Motorák do Hranic

Motorák do Hranic - Motorák do Hranic | foto: Radek HromuškoiDNES.cz

Cesta ze středu na úplný okraj

  • 12
Dojíždíme do Hranic, samozřejmě do Hranic u Chebu... Hromuško je přebuzelý, což patrně způsobila dvojí výhra v prší. Vlastně ho chápu, ale to, že si myslí, že natočí tmu na kameru, už trochu méně. Uprosil strojvůdce, aby mohl natáčet z kabiny.
Uvnitř - VLAKEM KOLEM ČESKA DEN PO DNI

Cesta kolem
Klikněte na přílohu Cesta kolem on-line


1 . den Cesty kolem očima Martina Langera

Štábní kultůra

Zdá se, že spoustu nádražáků má strach mluvit na kameru, prý to z vedení drah zakázali, čemuž se dá i nedá věřit. Existuje na to takové odporné sousloví z dob socialismu "štábní kultůra"...A tu má rozhodně Jiří Paroubek, který mi dnes z novin opakovaně kazil náladu. Kdyby tu s námi dneska byl, určitě by ho Hromuško udolal.

Jiný časoprostor

Cesta byla úžasná... Pohraniční nivy, prostor, nezastavěnost domy a zdá se, že plynutí času je pomalejší, když jedete adrenalinově vlakem, než pracně relaxované procházení ve Františkánské zahradě na Václavském náměstí nebo jiném podobném místě. Podzimní vůně je už zetlelá, fytoncidní rozkládajícím se jehličím a světlo nejlepší z roku.

Od Hranic je dva kilometry ke státním hranicím, žádný výpravčí a pokladnu prý dráhy zrušily už před 6 lety. Vše nám to ochotně vypráví místní průvodčí, který tuhle trasu jezdí už 12 let.

Nádraží Tachov

Opuštěné nádraží v Tachově

O mávání

Nostalgicky jsem si vzpomenul na dobu, kdy mne jako malého kluka nechali troubit v motoráku, který jezdil trasu Krásná Lípa-Panský-Zahrady. Dodnes se mi vybavuje šílený běh k rozjetému vlaku a zaseklé mávání u tratě. Každopádně dobrý důvod, proč i dneska rád mávám mávajícím dětem...Je to totiž důležité.

10.října, 18 hodin 13 minut, mezi Hranicemi a Aší aneb Jak se loví darovaný kapr

Noc v Tachově a čekání na ranní spoj lze "přežít" v nonstop baru naproti nádraží...Čekárna tu je zavřená údajně kvůli bezdomovcům a nepomůže vám ani to, že jako bezdomovec nevypadáte, což dispečerka při pohledu na nás uznala.

To znamená, že tachovští jsou milí lidé, mají tu hezké barmanky ( u vědomí toho, že mého parťáka Hromuška ženy historicky nezajímají ), které mezi hraním šipek starostlivě obcházejí stoly a dolévají potřebný mok...V našem případě vodku, kterou opatrně ředíme zázvorovou limonádou ( na ledviny je to druhé ).

Poslední známá poloha cestovatelů kolem Česka podle GPS




 




Vzbuzuji údiv hostů, když si začínám procvičovat meditační sestavu, mám dost se zády, bágl plus technika začínají vážit... Přestanou se bavit o cikánech a zírají... Vzbuzujeme důvěru...až nám přijde jeden štamgast sdělit, že zapijí dnešní rybolov. Když se ho zeptáme, co chytil, dlouze semílá vlasce slov, až olůvkem nahazuje klíčovou informaci...“Toho kapra-kusa jsem vlastně dostal...“ Eh.

A má nás ráda

"A MÁ NÁS RÁDA" - barmanka Maruška v Tachově

PŘEČTĚTE SI PRVNÍ DEN CESTY OČIMA RADKA HROMUŠKY

Zatím desetina cesty, ale stokrát víc zážitků

"TAK MY TAKOVÉ ŠTĚSTÍ NEMĚLI,"... vzpomíná Karel Višňák na železniční výpravu v r. 1978. Nejlepší naší zábavou byla nádražní čekárna v Tanvaldu - na snímku Petr Podskalský, Petr Přikryl a Karel Višňák