Kolik zemí jste vlastně navštívil?
Celkem 145, ale do toho nepočítám všechna území, protože mapa světa se stále mění.
Jaká byla vaše nejdelší cesta?
Ta trvala skoro tři roky, z toho jsem šest měsíců žil s Eskymáky v Kanadě.
Jezdíte sám?
Většinou ano i když několikrát jsem se k někomu připojil. Například v Polynésii jsem kdysi trávil určitou dobu se známým švýcarským spisovatelem Dänikenem.
Co vás žene do světa?
Cestování jsem zcela propadl a to dokonce už ve velmi mladém věku. Je to můj celoživotní koníček. Zajímá mě Země lidí, ne Země států nebo vlajek. Při cestování chci objevovat člověka. Pomocí svých cest objevuji člověka i v sobě samém, objevuji své nitro.
A co žene do světa obyčejné turisty?
Je to zase poznání a objevování.
Co si vlastně jako cestovatel z povolání a cestovatelský samotář myslíte o hromadných zájezdech?
Já myslím, že i to je dobrý způsob cestování. Zavede lidi do míst, kde uvidí něco, co neznali. I sebekratší poznání je poznání. I týdenní pobyt na pláži v hotelu s jedním výletem může dát hodně. Člověk se pak vrací obohacen i něčím jiným než jen sluníčkem a nákupy.
A čím tedy?
Třeba poznáním, že nejsme na světě sami, to je zrovna pro nás dost důležité. My budeme lepší, když poznáme svět a naopak svět bude lepší, když poznáme sami sebe.
A jel byste i vy s cestovní kanceláří?
Ale proč ne. Vážím si dobrých cestovních kanceláří a myslím, že u nás je jich dost a často mají dobré cíle. Zprostředkovávat poznání je záslužná činnost. A cestování je vůbec nejlepším způsobem poznání. Objevování člověka totiž nikdy nekončí. Nejsou už neznámé kontinenty, ale stále je neznámé lidské nitro.
Kam a kdy zase odjete?
Ještě na tom pracuji, ale teď hlavně shromažďuji materiál ze své poslední cesty kolem světa.
- úterý 9. února 1999
