Jana Novotná, která v Mexiku dlouhá léta žila.
Všichni chodí pozdě
Mexičané nejsou příliš spolehliví, neboť často mnoho věcí slíbí, ale na dodržení slibů už nedojde. I když dobře vědí, že sliby nedokážou splnit, neumí je odmítnout a říci jasné ne.
A stejný problém zde panuje také s dodržováním času, neboť ze zásady chodí všichni a vždycky pozdě – v ideálním případě o nějakých deset až patnáct minut, ale mnohem častěji trvá zpoždění půl hodiny, případně celou hodinu (teprve delší zpoždění se vysvětluje či omlouvá). Termíny schůzek totiž vnímají jako přibližné a naopak se nesluší přijít třeba na návštěvu k někomu domů včas.
"Pokud jste pozváni na večeři na osmou hodinu, je nezdvořilé přijít třeba i pět minut po osmé, doporučuje se dorazit se zhruba dvacetiminutovým zpožděním," upozorňuje Jana Novotná.
Ať žije smrt
Mexičan se nebojí smrti. Zatímco většina západních národů o smrti až na výjimky nemluví, Mexičané milují svátek zesnulých a o Dušičkách bouřlivě slaví, a to nikoliv jeden den, ale rovnou dva, neboť prvního listopadu se k nim podle jejich víry vracejí duše dětí a druhý den pak duše dospělých. Všechny ulice zdobí karikatury smrtky, děti se převlékají za kostlivce, peče se chléb mrtvých i zákusky ve tvaru lebky.
A také se připravují jídla, která nebožtík miloval a která se mu odnesou na hrob. Večer se pak celá rodina sejde na hřbitově, kde se pije, jí, povídá s mrtvými a zpívá pro jejich radost až do rána. Mexický svátek mrtvých, který vychází už z aztéckých kořenů, nemá na světě obdoby a je dokonce zařazen mezi nehmotné dědictví lidstva na seznamu UNESCO.
Komplex chudého příbuzného
Co ovšem Mexičané nesnášejí, to je nárůst kriminality v posledních letech. Hlavně ve velkých městech se množí přepadení a únosy, takže spousta Mexičanů tvrdí, že by si nikdy nevzali v noci na ulici taxi a běžně je zvykem, že pro skupinku slavící mládeže přijedou po půlnoci do podniku rodiče vlastními auty.
Kromě běžné kriminality však v zemi už několik let probíhá regulérní drogová válka, a to jak mezi vládou a pašeráky drog, tak také mezi drogovými kartely. Během ní bylo za posledních osm let zabito na 60 tisíc lidí, včetně stovek policistů a nevinných obětí. Mexiko je totiž hlavním mostem, kterým se do USA dostává 90 procent kokainu, ale i marihuana a další drogy.
Pokud jsme u vztahu obou národů, Mexičané Američany již tradičně nemají příliš v lásce, což je způsobeno především komplexem menšího, chudšího a hloupějšího příbuzného, kterým většina z nich chtě nechtě trpí.