Latiníci by řekli: když jste v Austrálii, jezte jako Australané. Jenže do Austrálie přicházejí nové a nové etnické skupiny a přinášejí s sebou nevídanou a neslýchanou rozmanitost. Zůstalo vůbec typické australské jídlo, které tenhle nájezd přežilo?
Obětí se stalo i jehněčí z písničky Waltzing Matilda. Přežil starý dobrý australský "pie"... Co to je? Říká se tomu koláč, kdybychom to otrocky přeložili podle slovníku. Ale není to koláč. Je to okrouhlý křupavý kus těsta, ve kterém je hermeticky uzavřen hovězí guláš na cibuli nebo hovězí na houbách nebo kuřecí kari atd. Chutná to skutečně dobře, je-li to teplé, ale když vystydne, je to hrozné. I v tomto moderním technicky dokonalém čase to ještě pojídají milovníci rychlých pokrmů stejně jako chudší učedníci, stavbaři a nádeníci pracující za hodinovou mzdu. Je to nejzdravější pokrm a také je nejlacinější. Co ale udělá průměrná žena z domácnosti, když stráví dopoledne v nákupním středisku a nechce se obtěžovat vařením? Jak prosté řešení: může zajít do food hallu, velké haly přímo v nákupním středisku, kde si navzájem konkuruje třeba dvacet exotických restaurací. Může si dát indonéské jídlo, vietnamské, ale obyčejně se spokojí s bílým sendvičem s náplní podle vlastního výběru. Je to čerstvé, je to vydatné a dokonce i zdravé. Ale když si vyjde s přítelkyní, mohou si každá koupit několik tuctů vařených krevet a pečlivě je v prstech loupat během nekonečné konverzace. Snědí je jen tak, beze všeho. Nechají po sobě velké hromady skořápek. To by mohlo být v souladu se starou tradicí původního obyvatelstva starou tři tisíce let. Jen s tím rozdílem, že Aboriginové si krevety tenkrát nemohli uvařit, protože neměli hrnce a pánve, dokud nepřišli běloši se svým kovovým nádobím a kameninovým příslušenstvím spolu s tuberkulózou a spalničkami. Tak to raději opékali na otevřeném ohni. Ale pozor, jestli chcete být "in": krevety, koláče a sendviče jsou pokrmem Austrálie včerejška. Dnes je typický Australan Vietnamec, Číňan, Ital nebo Řek. A tak si dneska mladý úředník udržuje svou plážovou figuru pěkně štíhlou italským zeleninovým salátem nebo řeckými tzaziki. Jiným oblíbeným způsobem, jak se příjemně najíst, je Aussie Barbecue, většinou plynový gril na veřejném prostranství nebo v parku. Lidé jej spustí mincí, jako se spouští hrací automat, a pak si tam opékají přinesené klobásy a jehněcí steaky. Jako zákusek si dají grilované banány a ananasy. Zní-li to všechno příliš jednoduše, pak tu je také Sydney avantgardních restaurací, kde za pouhých 25 dolarů za talíř můžete přihlížet bitvám osvícených šéfkuchařů o gurmánský svět. Nabídnou vše. Od vypasených tlustých housenek až po klokany bez chuti, od královských krevet až po langusty Thermidor, od hovězí kotlety z ramínka až po steaky z pštrosa emu, od suši a sušimi po mečouna, se může ten, kdo chce, přijet do starobylé i nové Austrálie potěšit množstvím, jednoduchostí a rafinovaností. Za stolem potká Austrálii včerejška, ale také vstoupí do příštího tisíciletí a éry jídelní globalizace.
Autor je spolupracovníkem redakce
Obětí se stalo i jehněčí z písničky Waltzing Matilda. Přežil starý dobrý australský "pie"... Co to je? Říká se tomu koláč, kdybychom to otrocky přeložili podle slovníku. Ale není to koláč. Je to okrouhlý křupavý kus těsta, ve kterém je hermeticky uzavřen hovězí guláš na cibuli nebo hovězí na houbách nebo kuřecí kari atd. Chutná to skutečně dobře, je-li to teplé, ale když vystydne, je to hrozné. I v tomto moderním technicky dokonalém čase to ještě pojídají milovníci rychlých pokrmů stejně jako chudší učedníci, stavbaři a nádeníci pracující za hodinovou mzdu. Je to nejzdravější pokrm a také je nejlacinější. Co ale udělá průměrná žena z domácnosti, když stráví dopoledne v nákupním středisku a nechce se obtěžovat vařením? Jak prosté řešení: může zajít do food hallu, velké haly přímo v nákupním středisku, kde si navzájem konkuruje třeba dvacet exotických restaurací. Může si dát indonéské jídlo, vietnamské, ale obyčejně se spokojí s bílým sendvičem s náplní podle vlastního výběru. Je to čerstvé, je to vydatné a dokonce i zdravé. Ale když si vyjde s přítelkyní, mohou si každá koupit několik tuctů vařených krevet a pečlivě je v prstech loupat během nekonečné konverzace. Snědí je jen tak, beze všeho. Nechají po sobě velké hromady skořápek. To by mohlo být v souladu se starou tradicí původního obyvatelstva starou tři tisíce let. Jen s tím rozdílem, že Aboriginové si krevety tenkrát nemohli uvařit, protože neměli hrnce a pánve, dokud nepřišli běloši se svým kovovým nádobím a kameninovým příslušenstvím spolu s tuberkulózou a spalničkami. Tak to raději opékali na otevřeném ohni. Ale pozor, jestli chcete být "in": krevety, koláče a sendviče jsou pokrmem Austrálie včerejška. Dnes je typický Australan Vietnamec, Číňan, Ital nebo Řek. A tak si dneska mladý úředník udržuje svou plážovou figuru pěkně štíhlou italským zeleninovým salátem nebo řeckými tzaziki. Jiným oblíbeným způsobem, jak se příjemně najíst, je Aussie Barbecue, většinou plynový gril na veřejném prostranství nebo v parku. Lidé jej spustí mincí, jako se spouští hrací automat, a pak si tam opékají přinesené klobásy a jehněcí steaky. Jako zákusek si dají grilované banány a ananasy. Zní-li to všechno příliš jednoduše, pak tu je také Sydney avantgardních restaurací, kde za pouhých 25 dolarů za talíř můžete přihlížet bitvám osvícených šéfkuchařů o gurmánský svět. Nabídnou vše. Od vypasených tlustých housenek až po klokany bez chuti, od královských krevet až po langusty Thermidor, od hovězí kotlety z ramínka až po steaky z pštrosa emu, od suši a sušimi po mečouna, se může ten, kdo chce, přijet do starobylé i nové Austrálie potěšit množstvím, jednoduchostí a rafinovaností. Za stolem potká Austrálii včerejška, ale také vstoupí do příštího tisíciletí a éry jídelní globalizace.
Autor je spolupracovníkem redakce
