náhledy
Jmenuje se mřížovka červená a byl to můj houbařský sen. Tahle houba se do Chorvatska dostala zřejmě z italských přístavů v žocích s novozélandskou ovčí vlnou. Je krásná a zajímavá, ale docela dost páchne.
Autor: Jiří Vejprava
Jít na houby, to v Chorvatsku znamená vyškrábat se do kamenitých kopců, prodírat se mezi skalami, vysokou suchou trávou, křovím. Až hodně vysoko si můžete připadat jako v lese. Jsou tam doubky, habry, borovice.
Autor: Jiří Vejprava
Na Jadranu nerostou samozřejmě jen rarity, ale také hřiby praváky, hřiby sametové a borové, křemenáče a spousta dalších hub, které známe z domova. Teď na konci léta začínají například moc pěkné bedly.
Autor: Jiří Vejprava
Na Jadranu nerostou samozřejmě jen rarity, ale také hřiby praváky, hřiby sametové a borové, křemenáče a spousta dalších hub, které známe z domova. Teď na konci léta začínají například moc pěkné bedly.
Autor: Jiří Vejprava
Jmenuje se hřib sírový a je opravdu velmi vzácný. Našel jsem ho v Chorvatsku už dvakrát, což je až neuvěřitelné štěstí. Tenhle kousek jsme skrývali a opečovávali několik dní, protože když jsme ho objevili, bylo to ještě miminko.
Autor: Jiří Vejprava
Balkán na konci léta mne láká jinými plody než těmi mořskými. Miluji zdejší ovčí a kozí sýry, víno – i když vlastně spíš čerstvě vylisovanou hroznovou šťávu. A přezrálé fíky. Ale tím nejdůležitějším jsou pro mne houby.
Autor: Jiří Vejprava
Turistické značky v Chorvatsku obvykle nemalují na stromy, ale na kámen. Občas je to nepraktické: když nejsou po ruce žádné skály či hromady kamení, jsou značky přímo na zemi na stezce a lidé je časem ošlapou.
Autor: Jiří Vejprava