Brňáci vždycky trpěli komplexem méněcennosti vůči Praze. Stejně jako Slavie, Brno bylo, je a bude věčně druhé. A když se o něm konečně natočí film, vznikne Nuda v Brně. Tak si Brňáci rádi vymýšlejí a milují pověsti, třeba jak zabili draka, i když je to vlastně krokodýl, který se prý jen omylem zabydlel kdesi u Svratky. Nebo proč se jejich poledne zvoní už o jedenácté? A co teprve, když spustí v tom jejich hantecu...
Koc a čurina
“Je to už hafo járů, co v jednom kingálství lajfčil king, kterej měl tři vodlitky. Kocny už to byly fešný, lejtka jim jen fajrovaly a kingálovi hrabalo štriclou, kerá z nich schlamstne jeho sicnu,” tak by měl znít podle stránek o hantecu začátek pohádky Byl jednou jeden král.
Ke zvonění v 11 hodin se váže pověst. |
Samozřejmě, civilizace dorazila i pod Špilberk a kromě recesistů už hantecem nikdo nemluví. Byť slovní zásoba tohoto zvláštního propletence hanáckého nářečí s němčinou, jidiš a romštinou činila na dva tisíce slov, běžně se používá jen pár desítek výrazů, z nichž nejznámější je samozřejmě šalina (zkratka z německého Elektrische Linie).
Hantec je ovšem krásný. Hezká dívka se řekne koc, místo pivo se říká škopek nebo bahno a ogólovat znamená oženit. A čurina? No to je přece legrace. Prostě a jednoduše, Brňák je pyšný na to, že mluví normální češtinó. Nic neprotahuje, nic nezkracuje a sem tam použije slovo, kterému nikdo jiný v republice nerozumí.
V podloubí radnice visí brněnský drak, tedy vlastně krokodýl, kterého stateční Brňáci ulovili před mnoha lety v řece Svratce.
Vzkaz Svěrákovi. Cimrman žije v Brně a prodává hrnce na Masarykově ulici.
Jedno z nejromantičtějších míst moravské metropole. Cesta ke katedrále svatých Petra a Pavla na Petrově.
Zrada v Brně
Všechno se mění, Brno vzkvétá a brněnský komplex méněcennosti je již téměř vyléčen, neboť moravská metropole předstihla Prahu v mnoha věcech. Všichni Brňáci jsou hrdí na to, že v Brně stojí nejvyšší mrakodrap v Česku, před rokem otevřený AZ Tower je o dva metry vyšší než nejvyšší pražský „mrakodrap“. Stavba navíc získala ocenění na mezinárodní scéně a byla zařazena mezi nejhezčí mrakodrapy světa.
Nejužší hotel v Česku stojí na České ulici. Bohužel je v současné době zavřený.
Brno má také nejužší hotel ve střední Evropě. Hotel Avion, postavený v roce 1928, je široký jen osm metrů a jedná se o velmi cennou funkcionalistickou památku. Bohužel, v současné době je zavřený a čeká na rekonstrukci. Největším architektonickým klenotem je ovšem nádherná Vila Tugendhat, zařazená mezi památky UNESCO. Pro Pražáky má však toto místo poněkud nepříjemnou pachuť. Právě zde přišli o své milované Vysoké Tatry, když se Klaus dobrovolně vzdal naší jediné kolonie a předal ji k užívaní domorodcům.
Tři kafíčka místo práce
V Brně, spojeném s hlavním městem republiky nejdelším tankodromem na světě, se žije celkem v poklidu. Brňák nezakopává o turisty a když chce přejet z jednoho konce na druhý, nemusí kvůli tomu lézt do podzemí. Stačí skočit na šalinu a za pět minut je na místě. Proto Brňák nikdy nikam nespěchá.
Ani s prací to moc nepřehání, a vlastně se ani není čemu divit, když se zde platí mnohem méně než v Praze. “V Praze se pracuje, zatímco v Brně se pracuje na tom, aby se pracovalo. Na co v Praze stačí jeden telefonát, na to v Brně nestačí ani „tři kafíčka“. Fakt ověřený z několika zdrojů,” říká s lehkou ironií úřednice Marie, která má pracovní zkušenosti z obou měst.
Největší česká vesnice
Moderní brněnský „Orloj“
„Brno je velká vesnice, se všemi pozitivy i negativy, které k tomu patří. Všechno tu obejdete za dvě hodiny a na Prigl, což je název brněnské přehrady v hantecu, je to šalinou deset minut,“ přidává Monika Cáchová, která v Brně studovala vysokou školu. V posledních letech je však centrum ještě nudnější a prázdnější než dříve, neboť od té doby, co otevřeli nákupní centrum Olympie, míří spousta Brňáků o víkendu právě tam a samotné centrum města zůstává vylidněné.
Pravý Brňák pak nesnáší novinku v podobě „Orloje“ na Svoboďáku, který připomíná obří černou střelu. Místní mu však říkají Onderkův penis, neboť právě za vlády primátora Romana Onderky si město moderní stroj za dvanáct milionů pořídilo.
Ani jeho provoz není zadarmo a uvádí se, že stojí více než půl milionu korun ročně (jak se chytá kulička z orloje, čtěte zde).
Děsivá specialita
Může se hoditZa návštěvu vily Tugendhat z roku 1930, která je zapsána na seznam památek UNESCO, zaplatíte 300 korun (je ovšem třeba rezervovat prohlídku několik týdnů dopředu). Za návštěvu mumií v proslulé hrobce Kapucínů zaplatí dospělí 60 korun. Obě atrakce jsou přístupné celoročně. Celková prohlídka hradu a pevnosti Špilberk obsahuje návštěvu brněnského muzea, kasemat, rozhledny, barokní kaple a královského hradu a vyjde na 280 korun. |
Dalším unikátem brněnských domácností je podivuhodná specialita, která se jmenuje Tvarůžková bomba. Pro specialitu existuje ještě jeden, vulgárnější název se slovem, které rád používá prezident Zeman ve svých nedělních chvilkách poezie. Bomba se připravuje ze syrečků, piva a cibule. Všechny ingredience se uzavřou do krabičky a na tři dny vystaví na slunce.
Po zvláštní chemické reakci vznikne živá, bobtnající hmota, kterou si největší odvážlivci namažou na chleba a zkonzumují. Devět z deseti šéfkuchařů však tuto laskominu zásadně nedoporučuje.
Brno nabízí i další kulinární překvapení, neboť zde pracuje první český kuchař, který vaří brouky. Popularizátor brouků na talíři Petr Ocknecht je navíc i spoluautorem kuchařky Kuchyně hmyzem zpestřená.
Trocha xenofobie
A na závěr si dopřejme trochu obvyklé xenofobní legrace. Brňák nikam nejezdí, protože mu všechno přivezou přímo pod nos, tedy na největší výstaviště v republice. Ale přestože má výstaviště hnedka za rohem, nenamáhá se chodit ani tam a často ani neví, co se zrovna vystavuje.
Svým způsobem je nejradši, když mu všichni dají pokoj a když za svůj škopek nemusí zaplatit víc než dvacku, protože platit za pivo víc, to je přece zlodějina, kterou možná skousnou Pražáci, ale do Brna rozhodně nepatří. Stejně jako auta s pražskou značkou, která si nezaslouží nic jiného, než je pěkně objet klíčem kolem dokola (nám se to naštěstí nestalo). A na jejich majitele by bylo nejlepší vystrčit zadek, jako to dělá jejich neslušný mužíček zvaný Nehaňba, jenž si hoví na okně kostela sv. Jakuba. Ale nakonec to stejně neudělá, protože na to prostě nemá koule, jako mají chachaři ze severu. Ale za těmi se vydáme až příště.
