Hrozny lidí se převalovaly kolem stánků a pultů přeplněných barvami a vůněmi. Skvěle by se tu dala hrát hra: Řekněte mi druh ovoce či zeleniny a já vám ho do tří minut najdu. Kdo to neviděl na vlastní oči, jistě si při pohledu na fotografie nebo pohlednice řekne - tak takhle nějak vypadá kýč. Pečlivě vyrovnané řady rajčat sousedí s pluky banánů, bataliony jablek, citronů, pomerančů, údernými svazy ananasů a avokád. Za nimi se rozprostírají roty sladkých brambor, mandarinek či broskví. Tak vypadá největší ovocný a zeleninový trh v hlavním městě Madeiry, Funchalu. Je to ovšem pořád jen torzo toho, co na ostrově všechno roste a dozrává.
Zahradníci či pěstitelé určitě mívají své sny. A když popustí fantazii hodně z oprátek, mohly by se jejich představy přibližovat tomu, co čeká na návštěvníka Madeiry. Posuďte sami. Výhoda číslo jedna, úrodná půda. Výhoda číslo dvě - stabilní teplé podnebí. Výhoda číslo tři - za dobu, co ostrov obývají lidé, sem přivezli obrovské množství druhů - hodně z kontinentu, ale například také z Jižní Afriky. Jen výčet nejzajímavějších a nejkrásnějších květin a stromů zaujímá v každém průvodci několik hustě popsaných stránek. Mimózy, hortenzie, rododendrony, azalky, jakarandy, tamaryšky, agáve, citroníky, dálie, kamélie, vánoční hvězdy, jasmíny, šalvěj, opuncie, protey a orchideje. A k čemu to všechno turistovi je? Když člověka unaví koupání a slunění, když nemá právě náladu na pamětihodnosti, stačí si vzít atlas rostlin a stromů a vydat se na malé dobrodružství. Ale jde to i bez atlasu. Co si takhle prohlédnout terasovitá pole, která v sobě skrývají námahu generací? Přesněji řečeno, miliony pracovních hodin. To někdo spočítal či odhadl (lidé mají občas přece jen velmi zvláštní záliby) a od té doby toto číslo autoři cestopisů pilně opakují. Když Madeiru v roce 1419 objevil mořeplavec Joao Goncalvez Zarco, byla úplně pokryta lesy (podle nich také dostala své jméno, protože v portugalštině znamená Madeira les). Jak se lesa zbavit, to uměli první lidé na ostrově stejně obstojně jako my. Zapálili jej. Požár trval sedm let a velká část porostu vzala za své. A pak přišli farmáři a plantážníci. Za století kultivace tu vytvořili zvláštní terasy, které se táhnou podél celého ostrova. Získali tak pole s úrodnou půdou, na níž začali pěstovat, co se dalo, nebo spíše na čem se dalo vydělat. Včetně cukrové třtiny, vína a banánů. Ten, kdo má raději namáhavější výlety, může se vydat do hor. Nikoli snad až na nejvyšší místa ostrova. Ta sice nabízejí úchvatné pohledy na strmá a hluboká údolí a milovníka vysokohorské turistiky nepochybně potěší, ale pro skromnější návštěvníky bude úplně stačit nějaká ta vycházka podél levadas, česky řekněme levád. To je další ze zvláštností Madeiry. Síť vodních kanálů, dlouhá dobré dva tisíce kilometrů, protkala celý ostrov. První levády vznikly brzy po objevení ostrova. Už tehdy sloužily, stejně jako dnes, k umělému zavlažování polí. Přesné informace nemáme, ale dá se předpokládat, že je kdysi začali budovat maurští otroci. T i tu oddřeli i řadu jiných namáhavých prací. Když se na Madeiře v polovině šestnáctého století namísto příliš mnoho vláhy vyžadující cukrové třtiny začalo pěstovat víno, mnohé z nich zanikly přestaly být udržovány a zanesly se bahnem a pískem. Teprve když se v minulém století zdejší pěstitelé opět ke třtině vrátili, začal se systém kanálů znovu obnovovat a rozšiřovat. A tak je tomu dodnes. Jaká je cesta podél nich? Pro někoho je značně nebezpečná. Jsou místa, kde se cestička zužuje tak, že se ní sotva člověk udrží. A to se ještě musí čas od času popasovat s protijdoucími. Mnohde číhá hned vedle cestičky sráz, a kdo trpí závratí, ten si tedy určitě přijde na své. K tomu připočtěte dusno a žhavé sluneční paprsky, které vás spalují na otevřených místech. Pro jiné je to jeden z nejpříjemnějších zážitků na ostrově. Teplo, slunce, čistý vzduch. Příjemně si vykračujete po horském úbočí, vedle vás neustále šumí voda, a když je vám horko, stačí si omýt ruce či obličej. Každou chvíli potkáváte příjemné lidi, kteří vám s úsměvem odpovídají na pozdrav. Pokud jste si nezapomněli přibalit do batůžku láhve s vodou a nemáte právě nové boty, nic nepříjemného vám nehrozí. To jsou tedy dva možné pohledy na výlet podél levád. Je to na vás. Vyberte si. Poněkud těžším cílem je výprava za původní podobou ostrova. Proč těžším? Především je v současnosti pokryto lesem podle některých pramenů už jen dvacet, podle jiných pouhých patnáct procent plochy ostrova (741 čtverečních kilometrů). A asi deset procent z toho se dá označit za původní vegetaci. Mimochodem tato oblast, národní park, je chráněna UNESCO. Leží dosti vysoko mezi 1200 až 1700 metry na severu ostrova. Botanik tu může najít asi sedmdesát druhů endemických rostlin. Před miliony let ještě mnohé z nich pokrývaly celou střední a jižní Evropu. Změny klimatu je postupně vytlačovaly - dnes najdeme jejich zbytky už jen na Madeiře, Azorech, Kanárských ostrovech. Dnes najdeme na tomto vulkanickém ostrově v podstatě tři vegetační stupně. Intenzivně obdělávanou zemědělskou oblast a pobřeží, ve výšce od hladiny moře až do sedmi set metrů, pak zónu vavřínového lesa (700-1200 metrů) a nakonec chladnější oblast luk a křovin ve výšce nad 1200 metrů. Snícího zahradníka by samozřejmě podobné podrobnosti zajímaly jen stěží. Turistu, pokud zrovna není botanikem, možná také nechávají chladným. Zajímá ho, co kde voní, kvete, roste, dozrává, co se dá utrhnout a sníst, a co naopak hrozí otravou. Madeira ovšem téměř vždycky nabízí kompromis. Stejně jako jej uzavřela s mořem a sluncem, uzavře jej i s návštěvníky. Pestrost výběru zeleniny a ovoce můžete obdivovat u švédského stolu v hotelu. Úspěchy při pěstování vína poznáte díky lahvi vína Madeira. A krásu i vůni květin vychutnáte při jejich svátku, kdy se do nich odějí i místní ženy a dívky. Není to špatná kombinace. I pro zahradníky.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Madeira patří mezi nejvyhledávanější turistické cíle. Tomu odpovídá i četnost leteckých spojení s kontinentem. V ětšinou se o ně starají portugalské aerolinky TAP.Nejčastější spojení z ostatní Evropy, včetně Prahy, je s přestupem přes Lisabon nebo Faro.Přímo se dá z Prahy do Funchalu letět pouze s leteckou společností Fischer.Let trvá přes tři hodiny.
ČÍM PLATIT
Měnová jednotka je portugalské escudo, které se dělí na 100 centavos.Pro escudo platí v Portugalsku, a tedy i na Madeiře stejný symbol, jaký užíváme pro dolar.100 escudos se rovná téměř 18 korunám.
CO NAVŠTÍVIT
Botanická zahrada Cam. do Meio, denně 8.30-18 hodin, zahrada orchidejí (Jardin Orquidea) vedle Botanické zahrady, denně 9-18 hodin. Zahrada Blandyů Qiunta do Palheiro Ferreiro, soukromá botanická zahrada - denně 9.30-12.30. Park Quinta Vigia (prezidentský palác) denně 9-17 hodin. Další informace o Madeiře poskytuje ICEP (obchodní oddělení portugalskégo velvyslanectví), telefon 02 / 219 86 200
CO NAKOUPIT
Mezi tradiční, avšak nikoli nejlevnější suvenýry patří madeirské krajky, košíkářské výrobky a kachle.Samozřejmě nejčastějším dárkem bývá víno madeira.
Zahradníci či pěstitelé určitě mívají své sny. A když popustí fantazii hodně z oprátek, mohly by se jejich představy přibližovat tomu, co čeká na návštěvníka Madeiry. Posuďte sami. Výhoda číslo jedna, úrodná půda. Výhoda číslo dvě - stabilní teplé podnebí. Výhoda číslo tři - za dobu, co ostrov obývají lidé, sem přivezli obrovské množství druhů - hodně z kontinentu, ale například také z Jižní Afriky. Jen výčet nejzajímavějších a nejkrásnějších květin a stromů zaujímá v každém průvodci několik hustě popsaných stránek. Mimózy, hortenzie, rododendrony, azalky, jakarandy, tamaryšky, agáve, citroníky, dálie, kamélie, vánoční hvězdy, jasmíny, šalvěj, opuncie, protey a orchideje. A k čemu to všechno turistovi je? Když člověka unaví koupání a slunění, když nemá právě náladu na pamětihodnosti, stačí si vzít atlas rostlin a stromů a vydat se na malé dobrodružství. Ale jde to i bez atlasu. Co si takhle prohlédnout terasovitá pole, která v sobě skrývají námahu generací? Přesněji řečeno, miliony pracovních hodin. To někdo spočítal či odhadl (lidé mají občas přece jen velmi zvláštní záliby) a od té doby toto číslo autoři cestopisů pilně opakují. Když Madeiru v roce 1419 objevil mořeplavec Joao Goncalvez Zarco, byla úplně pokryta lesy (podle nich také dostala své jméno, protože v portugalštině znamená Madeira les). Jak se lesa zbavit, to uměli první lidé na ostrově stejně obstojně jako my. Zapálili jej. Požár trval sedm let a velká část porostu vzala za své. A pak přišli farmáři a plantážníci. Za století kultivace tu vytvořili zvláštní terasy, které se táhnou podél celého ostrova. Získali tak pole s úrodnou půdou, na níž začali pěstovat, co se dalo, nebo spíše na čem se dalo vydělat. Včetně cukrové třtiny, vína a banánů. Ten, kdo má raději namáhavější výlety, může se vydat do hor. Nikoli snad až na nejvyšší místa ostrova. Ta sice nabízejí úchvatné pohledy na strmá a hluboká údolí a milovníka vysokohorské turistiky nepochybně potěší, ale pro skromnější návštěvníky bude úplně stačit nějaká ta vycházka podél levadas, česky řekněme levád. To je další ze zvláštností Madeiry. Síť vodních kanálů, dlouhá dobré dva tisíce kilometrů, protkala celý ostrov. První levády vznikly brzy po objevení ostrova. Už tehdy sloužily, stejně jako dnes, k umělému zavlažování polí. Přesné informace nemáme, ale dá se předpokládat, že je kdysi začali budovat maurští otroci. T i tu oddřeli i řadu jiných namáhavých prací. Když se na Madeiře v polovině šestnáctého století namísto příliš mnoho vláhy vyžadující cukrové třtiny začalo pěstovat víno, mnohé z nich zanikly přestaly být udržovány a zanesly se bahnem a pískem. Teprve když se v minulém století zdejší pěstitelé opět ke třtině vrátili, začal se systém kanálů znovu obnovovat a rozšiřovat. A tak je tomu dodnes. Jaká je cesta podél nich? Pro někoho je značně nebezpečná. Jsou místa, kde se cestička zužuje tak, že se ní sotva člověk udrží. A to se ještě musí čas od času popasovat s protijdoucími. Mnohde číhá hned vedle cestičky sráz, a kdo trpí závratí, ten si tedy určitě přijde na své. K tomu připočtěte dusno a žhavé sluneční paprsky, které vás spalují na otevřených místech. Pro jiné je to jeden z nejpříjemnějších zážitků na ostrově. Teplo, slunce, čistý vzduch. Příjemně si vykračujete po horském úbočí, vedle vás neustále šumí voda, a když je vám horko, stačí si omýt ruce či obličej. Každou chvíli potkáváte příjemné lidi, kteří vám s úsměvem odpovídají na pozdrav. Pokud jste si nezapomněli přibalit do batůžku láhve s vodou a nemáte právě nové boty, nic nepříjemného vám nehrozí. To jsou tedy dva možné pohledy na výlet podél levád. Je to na vás. Vyberte si. Poněkud těžším cílem je výprava za původní podobou ostrova. Proč těžším? Především je v současnosti pokryto lesem podle některých pramenů už jen dvacet, podle jiných pouhých patnáct procent plochy ostrova (741 čtverečních kilometrů). A asi deset procent z toho se dá označit za původní vegetaci. Mimochodem tato oblast, národní park, je chráněna UNESCO. Leží dosti vysoko mezi 1200 až 1700 metry na severu ostrova. Botanik tu může najít asi sedmdesát druhů endemických rostlin. Před miliony let ještě mnohé z nich pokrývaly celou střední a jižní Evropu. Změny klimatu je postupně vytlačovaly - dnes najdeme jejich zbytky už jen na Madeiře, Azorech, Kanárských ostrovech. Dnes najdeme na tomto vulkanickém ostrově v podstatě tři vegetační stupně. Intenzivně obdělávanou zemědělskou oblast a pobřeží, ve výšce od hladiny moře až do sedmi set metrů, pak zónu vavřínového lesa (700-1200 metrů) a nakonec chladnější oblast luk a křovin ve výšce nad 1200 metrů. Snícího zahradníka by samozřejmě podobné podrobnosti zajímaly jen stěží. Turistu, pokud zrovna není botanikem, možná také nechávají chladným. Zajímá ho, co kde voní, kvete, roste, dozrává, co se dá utrhnout a sníst, a co naopak hrozí otravou. Madeira ovšem téměř vždycky nabízí kompromis. Stejně jako jej uzavřela s mořem a sluncem, uzavře jej i s návštěvníky. Pestrost výběru zeleniny a ovoce můžete obdivovat u švédského stolu v hotelu. Úspěchy při pěstování vína poznáte díky lahvi vína Madeira. A krásu i vůni květin vychutnáte při jejich svátku, kdy se do nich odějí i místní ženy a dívky. Není to špatná kombinace. I pro zahradníky.
Může se hodit
JAK SE TAM DOSTAT
Madeira patří mezi nejvyhledávanější turistické cíle. Tomu odpovídá i četnost leteckých spojení s kontinentem. V ětšinou se o ně starají portugalské aerolinky TAP.Nejčastější spojení z ostatní Evropy, včetně Prahy, je s přestupem přes Lisabon nebo Faro.Přímo se dá z Prahy do Funchalu letět pouze s leteckou společností Fischer.Let trvá přes tři hodiny.
ČÍM PLATIT
Měnová jednotka je portugalské escudo, které se dělí na 100 centavos.Pro escudo platí v Portugalsku, a tedy i na Madeiře stejný symbol, jaký užíváme pro dolar.100 escudos se rovná téměř 18 korunám.
CO NAVŠTÍVIT
Botanická zahrada Cam. do Meio, denně 8.30-18 hodin, zahrada orchidejí (Jardin Orquidea) vedle Botanické zahrady, denně 9-18 hodin. Zahrada Blandyů Qiunta do Palheiro Ferreiro, soukromá botanická zahrada - denně 9.30-12.30. Park Quinta Vigia (prezidentský palác) denně 9-17 hodin. Další informace o Madeiře poskytuje ICEP (obchodní oddělení portugalskégo velvyslanectví), telefon 02 / 219 86 200
CO NAKOUPIT
Mezi tradiční, avšak nikoli nejlevnější suvenýry patří madeirské krajky, košíkářské výrobky a kachle.Samozřejmě nejčastějším dárkem bývá víno madeira.
 Funchalu je největším ovocným a zeleninovým trhem na Madeiře. |
