Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Čech, který se cítí jako doma s „nahatými“ lidmi v džungli

  8:55aktualizováno  8:55
V neprostupné džungli se cítí jako doma. Za posledních dvacet let navštívil na Nové Guineji již mnoho kmenů, nejraději se však vrací ke svým přátelům z kmene Korowajů a Kombajů. Do oblasti, kde lidé žijí na stromech, kde ženy kojí prasata a kde si k obědu dávají tlusté bílé červy, píše pro týdeník Téma cestovatel Petr Jahoda.

Petr Jahoda s jedním z bojovníků z kmene Korowajů | foto: Archiv Petra Jahody

Jak jste se k domorodcům poprvé vůbec dostal?
Poprvé jsem tam jel 1997 se třemi kamarády, protože bych to sám nezaplatil. Bylo to hrozně drahé. Letěli jsme do Wameny (město v Baliemském údolí v centrální části Západní Papui, pozn. red.) a odtud s misionáři do džungle. Za poměrně velké peníze jsou ochotni vás tam dopravit. I když jsou to desetinásobné ceny, než když dopravují domorodce.

Jak dlouho jste se ke Kombajům dostávali?
Pět nebo šest dnů. A v půli cesty jsme se střetli se skupinkou asi čtyř bojovníků. Trošku jsme se lekli, ale oni nás taky, takže okamžitě napřáhli luky a šípy, začali dupat nohama a křičet. Tenkrát mě napadla výborná věc, kterou dělám dodnes, že jsme si sedli na zem a povídali si s nimi. Tvrdím, že sedícího člověka nikdo nezabije. Teda vyjma al-Káidy.

Funguje u domorodců na Papui pořád kanibalismus?
Posledních sedm let už ne, a předtím se jedli jenom z výchovných důvodů, z pomsty. Když někdo z jednoho kmene zapříčinil smrt někoho v jiném kmeni, tak ten jiný kmen měl povinnost jít k tomu prvnímu, zabít mu dva příslušníky a sníst je. A ti pak zase šli k tomu jinému kmeni a na oplátku tam zabili tři lidi. A tak to šlo pořád dál, až se vyhladila celá vesnice.

Časopis Téma

Týdeník TÉMA

Co je pro stromové lidi v džungli největší riziko? A jak to mají se sexem? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma.

Při takovém systému by přeci už dnes nikdo na Papui nežil.
To ne, oni tu vesnici pak nechali, aby se zase vzpamatovala. Kanibalismus byl jen výchovný prostředek, jako je u nás kriminál. Byl to celkem dobře fungující právní systém.

Když už se nejedí navzájem, čím se tam vůbec živí?
Především ságem. To je hlavní plodina. Ze ságových palem totiž dělají všechno. Z hrubé kůry stromů dělají cesty v džungli, z listů podlahy v domech, ze stonků listů střechy, nařezané a natrhané lýko z mladých listů je na sukýnky. Nebo ságo usuší a kouří. Jinak loví divočáky, ryby, krevety, jí i ságové červy. Ti jsou tlustí jak palec.

Proč si vůbec stromoví lidé staví domy na stromech?
Jsou na to dvě teorie. Jedna hovoří o tom, že je to kvůli komárům, protože vysoko komáři nelítají, kdežto při zemi se drží, takže kvůli malárii. Domy jsou totiž dvacet nebo třicet metrů nad zemí. A druhá je kvůli strachu z nepřátel, aby je druzí nesežrali. Teď už se ale pomalu stěhují na zem, protože díky misionářům skončily místní války.

Chodí téměř nahatí, neočekávají to stejné od vás?
To ne, do ničeho nás nenutí. A hlavně: oni nahatí nechodí. Mají pouzdra na penisy a ženy sukýnky.

Sundávají si to, když se jdou koupat?
To asi ano, ale my je nesmíme vidět. Hrozně se stydí. To, co si zakrývají, je tabu. Akorát nosiči jsou trošku jiní, ti se nestydí.

Fotogalerie

Mají nějaké obřady?
Dělají slavnosti. Třeba slavnost, která má zajistit dostatečnou úrodu ságových červů. Což není tak jednoduché. Musí se pokácet ságová palma a nechat se hnít. Pak tam musí přiletět brouk nosorožík a naklást tam vajíčka. Z vajíček vyrostou larvy, což jsou ti ságoví červi, tvá to dva měsíce. Domorodci červy sami nasadit neumí. Je to jedna z nejdůležitějších slavností v jejich životě.

Celý měsíc jsou všichni lidé na jednom místě, pijí, hodují a jednoho z nich přecpávají jídlem. Ten se nesmí hýbat, může jít jenom na záchod, aby mu pokud možno co nejvíce atrofovalo svalstvo. Ženy ho krmí a on se potom k těm červům modlí, aby jich bylo hodně a on se zase mohl dát do pořádku. Dodnes mohou na takovou slávu pouze tradičně oblečení Kombajové.

Autor:


Témata: Guinea


Nejčtenější

Na politické mapě světa by mohly být desítky nových států.
Stát v Evropě, o kterém jste nikdy neslyšeli, vznikl chybou. Není sám

Po světě jsou desítky států, které nesplňují čtyři základní kritéria, aby se daly označit za plnohodnotný stát. Pak jsou takové, které je splňují, ale nemají...  celý článek

Zora Voženílková ze spolku Ultreia vylepuje desítky samolepek na Svatojakubské...
Dívám se očima poutníka, říká žena značící cestu do Santiaga de Compostela

Královéhradecký kraj protne slavná Svatojakubská cesta, po které stovky let míří poutníci ke katedrále ve španělském Santiagu de Compostela. Zora Voženílková...  celý článek

Fotografie z přechodu Hillaryho schodu v roce 2009
Poslední překážka na Everestu je minulostí, Hillaryho schod zkolaboval

Výstup na Mount Everest už nikdy nebude stejný. Horolezci potvrdili, že těsně pod vrcholem se zhroutil takzvaný Hillaryho schod, masivní kus skály, který byl...  celý článek

V pevnosti Boyard, dlouhé 61, široké 31 a vysoké 20 metrů, konalo službu 250...
Historickou pevnost Boyard vlastnil i zubař, zachránila ji televize

Pevnost Boyard, která se ve tvaru oválného prstence zvedá uprostřed moře naproti francouzskému atlantskému pobřeží, proslavila po celém světě televizní hra. A...  celý článek

Ilustrační foto.
Jak přežít dlouhý let? Hodně vody, málo alkoholu a teplé ponožky

Díky leteckému spojení se naše planeta scvrkla. Stačí koupit letenku a frčíme. Jenže zatímco v rámci Evropy létáme s rutinou, s jakou jezdíme za tetou do...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.