Během hodinové cesty trajektem ze Španělska na sever Maroka jsem si představovala, jaké to tam bude. S přibližujícími se obrysy země a hor jsem snila o přístavu Tanger.
Jak asi vypadá nemarocká brána známá svou dekadentní minulostí a neodbytnými naháněči, kteří léta znepříjemňují život čerstvým turistům, které právě vyplivl trajekt?
Po opuštění přístavu zjistíte, že naháněči se téměř nekonají, na čemž mají zásluhu místní úřady. Je to příjemné zjištění. Stejně tak to, že je tu stále do jisté míry cítit duch Evropy, takže velký šok se nekonal.
I když se mé kamarádce zdálo, že je na ulicích málo žen, stále jich bylo více než v Egyptě či Sýrii. Dobrý signál, že tu pro dvě cestovatelky bude vlídno.
Pohled z trajektu do přístavu Tanger
S využitím knižního průvodce se dá celkem snadno nalézt ubytování (stejně jako po celém Maroku) a poté můžete nasávat zbylou atmosféru 50. a 60. let, kdy se Tanger stal oblíbeným útočištěm různých dekadentních umělců.
Žili tu slavní představitelé beatnické generace - Jack Kerouack, Allen Ginsberg či William Burroughs, kteří se seskupili kolem na svou dobu kontroverzního amerického spisovatele Paula Bowlese (zmámého svým románem pod Ochranou nebe, výborně zfilmovaným Bernardem Bertolucim).
Tanger byl totiž do roku 1956 mezinárodní zónou a do 60. let místem naprosté svobody. Začala tam kvést prostituce a uchylovali se tam umělci, hédonisté, homosexuálně orientovaní Evropané a vyznavači drog.
Dnes k vám tato atmosféra jen občas zavane mezi medinou tyčící se nad přístavem (starým městem) a novou částí při západu slunce.
Romantická tvář přístavního města Tanger
Tvář Tangeru v dnešní době spíše mění imigranti ze subsaharské Afriky (zejména Mauritánie), kteří sem přicházejí a jsou ochotni zaplatit vysokou cenu za splnění svého snu: jakkoli se dostat do země zaslíbené - do Evropy.
Na hranici mezi Marokem a dvěma španělskými enklávami na východ od Tangeru - Ceutu a Mellilu - došlo k několika útokům ze strany imigrantů.
Ostraha musela být mnohonásobně posílena, aby vydržela stále sílící nápor lidí ženoucích se za svým snem. Samozřejmě že většina z nich v zemi zůstává, čímž vznikají problémy.
Medina a koberce v Tetouanu
Vy si však jako návštěvníci začnete tuto problematiku uvědomovat až později na své cestě a zatím se opájíte výhledem na malebnou krajinu na cestě do pohoří Rif, kde je dobré zastavit se v příjemném Tetouanu.
Je v oblasti, kde je stále přítomný vliv Španělska, a lze z něj obdivovat první krásy hor, zároveň se ztratit v uličkách mediny a postupně si zvykat na barvy tohoto regionu - zářivě bílou, zelenou či modrou, kterými jsou domky natřené.
Na chvíli ztratit směr ve městě k marockým medinám prostě patří, občas se ocitnete u někoho na dvorku či málem vlezete do bytu. Po nějaké době se každému podaří z labyrintu se vymotat.
V uličkách Tetouanu
Horší je to s únikem od prodavačů koberců, kteří mnohdy přece nejsou pouze obyčejní prodavači, ale "učitelé či umělci".
Vše vám o kobercích vysvětlí, přinesou výborný marocký čaj s mátou a poté rozvinou hru líbí-nelíbí, po které se málokomu podaří odejít od hromady pestrobarevných výrobků rozličné kvality a ceny, aniž by si odnášel balíček s kobercem, který ve skutečnosti možná vůbec nechtěl. Jak jinak se však dá zbavit bolehlavu z upovídaného obchodníka?
Kif z pohoří Rif
Hořkost z "výhodné" koupě náhle zmizí po příjezdu do malebného městečka Chefchauen na samém úpatí hor Rif, jehož medina vám zamotá hlavu úplně jinak.
Nevěřícně zíráte na záplavu modře různých odstínů, jíž jsou natřené stěny a někde i zem. Prý to zmírňuje horko a odpuzuje hmyz. Cestou k rozbořené mešitě, ze které tu modř můžete obdivovat shora, musíte několikrát odmítnout nabídku ke koupi místní kvalitní marihuany - kifu.
V pohoří Rif se pěstuje vyhlášené konopí
Můžete také obdivovat místní ženy i muže, kteří v horské bystřině perou v korýtkách k tomu vyrobených, a rozhodně se snažte odolat pokušení natrhat si lákavé plody opuncie plné nevinně vypadajících bodlinek, které se posléze ukážou jako velmi bolestivé.
Chtě nechtě se alespoň jednou nakonec náhodou marihuanového dýmu nadechnete, neboť se zde všudypřítomně kouří. Marocká marihuana je vyhlášená a také pokrývá většinu evropské spotřeby.
Tak se můžete příjemně zasnít o tom, že vlastně odsud nemusíte zase tolik spěchat a že by tu mohl proběhnout velmi příjemný odpočinek. O tom, jak to tu muselo idylicky vypadat, než se městečko přizpůsobilo cestovatelům v podobě restaurací s naháněči, obchůdků s kdečím a všudypřítomných internetových kaváren.
A o tom, jak - podle povídání místních Berberů - jsou nahoře v kopcích vodopády a marihuanová pole a je tam moc krásně.
Ráno vás však kolem páté vzbudí volání muezzina k modlitbě, a to velmi silně, neboť spaní na střeše na čerstvém vzduchu se nedá odolat, a vy se rozhodnete lístek na autobus o město dál přeci jen nevyhodit a zkušenost příjemného záseku, kdy po pár dnech přestanete mít přehled, kolikátého je a co je za den v týdnu, nechat na jindy.
Modrá a bílá v Assiláhu
Maročanky v plavkách
Samozřejmě že nemůžete ze severu Maroka odjet, aniž byste se vykoupali v moři. Pro mě a mou kamarádku bylo příjemné zahlédnout při koupání na pláži v malebném městečku Assiláh u Atlantiku několik žen v plavkách.
Je to nejspíše jediná islámská země, kde se ženy koupou dohromady s muži. Pravda, nebylo jich moc, ale i tak nás to povzbudilo, a tak jsme beze strachu svlékly oděvy a šly do vody.
Do Maroka jezdí v létě na dovolenou maročtí imigranti z Evropy a není výjimkou zahlédnout v severní části země místní ženy v tílku a krátké sukni.
Některé ženy se tam vůbec velmi hezky oblékají i do delšího různobarevného hábitku se špičatou kapucí vzadu, který při pohledu zezadu někdy vypadá jako apartní župánek.
Maroko má také, co se týče žen, prim v počtu uživatelek internetu v arabském světě. Místní ženy se mi zdály nejvíce emancipované příslušnice něžného pohlaví ze všech arabských zemí. Nikde jinde jsem neviděla tolik dívek pracovat, například v internetových kavárnách či v obchodech.
Marocké království
34 milionů obyvatel, drtivou většinu tvoří Berbeři Oficiální jazyk - arabština a různá berberská nářečí. Francouzština stále funguje jako jazyk obchodu a diplomacie. 45 % obyvatel působí ve službách, 40 % se živí zemědělstvím a 15 % pracuje v průmyslu, 15 % populace žije pod úrovní chudoby (za méně než 1 USD za den). V Maroku je pouhých 52 % populace starší než 15 let gramotných, 66 % mužů a 40 % žen Téměř 99 % populace vyznává islám. Žije zde 1 % křesťanů a 0,2 % židů. Na začátku 20. století Maroko přešlo ze španělské nadvlády do područí Francie. V roce 1956 získalo samostatnost. Vliv Francie a Španělska je v některých oblastech Maroka stále cítit. |
Může se hodit
Občané ČR do Maroka nepotřebují víza. V zemi není draho a celkem snadno se dá najít ubytování (např. podle knižního průvodce Lonely Planet). Nejlevnější je pokoj za 50 až 300 dirhamů za osobu (1 dirham přibližně vyjde na 2,50 kč). V letních měsících - zejména v srpnu, kdy je sezona - můžete mít navečer či večer problémy sehnat volný pokoj, doporučuje se proto telefonicky hotel v předstihu rezervovat. Doprava: Jídlo Sama žena? |
