Nejkrásnější města Jadranu za čtyři dny. Tipy z Chorvatska

Přiznávám, že jsem dosud strávil na Jadranu jediný den. Kajícně dodávám, že jsem trochu ohrnoval nos. Před týdnem jsem se však odtud vrátil a mám chuť založit fanklub. Z měst na pobřeží jsem byl vysloveně nadšený, píše Milan Vodička.
Dubrovník

Dubrovník | foto: Profimedia.cz

Chorvatsko 2012

Šibenik, to je déja vu a vzpomínka na Foglara. Už po dvaceti minutách se začínám rozhlížet, jestli na oprýskaných zdech neuvidím kresbu ježka v kleci.

V uličce, která je tak úzká, že by se v ní dva vzpříčili, mi to najednou docvakne: to jsou přece Stínadla...

Tip na dovolenou

Prázdniny jsou za dveřmi. Vyberte si z bohaté nabídky zájezdů do Chorvatska na Dovolena.iDNES.cz.

Takhle si je představuju. Absolutní chaos uliček tak úzkých, že když do jedné vlezu a potkám kočku, přemýšlím, jak se tam my dva vyhneme. Tajemné průchody, průlezy, které nikam nevedou, kamenné schůdky, střechy a stříšky, vzkazy na zdech. Kostelíky a zvonice. Dvorky a náměstíčka, kde by se ani koloběžka neotočila. Miniaturní zahrádky tak na tři květináče a jednu třešeň. Jen ty průjezdy chybějí. Tady se jezdit nedá.

Starý Šibenik je menší než Stínadla mých představ a vede do kopce k pevnosti, takže bludiště, které navrhl poťouchlý architekt Náhoda, mě zabloudit nepřinutí.
Mají tady dokonce kostel svatého Jakuba jako ve Stínadlech. Je to renesanční bílý slon, který se zvedá nad městem. Kupole je hlava, tělo je chrámová loď. Postranní vchod z náměstíčka hlídají lvi. A vše sledují oči dvaasedmdesáti kamenných hlav přilepených na římse. Tváří se všelijak. Hrůza, radost, zlost, lhostejnost. Některým čas urazil nosy, jedné čelist.

Jdu dovnitř. Ale plánek létajícího kola Jana Tleskače nevidím.

Jdu obhlédnout situaci shora. Vylezu na schody do nebe. To jméno jsem jim právě dal. Lemují dům nad střechami, jsou úzké a končí v prostoru. Zábradlí dávno upadlo. Taky jsou popraskané. Našlapuju jako horolezec na převisu. Přežili jsme oba, já i schody. Nádherný pohled: katedrála, náměstí a japonská výprava.

A pak znovu zapadnu do těch stínadelských uliček. Ještě že netrpím klaustrofobií. Domečky pro trpaslíky. Nizoučké dveře. Zlatá ulička, kterou padesát let nikdo neomítl. Z oken visí prádlo. Dveře do domku číslo 20 v ulici Juraje Dalmatinace jsou okousané časem. Vypadají jako zmenšená dvířka do dřevníku. Bydlí tady pan Vukičevič. Asi už je nezavírá, protože by upadly. Pro mě je to jasné pozvání. Vchod je tak úzký, že se v něm musím natočit i já hubeňour. Maličké schůdky, staré zdi a stropy tak nízké, že se musím přikrčit. U nich natažené dráty jeden přes druhý. Elektrika, asi telefon. Tady se EU nadře... Voní tu rybí polévka. Vyjdu ven, aby mě někdo nenačapal. Horní okenice jsou dřevěné a žluté, spodní plechové a zelené. Trubka ve zdi. Je nahá, protože omítka opadala, a najednou v půli končí.

Nechce se mi odtud. To město je mi milejší než Split nebo Dubrovník. Je opravdové. A poctivé. Má patinu. A život. Tohle je moje perla Dalmácie.
Jak se vracím, koukám, že schody do nebe jsou obsazené. Dvě dívky tam olizují zmrzlinu, shlížejí na Stínadla pod nimi a fotí si je do svých mobilů. Jen Široko se neukázal.

Chorvatsko, Šibenik

Trogir, to je tlačenice, jako když v Uljanovsku dostali v roce 1978 párky. Nádhera a moje jediná předchozí zkušenost s Dalmácií – a teď malinké zklamání.

Byl jsem si tady kdysi po cestě do Kosova oddechnout na jeden den. Pamatuju si, že jsem měl tak velkou zmrzlinu, až jsem měl pocit, že nesu míč na házenou. Město mě nadchlo. I teď čekám, že to bude vrchol cesty. Skoro ano. Ulice pořád klouže jako led. Trogir je vydlážděný bílým mramorem, jejž leštily kroky staletí.
Sotva jsem vešel Lví bránou, po pěti metrech už byla zatáčka. Pak další. I když se tyhle klikatice narovnají, jsou úzké jako chodbičky. Nicméně pořád se sem vejde malíř i se stojanem a paletou. Má plášť tak kropenatý, až mám podezření, že maluje na něj a plátno má jen proto, aby ho nepomluvili.

Maličký Trogir je kulisa pro historický film, k níž nemusíte nic přistavovat. Občas však působí až příliš turisticky. Asi jako Královská cesta v Praze.

Náměstí jako pro trpaslíky. Vylezu na věž katedrály svatého Vavřince. Je to po schodech, ale skoro jako bych lezl na strom. Domečky dole naskládané jako krabičky. Vadí mi vlajka, kterou dali i na kostel. Plácá se mi do záběru.
Ale jinak je to pořád ta samá krása jako tehdy. Někdy však až moc. Příliš "touristy", řekli by Američané. Příliš napomádované, vrstvy make-upu, až moc suvenýrů, restaurací. Málo opravdovosti a běžného života. Asi jako Královská cesta v Praze.

Občas nemůžu jít, kam chci: dav turistů mě nese jako velká voda.

Ale pořád je to krásné město. Kulisa pro středověký film. Navíc maličká, což mám rád. Starý Trogir je ostrov ne větší než půlka Václaváku. Cizinec se zde cítí hned dobře jako někde, kde to zná jako své boty. Je to důvěrné, ale taky až moc načinčané.

Vzduchem se nese chorvatský popík, z melodie čiší Balkán. Střídá ho Let’s twist again. Ale když musím odjet, mrzí mě to. Už je to však jiná řeka než tehdy.

Mapka Chorvatska

Vejdu do Zadaru, města, od nějž nic nečekám, a sotva dorazím na Národní náměstí, chápu, že jsem se spletl. A začínám přemýšlet, jak se chorvatsky řekne dolce far niente, sladké nicnedělání.

Cítím se tady jako v Toskánsku.

Tušil jsem to už před hradbami, když jsem koukal, jak se skifaři honí v zálivu. Na druhé straně byl nový Zadar a vypadal jako tutová Itálie, kterou ostatně do roku 1945 byl. Palmy, domy v bílé, žluté, okrové a benátské červené.

Ale uvnitř je to mnohem silnější. Stavby z bílého kamene, lodžie, balkony, hranaté věže, strohost linií i rozmarnost ornamentů, románské sloupy, gotika, renesance. Mišmaš stylů, tvarů a proporcí. Oranžová strážní věž: Zadar se barev nebojí.
Člověk tu atmosféru čapne hned.

Zadar připomíná stylem, životem, barvami i stavbami Itálii. Hned to praští do očí.

Nejradši by si taky sedl a popíjel dopolední kapučíno, ale musí jít dál. To hlavní teprve přijde. Forum. Samozřejmě jsou tam římské rozvaliny. Jeden sloup si nějak nevšiml, že Řím už padl, a stojí si tady tvrdošíjně dál. Kamení z té doby je tady spousta. Děti mezi ním závodí o to, kdo dřív dosprintuje ke zdi kostela svatého Donáta. Plácnou do něj a je jim ukradené, že je z 9. století. Přímo pod ním si lidičky dávají na sluníčku kafíčko, opodál je kamenná skluzavka, po níž jezdí maminka s dítětem, pes poslušně čeká vedle.

Běh, skluz a srk, to jsou tady nejrychlejší pohyby. Čas je tu líný. Jak kde: na obzoru jsou vidět ještě zasněžené hory, ale na trhu mají třešně a květiny. Obchod kvete dokonce i v krásném kostelíčku na ulici Dalmatinskog sabora, hned vedle pekárny, masny a obchodu se sýry prodávají suvenýry a šperky.

Ale pak narazím opět na něco duchovnějšího. Uslyším velryby.

Je to v místě, kde kotví výletní loď AidaAura, mastodont, který by zalehl půlku starého města a je vyšší než všechny zvonice. To pravé místo se pozná i podle toho, že se tam lidé válejí na zemi. Poslouchají ty velryby. Tak se trochu povaluju s nimi.

Říká se tomu mořské varhany. Dole pode mnou je cosi, co rozeznívají mořské vlny. Zní to něžně a smutně, jako když velryba nemůže najít plankton. Anebo jako zvuky dětského sci-fi časů, kdy Spielberg byl ještě začátečník.

Když vleže přiložím ucho až k otvoru v dlažbě, slyším fujary. Tak nevím, jak to je. Dobrá záminka, proč tam jet znovu. Vadit mi to nebude.

Kdyby to Dioklecián viděl, hodí nás lvům. Jsme v hospodě Lvxor, což je jakoby latinsky Luxor. Je to neuvěřitelný podnik. Na kamenných stupních pár nachových sedáků, jaké se dávají na židle, mezi nimi dřevěné podložky na sklenice. Ale to místo! Sedíme na antických stupních katedrály svatého Dominia, což bylo kdysi mauzoleum císaře Diokleciána. Nad námi antické sloupy a klenby hrobu bývalého pána světa a my přemýšlíme, jestli si dát pivo Ožujsko, nebo Karlovačko. Ale tady to nikoho netrápí.

Split je totiž město vestavěné do Diokleciánova paláce.

Vidím banku, která obestavěla antický sloup. Ten je uprostřed zákaznické haly. Jeden batůžkářský hostel má takové antické průčelí, že by se s ním mohl ucházet o zápis do světového dědictví. I naše hospoda Lvxor je na tom podobně. Ale kdo by se vzrušoval. Čím déle tady chodím, tím mi to přijde normálnější.

Vlezu do jednoho olezlého domu. Špinavá vstupní chodba s otevřenou popelnicí. Ze zdi však kouká antický sloup, opodál je krásná hlavice jiného sloupu. A není to žádný dovoz z Číny.

Split. Tam, kde stál opuštěný císařský palác, si lidé kdysi postavili město. A

Dá se tady chodit hodiny. Jen chodit. Je to tu uzoučké. Zajímalo by mě, co dělají, když potřebují záchranku či stěhováky.

Hned za katedrálou zpívá americký sbor v černém a s motýlky spirituály. O třicet metrů dál jsou poloviční ruiny, dům na spadnutí. Rostou z něj stromečky a květiny. U sousedů už je za oknem značka Pozor, nebezpečí zřícení. Oprava teprve začne.
Pouštím z hlavy, že nejkrásnější hvězdy hoří ve Splitu nad mořem. Tohle je ten nejúžasnější Split.

Tam, kde kdysi císař přemýšlel, jak na vzpurné Galy, se dnes prodávají magnetky na ledničku. A tam, kde si užíval v lázních s konkubínami, teď prodávají sladoled, kopeček za sedm kun.

Život jde dál. Tak na zdraví, císaři.

Dubrovník

Dubrovníku se přezdívá Perla Jadranu. Škoda, že je tak daleko na jihu, a tím
  • Nemůže chybět, protože každý už slyšel, že se mu říká Perla Jadranu. Škoda, že je tak daleko na jihu, a tím trochu z ruky. Krásné město, které je třeba obejít po vrcholcích hradeb. Každý se samozřejmě projde po hlavní třídě Stradun. Dobrý tip: zkuste to bosi, uhlazený mramor příjemně hřeje.

Rovinj

Rovinj, velmi kvalitní reprezentant Istrie. Barvami připomíná Benátky.
  • Velmi kvalitní reprezentant Istrie. Barvami připomíná Benátky. Křivolaké, úzké uličky se ze všech stran poloostrova, na němž stojí staré jádro města, šplhají k jediné dominantě – katedrále svaté Eufemie, což je, jak jinak, kopie kampanily svatého Marka v Benátkách.

Plitvická jezera

Chorvatsko, Plitvická jezera
  • Klasika dobrá jako zastávka na cestě k moři nebo domů (ale nespěte tam, je tam draho, lépe je popojet ještě třeba dvacet kilometrů). Dobrá rada: nehledejte na Plitvických jezerech místa z Vinnetoua. Zkuste si ty vodopády a jezera užít jen tak. Stinná stránka: lístky stojí 110 kun, děti platí polovinu.

Hum

  •  Taková rarita: nejmenší město světa. Je na Istrii. A taky v Guinnessově knize rekordů. Městečko je široké 35 metrů, hradby měří třikrát tolik. Když sem vezmete děti, nemusíte už do Legolandu.

Mostar

Starý most byl most z 16. století přes řeku Neretvu v Bosně a Hercegovině,...
  • Zatímco Chorvatsko na Jadranu připomíná Itálii, tohle je osmanský Balkán jak vyšitý. Navíc je to jiná země, Bosna a Hercegovina, což jistě láká. Hlavní atrakcí je most přes Neretvu, z něhož skáčou mladíci do hloubky 23 metrů. Nechceme nikomu nic nutit, ale kdo tam pojede, nebude litovat, protože tohle je něco úplně jiného.

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...