Na trasách budou hledat dostupný signál pro bezdrátový přenos zpráv a digitálních fotografií. "Nebojíme se ani tak nemocí a šelem. Největší nástrahou mohou být místní obyvatelé a život v horách, kde mohou číhat domorodí bandité," svěřil se pětadvacetiletý hudebník a konzervatorista Šafr, který si od výpravy slibuje zajímavé dokumentární fotografie a filmy.
Jeho třiadvacetiletý kamarád studuje biologii na Jihočeské univerzitě. Chce poznávat flóru. "S děkanem fakulty mám domluvený nástup do ročníku až v listopadu, kdy se vrátíme letecky z Nambie. Slíbil jsem přivézt univerzitě vzorky rostlin," vysvětlil Latzel, kterému navíc koluje v žilách krev pradědečka - účastníka jedné z Holubových expedic.
Ačkoliv je na počátku podobných projektů vždy trocha klukovského bláznovství, skeptici vrtí nechápavě hlavami. Mladíci podle nich nemají vůbec tušení, jaké nástrahy je kolem rovníku čekají. Dnešní Afrika má mnohem víc záludností než v dobách bájných cestovatelů po safari. Varují, že pouhá touha vymanit se do prostoru jen z virtuální reality cest po počítači je na tak těžkou výpravu malý kapitál.
Cestovatelé oponují pečlivou přípravou: "Projekt plánujeme už dlouho. Skoro rok," tvrdí Šafr. "Máme výhodu, že můžeme čerpat ze zkušeností těch před námi. Budeme se vyhýbat civilizaci a turistickým trasám. Jde nám o neporušenou přírodu," nastínil mladík. "Problémy na africkém kontinentě bývají s úředníky," pokračuje. "Neustále vyžadují bakšiš - proto se jim chceme vyhýbat," usmívá se tajuplně Latzel.
Dvacet tisíc kilometrů dlouhá pouť Expedice Afrika 2001 má dvě etapy: V první tříměsíční se chtějí cestovatelé dostat přes jedenáct afrických států, jako je Tunisko, Alžír, Mali, Pobřeží slonoviny a dál až do Gabonu, odkud se přeplaví do Nambie. "V cíli expedice v Nambii necháme v říjnu auto a vrátíme se letecky do Prahy. Příští rok v červenci až září absolvujeme zbytek cesty východní stranou nazpět," plánuje už pokračování Šafr.
 |
