Mnoho věcí je viditelných hned na první pohled. Nejkřiklavější jsou mužské sukně. Barmánci s výjimkou mladých „manekýnů“ z Rangúnu totiž nenosí kalhoty, ale stále holdují své tradiční sukni, která je velmi široká a proto si ji překládají a zavazují v pase na uzel.
K tomu nosí obvykle košili s kapsičkou, kde mají peníze, zatímco dnes všudypřítomný mobil nosí zastrčený za pasem. A do uzlu na břiše si ukládají pytlík s několika dávkami betelu.
Zuby jako z hororu
Stejně jako bez sukně se totiž žádný Barmánec neobejde ani bez betelu, který se prodává na každém rohu a muži i ženy ho žvýkají ostošest. Základem této lehké drogy je betelový list potřený vápnem, do kterého se zabalí kousek oříšku z arekové palmy, případně ještě pár dalších přísad, třeba zázvor či pepř.
Betel má nejen lehce povzbudivý vliv na organismus, ale také působí jako obrana proti střevním parazitům. Na druhé straně si žvýkači musejí často odplivovat a tak jsou ulice poseté červenými plivanci. Žvýkání betelu se podepisuje také na jejich chrupu, takže nějakých 90 procent obyvatel má už od dospělosti zkažené černé zuby, které ve středním věku rychle vypadávají. A tak když se na vás kdokoliv zasměje, jen těžko se ubráníte pocitu, že stojíte tváří v tvář zombie z nějakého hororu.
Připraveno pro výrobu betelu. Základem jsou oříšky z arekové palmy a betelové listí.
Grilované kuřecí pařátky, mimořádně oblíbená pochoutka všech Barmánců. Jeden pařátek vyjde zhruba na pět korun.
Dřevo místo krému
Barmánci nepoužívají krém proti slunci. I když tropické slunce žhne jako u nás v červenci, chrání si obličej speciální „kaší“ vytvořenou ze dřeva ze stromu tanaka, jehož špalíčky se za pár korun prodávají snad v každé ulici. Dřevo se rozetře s vodou na kameni a přírodním „pudrem“ se pak přetře celý obličej, většina Barmánců má tudíž na tvářích menší či větší kruhy nebo čáry, které je chrání nejen před horkým sluncem, ale napomáhají také regeneraci jejich pokožky.
Volant na špatné straně
Velkou zvláštností barmských silnic je podivná kombinace jízdy na pravé straně s automobily, které mají i volant na pravé straně a jsou tedy určené pro silnice s britským způsobem dopravy, jenž je zaveden v Thajsku nebo v Indii. Není to samozřejmě příliš komfortní a třeba u velkých autobusů se na řízení podílí i průvodčí, který je často vykloněn ze stále otevřených dveří a pomáhá řidiči řešit nepřehledné situace.
Dalším významným „pomocníkem“ je již zmíněný betel, často navíc v kombinaci s alkoholem. V Barmě si s konzumací alkoholu nikdo nedělá starosti a pivem před jízdou se tu běžně posilňují i řidiči kamionů a autobusů.
Typický oblek Barmánce – košile a sukně zavázaná na velký uzel u pasu.
Pivo s kolou a rumem
V hospodách samotných panuje řada nepsaných pravidel. Barmánec nevolá na číšníka ani na něj nemává rukou, ale když něco potřebuje, jednoduše dvakrát za sebou zamlaská. Chlapi v hospodě nepočítají vypitá piva, protože se půllitry, pokud jde o točené, nebo prázdné láhve prostě nechávají na stole, dokud se nezaplatí. A protože whisky je tu téměř stejně levná jako pivo (dvě deci místní whisky stojí 20 korun, tři deci točeného piva 15 korun, námezdní dělník vydělá zhruba sto korun za den), pijí se neuvěřitelné kombinace – od vody či piva mixovaného s whisky nebo rumem až po podivnou trojkombinaci pivo – kola – rum.
A ještě jedna věc. Protože v Barmě neexistuje zákaz dětské práce, v hospodách často obsluhují desetiletí kluci.
Další typický obrázek z barmských měst. Barmánec nikdy nezapomene na almužnu pro mnichy.
Typická knajpa v Barmě. Protože opice z whisky či z rumu je levnější než z piva, pijí Barmánci hlavně tvrdý alkohol.
Muži si lakují nehty
Barmánci většinou nemají vlastní zapalovače a kusovky si zapalují zapalovačem visícím na šňůrce u vchodu do hospody. Stejně tak sdílejí třeba hřebeny, které visí u zrcadla. Pokud jsme u módy, paradoxem je, že mladí muži dbají na svůj vzhled mnohem více než ženy a především Rangún je plný krasavců, kteří mají odbarvené vlasy ostříhané a vyfoukané podle nejnovější módy, navíc mnoho z nich nosí náušnice a má barevně nalakované nehty. Když vidíte mladý pár, žena má často dlouhé tmavé vlasy, zatímco mladý muž má odbarvenou trvalou s působivým sestřihem.
Opravdu špinavé peníze
Naopak hygiena není jejich silnou stránkou, skoro nikdo si zde nemyje ruce po cestě ze záchodu, všude vládne špína a třeba místní bankovky jsou tak hrozně špinavé, že se jimi Evropan téměř štítí platit. Přitom je běžnou praxí, že prodavač jídla u pouličního stánku míchá jídlo rukou, kterou si bere a vrací špinavé peníze, takže mikrobiolog by s největší pravděpodobností při pohledu na toto nehygienické zvěrstvo dostal infarkt.
Naopak k tradici silně věřícího buddhistického národa patří neustálé zouvání, a to jak při vstupu do chrámů, tak také v samotných domovech. Ale protože všichni nosí žabky, není to zase až tak velká práce.
Mladí manekýni z Rangoonu. Jeden ještě postaru v sukni, druhý již v džínách, ale oba již s odbarvenými vlasy.
Tradiční rande na kole s paraplíčkem
Život pod paraplíčkem
Žádná Barmánka nevyjde ven bez paraplíčka, kterým se při chůzi chrání proti slunci. O víkendu jsou v ulicích Rangúnu k vidění romantické scény připomínající časy dávno minulé. Mladík řídí kolo či motorku, zatímco slečna sedí bokem za ním a skrývá se před sluncem pod oblíbeným paraplíčkem. To ovšem hraje ještě jednu významnou roli – v městských parcích se za ním schovávají milenci před dotěrnými zraky kolemjdoucích. Vášnivé doteky či polibky na veřejnosti nejsou v konzervativní společnosti moc tolerovány.
Stejně tak by se ženy neměly dotýkat mnichů či posvátných Buddhových soch, takže když chtějí na Buddhovu tvář přilepit plátek ryzího zlata, což je zde poměrně hojně rozšířený koníček, musejí požádat muže, aby na Buddhu zlatou vločku přilepil.
