Brutální je už cesta na vrcholek. Ještě před zakoupením vstupenky se člověk postaví pěkně k patě věže a dívá se, jak výtahy - prosklené výtahy! - sviští nahoru. Ochotná stevardka (co jiného by to mohlo být?) mu pak prozradí, že ta skleněná past vyletí nahoru za necelou minutu. Běžně za 56 vteřin, což předsavuje rychlost zhruba osm metrů za sekundu!
Výtahem se člověk dostane na hlavní vyhlídku - ta je naštěstí zasklená, uzavřená. Můžete tedy poměřně bezpečně obcházet okna (nebo se posadit do některé z restaurací - jedna z nich je dokonce na otočné plošině!) a dívat se na Lake Ontario nebo na Toronto City. Když je jó dobře vidět, měla by být k zahlédnutí vodní tříšť z Niagarských vodopádů.
Úskalí ovšem číhá v jednom z cípů vyhlídky v podobě skleněné podlahy. Obykle se po ní válí kupy cizinců, které jejich partneři fotí s městem hluboko pod nimi. Když se však plocha vyprázdní, je opravdu lepší plížit se podél stěn...a nakukovat do duty free shopů.
Výstup na Space Desk, která je ve výšce 447 metrů údajně nejvyšší vyhlídkovou plošinou na světě, trvá sotva minutu chůze do schodů. Člověk může vyjít přímo ven, na vzduch a zírat na hemžení pod sebou jen skrze drátěné pletivo. Doporučuji ovšem držet se na závětrné straně - na té opačné člověk záhy zjistí, že nemůže jít ani do předu, ani dozadu, ba že nemůže ani dýchat.
Prémie za absolvování toho všeho? Cesta zpátky vede vnitřkem věže, tudíž nevolnost v proskleném výtahu odpadá.
 Pohled na Toronto z nejvyšší vyhlídkové plošiny na světě. |
 CN Tower - symbol moderního Toronta. Stejně jako budovy WTO v New Yorku vyhledávaný cíl turisty. Od úterý 11. září jeden z mnoha zranitelných bodů na mapě Ameriky. |
