Emil Holub se narodil 7. října 1847 v Holicích. Od mládí projevoval národní cítění a ke svému češství se vždy hrdě hlásil. V době vrcholícího poznávání Afriky nalezl v sobě odvahu zapojit se do soutěže s cestovateli západoevropských zemí, jejichž podmínky, zejména materiální, byly pro Holuba nedosažitelné.
| I když území bylo v hrubých rysech známo z předcházejících cest Livingstona, přesto byl význam výpravy velký. Spočíval v široké dokumentační a sběratelské hodnotě, reprezentované více než třiceti tisíci exponáty. V tomto směru se těžko může někdo s Holubem srovnávat. |
Do vlasti se Holub vrátil až na podzim 1879. Výsledkem prvního pobytu v Africe byla kniha Sedm let v jižní Africe, příznivě přijatá a přeložená do světových jazyků a také velká výstava ve Vídni. Hlavním cílem Holubova života však zůstávala příprava další velké výzkumné expedice do končin, které ještě neprošel Livingstone ani Stanley. Holubovým snem bylo projít Afrikou napříč od Kapského města až po Alexandrii v deltě Nilu.
Hlavním problémem bylo opět získat prostředky na tak náročnou cestu. Druhou cestu podnikl společně se svojí teprve osmnáctiletou manželkou Růženou Hofovou. V té době to bylo něco naprosto neobvyklého, aby se žena vydala na náročnou výzkumnou cestu do divokých a neprozkoumaných končin. Výpravě se podařilo překonat Zambezi a proniknout do oblastí, jimž se cestovatelé dosud raději vyhýbali. Ale i Holubova výprava se zde setkala s nepřekonatelnými překážkami.
Byla to především úmrtí členů expedice na tropické choroby. Definitivní konec výpravy však zapříčinilo až přepadení a vyplenění tábora divokými Mašukulumby. Nemocný a vyčerpaný cestovatel se vrátil na podzim 1887 do vlasti. Také kniha Druhá cesta po jižní Africe měla úspěch a stejně tak výstavy ve Vídni a zejména v Praze.
Holubova touha vybudovat africké muzeum, jemuž by věnoval své světově zcela jedinečné sbírky, se nesplnila. Narážel na malé české poměry. A přitom stačilo tak málo, obrátit se na cizinu a akceptovat její nabídky. Král Leopold II. usiloval o spolupráci Emila Holuba s H. M. Stanleyem v Africké mezinárodní společnosti a i Maďaři v rámci Rakouska-Uherska měli zájem o vytvoření Afrického muzea. Cizina přitom oceňovala zásluhy badatele a projevila to mimo jiné i desítkami řádů a vyznamenání včetně mnoha členství v zeměpisných a učených společnostech. Emil Holub snil o tom, že se vydá do Afriky ještě potřetí. Nestalo se tak. Útrapy a nemoci z cest předčasně ukončily jeho život ve věku pouhých čtyřiapadesáti let.
| Afrického muzea se však Česká republika nakonec dočkala. V rodném městě Emila Holuba v Holicích postavili v roce 1964 v akci "Z" památník Dr. Emila Holuba - Africké muzeum. Budova památníku je rozdělena do čtyř částí. První částí expozice je cestovatelova pracovna s osobními věcmi, nábytkem a trofejemi. Ve vitrínách nalezneme fotografie, úřední a jiné dokumenty a knihy. Druhá část expozice je zaměřena na africkou faunu (vycpaniny velkých savců a ptáků) a sbírku domorodých hudebních nástrojů. Třetí - etnografická část ukazuje scenerii africké domorodé vesnice s původními figurínami z proslulé výstavy z roku 1892. Čtrvtou částí památníku (veřejnosti nepřístupnou) je depozitář a studovna. |
Bohatě zastoupená konference v Holicích však dokumentovala, že jeho památka je živá a badatelský odkaz má trvalou hodnotu. Potvrdili to i zahraniční účastníci ve svých příspěvcích, věnovaných dílu Emila Holuba v širším mezinárodním kontextu.
