Číňané vyměňují tradiční kola za automobily

Téměř polovinu století zaplavovali cyklisté prašné ulice čínských měst a stali se tak symbolem národa srovnatelným s Velkou čínskou zdí či s medvídkem pandou. Dnes, po desetiletích nepřetržitého vzestupu, začal počet jízdních kol v Číně klesat. Tento obrat charakterizuje rychlou ekonomickou transformaci čínské společnosti, která vyvolává v mnohých obyvatelích smíšené pocity. Zatímco jedni vítají automobil jako symbol pokroku, ekologové mizející cyklisty oplakávají, dalším se stýská po starých dobrých časech, kdy ulice nebyly tak plné a lidé tolik nespěchali. A jako spousta jiných problémů, i tento spor jde dnes ruku v ruce s třídními rozdíly.

Jízdní kola ještě nepotkal tak smutný osud jako rikši. Nadále zůstávají preferovaným dopravním prostředkem, vždyť v Číně je jich celkem 540 miliónů, tedy dvakrát víc, než mají USA obyvatel. Ulicím však dnes již vládnou auta, která chrlí výfukové plyny do tváří cyklistů, vystrkují je do postranních pruhů a šokují svou četností. V rámci reformy bytové politiky lidé v současnosti dojíždějí dál za prací a k tomu se kolo často nehodí. Moderní mladé ženy začínají dávat přednost upravenějšímu vzhledu, nosí raději sukně než kalhoty, a cestují tak autobusem či metrem.

Číňany začala jízdní kola fascinovat na konci 19. století, když do Pekingu dorazili dva Američané z Konstantinopole. V každé vesnici byli vítáni zástupy místních obyvatel, kteří jejich podivné neohrabané vehikly nazývali "cizími koni" a "malými
mezky, jež člověk řídí za uši a pobízí kopáním do slabin".

O několik let později vydal poslední čínský císař Pchu I nařízení, aby do vysokých prahů ve starobylém příbytku čínských vladařů v Zakázaném městě byly vyříznuty drážky a on se tak mohl v jeho prostorách prohánět na kole bez omezení. Řadoví občané začali kola nakupovat ve velkém s nástupem komunismu v roce 1949, vláda občas dokonce poskytovala na koupi příspěvek. Rodiny si jejich vlastnictví neobyčejně považovaly a některé ženy se dokonce odmítaly vdát za muže, který kolo neměl.

Od roku 1995 výroba bicyklů klesá - zatímco před deseti lety jezdilo na kole 60 procent obyvatel Pekingu, dnes už je to jenom 40 procent, v Šanghaji dokonce pouze 20.

Vláda zároveň začala podporovat investice do aut, aby pomohla státnímu automobilovému průmyslu a dala zemi modernější podobu. Rapidně rostoucímu počtu vozů ale zdaleka nestačí tempo budování nových komunikací, a výsledkem je naprosto chaotická situace. Čínští inženýři s úsměvem vyprávějí, jak západní experti přijíždějící do země se spoustou nápadů jen zoufale při odjezdu kroutí hlavou.

S počtem aut výrazně roste výskyt dopravních nehod, u nichž se počet úmrtí za poslední desetiletí zvýšil o 70 procent až na loňských 83.000. Přitom se odhaduje, že třetinu tvoří právě cyklisté, z nichž žádný v Číně nenosí helmu. Cyklisté pochopitelně svalují vinu na řidiče. Ti naopak tvrdí, že jsou cyklisté nedbalí a bezohlední a nemusejí ani vlastnit řidičský průkaz.

Moderní Číňané nemají pro cyklistickou nostalgii pochopení. Podle posledního průzkumu veřejného mínění si třetina městského obyvatelstva chce v následujících pěti letech koupit auto. Většina lidí považuje schopnost řídit auto za jednu ze tří
"základních a nezbytných dovedností v moderní čínské společnosti" spolu se znalostí angličtiny a schopností používat počítač.