Celkem čtyřiadvacet druhů zvířat, které je u nás možné vidět jenom v zoologické zahradě. U vstupní brány všechny návštěvníky vítá cedule "Soukromá zoologická zahrada Tomáše Jugy". "Ve Dvoře Králové mi říkali, že Wágner taky začínal na třech hektarech. Tak jsem překonal první nezdary a pustil se po hlavě do toho," říká svérázný chovatel.
Loni na podzim jej napadlo o něco rozšířit chov své vodní drůbeže a ptáků. V umělém jezírku se teď už prohánějí černé labutě, barevné kachničky mandarínské a karolínské nebo husa indická. "Na jaře jsem se pustil do stavby voliér pro bažanty, na ty bych se chtěl specializovat," říká Juga. S láskou se chovatel dívá na své opeřence - bažanta zlatého a diamantového a především na rudě červeného satyra obecného.
Jako dlouholetému sedlákovi mu ale tohle nestačilo. Vybudoval dva výběhy a koupil si menší stádo ovcí a koz kamerunských. "U práce s dobytkem jsme se s manželkou zedřeli, museli jsme ho zrušit. Zjistil jsem ale, že bez toho mečení a bučení asi nemůžu být, tak jsme se dostali z louže pod okap. Dřeme se znovu," krčí nad zvoleným osudem rameny.
Tmavě hnědé kozy a ovce za plotem zahrady začaly vzbuzovat takový zájem procházejících lidí, že se rozhodl zahradu zkulturnit a otevřít pro veřejnost. To se líbí hlavně dětem, které mohou zvířata krmit granulemi a hladit si je. Chodit sem mohou každý den až do setmění.
"Dříve mi tady visívaly na plotě, zdálo se mi to nedůstojné. Teď sem chodí i školní třídy a děcka jsou nadšená," říká a přitom dává žrát z ruky dvěma lamám. "Beruška a Gomez, to jsou moji miláčkové."
Do idylické rozmluvy o zvířátkách se ale až příliš často mísí slova o nezdaru, dřině a hlavně o penězích. "Ono to totiž je bohužel hodně o penězích. Taková labuť černá z Austrálie stojí sedm tisíc korun, za párek lam jsem dal třicet tisíc. Nebýt sousedů a ojedinělých sponzorů, nevybudoval bych ani to, co mám teď," popisuje materiální stránku svého koníčka.
Podpory od města se taky zřejmě nedočká, třebaže jak říká, má desítky dopisů od návštěvníků z jiných měst, které malou soukromou zoo považují za skvělý a ojedinělý nápad.
Než splatí všechny dluhy, rozhodl se neplánovat žádné další velké výdaje. Na chod domácnosti i zoologické zahrady si vydělává jako chemik. "To je můj původní obor. Teď jsem za něj vděčný, jinak bych to tady neuživil," říká se smíchem.
Své vize se mu ale stejně ukočírovat nedaří. "Vím, že je to hudba budoucnosti, ale chtěl bych tady mít ještě rysa ostrovida nebo jednohrbého velblouda. Našel jsem tu i místo pro tučňáky, ale nevím, jestli jsou tu vhodné podmínky," dělá malý výčet toho, co možná za pár let návštěvník minisafari ve Valašském Meziříčí uvidí.
