Česko-polská nenávist aneb záhadná bitva o Těšínsko

Děkuju oněm zoufalcům, kteří ničí cedule s polskými názvy měst a vesnic na Těšínsku. Donutili mě, abych se začal doučovat dějepis. Přijíždím do kraje pod Beskydami, kde žije na čtyřicet tisíc Poláků s českými občankami, a zajímá mě: Je to jenom mediální bublina, anebo se tu odehrává jakási nenápadná, tichá válka? A odehrává-li se, kde má své kořeny?
TĚŠÍN A CIESZYN. Vjíždíme do města, o kterém se hodně mluví. Tato cedule...

TĚŠÍN A CIESZYN. Vjíždíme do města, o kterém se hodně mluví. Tato cedule naštěstí není poničená. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Toulám se Těšínskem a proklínám dávné dějepisáře - proč nám o historii zdejšího kraje nevyprávěli? Proč mě o ní všechno naučil Jarek Nohavica, který zpívá o tom, jak se přesně před sto lety mluvilo v Těšíně německo-polsko-česky a začínala tam jezdit tramvaj, kterou až do konce první války nebrzdila žádná hraniční závora?

No nic - hledám tedy zasvěceného učitele a jednoho potkávám před vchodem do polského gymnázia v Českém Těšíně. Vlastně je to učitelka; zpěvačka Ewa Farna. "Muszym na dworzec," loučí se právě se spolužačkami, "jedzie mi cug..."

Posledního slova si všimněme, zní německy. Der Zug je přece vlak... Ano, Ewa Farna nemluví s kamarádkami polsky, ale pradávným nářečím, "po našymu", které nejvíc připomíná polštinu, ale i německých a českých slov je v něm spousta.

Když se představíme, Ewa přejde plynule do spisovné češtiny a nechá se doprovodit na těšínské nádraží, odkud, jako obvykle, vyjíždějí vlaky co čtvrthodinu. Čekáme na ten do nedaleké Vendryně, kde se zpěvačka narodila, a povídáme si. "Jsem čistá Polka a nestydím se za to," vysvětluje. "Poláci žijí na dnešní české straně po staletí; odnikud jsme se sem nepřestěhovali."

Všichni Ewini předkové byli Poláci z tohoto kraje, jenom doklad se jim měnil: prababička měla rakousko-uherský, táta československý, ona už český.

Ewa Farna.

Ewa Farna.

Náš osobák projíždí Třincem a mladá zpěvačka pokračuje ve svém povídání bez známky naštvání: "Jsem hodně citlivá na přemalovávání polských cedulí anebo na to, že vznikají protipolské skupiny na Facebooku, ale na druhou stranu si jsem jistá, že to není typické chování pro většinu Čechů."

"Dělají to netolerantní jedinci, kterým chybí znalost historie. A když mi občas někdo takový řekne, krávo, táhni zpátky do Polska, tak si pomyslím: Jistě, můžu odejít do Polska, ale nikdy to pro mě nebude návrat zpátky, protože já jsem zdejší. Jsem Polka, která žije ráda v Česku. A která si uvědomuje, jaké to má výhody - že třeba umím polsky i česky a nemusela jsem se ten druhý jazyk drtit jako angličtinu."

Ewa Farna nestíhá dodat, že jejím prvním a dodnes nejpřirozenějším jazykem je právě těšínské nářečí, protože už vjíždíme do Vendryně. Vandalové přemalovali ceduli s polským názvem i tady, ale na druhý den byla znovu čistá, a pak se to už neopakovalo. "Náš starosta je Čech," loučí se Ewa, "ale orientuje se ve zdejší historii a je rád, že tu Poláci žijí."

Dej své děti k Čechům

Abych se taky zorientoval, navštěvuji zdejší starosty, historiky anebo folkloristy. Zvláštní - po třech dnech a osmi schůzkách získávám pocit, že obyvatelé Těšínska jsou vlastně velmi tolerantní a klidné bytosti. Jak etničtí Češi, tak i Poláci posbírali za poslední stovku let hned několik důvodů pro nenávist vůči těm druhým, ale oni spolu víceméně slušně vycházejí, přinejmenším se nebijí.

Polský Těšín. Sem jezdí Češi na tradiční trhy, nakupuje se zde lépe a levněji.

Polský Těšín. Sem jezdí Češi na tradiční trhy, nakupuje se zde lépe a levněji.

Sedíme se starostou Jablunkova Petrem Sagitariem, který sice nepije, ale hostům nabídne zdejší specialitu - miodulu. Spousta medu se rozvaří s vodou a smíchá s kvalitním polským špiritusem. Výsledek je hodně sladký a Pražáky z něj ráno bolívá hlava. "V našem kraji je těžké definovat, kdo je skutečný Čech a kdo skutečný Polák," upozorňuje Sagitarius, který dobře ví, o čem mluví, protože i on má po předcích dvojí krev.

"Je ale pravda, že v 19. století bylo blíž do Krakova než do Prahy, a polské buditelství se tady prosazovalo víc než české," pokračuje. "Proto se na začátku 20. století drtivá většina obyvatel hlásila k polské národnosti a skutečných Čechů bylo mizivé procento."

Chápu. Čeští národní obrozenci zaspali, ale nic moc se zatím nedělo, protože Slezané v tomhle chudém kraji, kde se tradičně jedly suché placky ze syrových brambor, mluvili beztak pořád nářečím.

Pohled na Těšín z Piastovské věže.

Pohled na Těšín z Piastovské věže.

Průšvih nastal roku 1918, s koncem první světové války. Do této doby sahají kořeny napětí, protože o Těšínsko stály oba nové státy - Čechoslováci tvrdili, že jim patří tento kraj historicky, a Poláci zas, že se většina místních hlásí k polské národnosti.

A Poláci byli akčnější - hned po válce celý region obsadili. Nerespektovali prozatímní dohody a vyhlásili i na Těšínsku volby do svého sejmu, což byla rozbuška. Masaryk vyslal do protiútoku legionáře, bojovalo se tehdy sedm dní.

Těšínsko nakonec rozdělily koncem července roku 1920 dohodové mocnosti - od té doby je například město Těšín rozdělené. I tramvaj náhle dosloužila, protože jízda z konečné na konečnou by sice stále trvala deset minut, ale povinná celní zastávka nad hraniční řekou Olzou (kterou si mnohem později Češi nepříliš logicky přejmenují na Olši) klidně hodinu.

Most Přátelství v Těšíně

Most Přátelství v Těšíně

V následujících letech pociťovali křivdu hlavně Poláci, kteří museli žít v cizím Československu, ačkoli se nehnuli z domu svých předků. Začalo počešťování kraje, o čemž se zmíní ve vlaku do Vendryně dokonce i Ewa Farna. "Kdysi, mezi válkami, se děly horší věci, než je ničení cedulí. Měla jsem třeba mužského předka," vzpomíná tak trochu záhadně, "který se rozhodl posílat své děti do polské školy, a jenom kvůli tomu najednou dostával jen polovinu práce i výdělku."

Není to nikterak zvláštní - československé úřady posílaly na Těšínsko své vlastní úředníky, pošťáky, hajné, celníky a spoustu dalších. "Ale Poláky mnohem více štvalo," říká mi ve Vendryni folklorista Antonín Szpyrc, "že tady dřív nebyly české školy, ale teď se rychle začaly zřizovat a přetahovaly děti z těch polských. Někdy mírumilovně, ale jindy neměli rodiče na výběr, protože by přišli o práci třeba ve třineckých železárnách."

Paradox dějin ukáže Szpyrc na příkladu nedalekého Jablunkova: když tam vznikla ve 20. letech česká škola, pozvánky na zápis do první třídy musely být v polštině, protože Jablunkovští tehdy česky příliš nerozuměli.

Poláci žijící v Československu si mnohdy připadali lehce utiskovaní, ale mezi konkrétními sousedy byly pořád lepší vztahy než mezi oběma státy. Ty se navzájem neuznávaly a další křivda do série měla přijít roku 1938, tentokrát se budou hodně zlobit Češi.

Zabavený poplašňák

Už o dva roky dříve začaly na československé území pronikat bojůvky mladých Poláků. Rozbíjeli okna a sem tam dokonce stříleli. Severní soused přitvrdil postoj: "Na Těšínsku žili a žijí hlavně naši, a proto by mělo patřit k Polsku!"

V říjnu 1938, hned po Mnichovské dohodě, začala polská armáda obsazovat území za řekou Olzou, což Češi v jedné z nejtěžších chvil své historie vnímali jako kudlu vraženou do páteře. Někteří pamětníci dodnes nezapomínají, jak Poláci v uniformách vystěhovávali Čechy z jejich domů klidně i na Štědrý den roku 1938: "Do dvou hodin se sbalte a vypadněte."

Jenomže Polsko zabralo celé těšínské zemí pouze na jedenáct měsíců a prvního září začala válka. Přijela německá armáda a Těšínsko se stalo součástí Říše.

Polský Těšín.

Polský Těšín

Proto zvoním na dveře devadesátiletého Wladyslawa Milerskiho, který nedávno vydal slovník zdejšího nářečí a všechno si plasticky pamatuje. Jen už mu moc neslouží sluch, a tak jej nepřerušujme zbytečnými otázkami.

"Rodiče byli polské národnosti a za okupace nepřijali nabízenou německou příslušnost - nechtěli jsme přeskakovat na jinou národnost, i když by to bylo výhodné a spousta jiných to udělala. Němci rodičům zkonfiskovali dům i pole a mě vyvezli na nucené práce k Hannoveru. Nakonec jsem válku přežil, ale to nejhorší teprve následovalo."

"Já jsem nikdy dřív neměl konflikty s Čechy, roku 1945 jsem se stal tajemníkem národního výboru v Dolní Lištné, ale netrvalo dlouho a z okna obecní budovy vidím, že přijelo československé vojsko a namířilo na vchod lehký kulomet. Poručík říká: Vy jste Milerski? Okamžitě rozpouštíme váš národní výbor, předsedou se musí stát Čech."

"Inu, ve vesnici žil jediný Čech, ale vůbec se na funkci nehodil, hned první dopis podepsal v rohu nahoře, kam se píše datum. Mně pak udělali velkou domovní prohlídku a v kufříku, kde jsem měl divadelní potřeby, našli poplašňák - hračku, co vypadá jako pistole. Pan strážmistr ji hned zkonfiskoval a po dědině se rozneslo, že jsem schovával zbraně. A takhle to vypadalo další tři roky; někdo mě chtěl zničit. Teprve po únorových událostech roku 1948 se všechno uklidnilo."

Hlavně ať je klid

Podobné problémy měla těsně po válce většina Poláků. Každý z nich se při takzvaných rehabilitacích musel zpovídat ze svého chování za války a u koho se našel škraloup, ten musel z Těšínska odejít. A takových nebylo málo.

"České úřady se tehdy začaly Polákům mstít za rok 1938, který jim nemohly zapomenout," říká folklorista Antonín Szpyrc: "A hodně Poláků tehdy vyslyšelo výzvu: Budete tu moci bez starosti zůstat, pokud se přidáte na českou stranu. Kdo se přidá k Čechům, tomu se prominou hříchy. Po válce už chtěla mít většina lidí klid."

Kavárna Avion je symbolem předválečného Těšína. Zpívá o ní i Nohavica. Byla poničena roku 1939, letos otevřou její repliku.

Kavárna Avion je symbolem předválečného Těšína. Zpívá o ní i Nohavica. Byla poničena roku 1939, letos otevřou její repliku.

V únoru 1948 potom většina Poláků žijících na československém území podporovala nástup komunistické strany. "Byla jediná, která slibovala Polákům rovnoprávný život; takoví národní socialisté nás chtěli vystěhovat," vzpomíná ve svém českotěšínském bytě Wladyslaw Milerski.

Poláků je čím dál míň

Komunisté pak skutečně zajistili na Těšínsku národnostní klid. "Uplatňovali personální politiku v duchu takzvaného internacionalismu, rozhodující bylo členství v KSČ bez ohledu na národnost," potvrzuje historik David Pindur z Muzea Těšínska.

Poláci měli své školy, knihy, noviny i kulturní domy, mohli chodit do kostelů na polské mše, čehož všichni využívali. Taky přes hranici do Polska se občas dostali, když ovšem "vycigánili" propustku za svými vzdálenými příbuznými. Ale ubývalo jich, což ostatně platí dodnes.

A zároveň přestává platit, že se v tomhle kraji mluví výhradně nářečím. Což popisuje Kazimír Cieslar, ředitel útulné polské základky ve vesnici Hrádek: "Vyrostl jsem za totality, kdy ještě na dědině všichni mluvili po našymu. Ale teď už to takové není - teď se mluví po našymu a česky. Když přijdete do obchodu, už hodně slyšíte češtinu. A v autobuse cestou do školy dnes mluví nářečím jen polské děti."

Učebnice MATEMATYKA, to není chyba. V obci Hrádek mají polskou i českou školu.

Učebnice MATEMATYKA, to není chyba. V obci Hrádek mají polskou i českou školu.

Jak si to pan ředitel vysvětluje? "Slyšel jsem neověřenou teorii, že prý si učitelé v českých školách nepřejí, aby žáci mluvili po našymu, a to ani o přestávkách."

TĚŠÍNSKÁ KONVERZACE DO KAPSY

Když přijede Pražák nebo Brňák prvně na českou stranu Těšínska, nebude nic chápat. Zůstává ve své zemi, ale najednou je kolem něj spousta Poláků, kteří mezi sebou navíc nemluví polsky, ale zdejším nářečím - "po našymu". Zde je konverzace z první lekce:

- Promiňte, ale vůbec vám nerozumím.
- Nie gniywejcie sie, ale jo wóm wubec nie rozumiym.

- Nedivte se, mluvím nářečím.
- Nie dziwcie sie, jo mówiym po naszymu.

- V našem kraji žijí Poláci odjakživa.
- Na naszym terenie žijóm polacy od downa.

- Ale Čechy máme rádi, nebojte. Oni mluví tímhle nářečím taky.
- Ale Czechów mómy radzi, nie bójcie sie, óni tež umióm po naszymu

- Víte co? Pojďme si spolu vypít kořalku!
- Wiycie co? Dejmy se razym po pólce!

Právě Hrádek má dnes největší podíl obyvatel hlásících se k polské národnosti - okolo čtyřiceti procent. "To číslo se ale snižuje rychle," připouští starosta Robert Borski. "Smíšené rodiny dají často své děti do české školy, a ony pak ztratí kontakt s mateřskou kulturou. To je jev přirozený, i když ho chce polská menšina zpomalit. Jenže v polských školách bývá na Těšínsku málo děcek, takže se zavírá jedna za druhou."

Poničené nápisy. Na nádraží v Bystřici si dal někdo tu práci, že přemaloval většinu česko-polských nápisů.

Poničené nápisy. Na nádraží v Bystřici si dal někdo tu práci, že přemaloval většinu česko-polských nápisů.

Když se řeč stočí na začmárané a rozbité tabule, starosta Borski vyjádří názor, že jde o výtržnosti několika extremistů. Jeho jablunkovský kolega Sagitarius je ještě opatrnější: "Hlupáci se holt najdou všude, takže bych to nedramatizoval. Myslím, že to spíš dělají opilci cestou z diskotéky, než aby někdo chtěl cíleně hanobit národ."

Zamalované tabule jsou skutečně jenom malou daní za všechny sporné události, které se odehrály na Těšínsku v posledním století. Upozornily nás, abychom se zajeli podívat na některý z mnoha festivalů, kabaretů nebo plesů, které v okolí Těšína pořádají tradičně soudružnější a aktivnější Poláci. Zákonitě jich už bude jenom ubývat. Poláků i plesů. Nářečí i sladké mioduly.

NOHAVICA: AFÉRY ODPLAVOU PO JARNÍ ŘECE

I jeho fanoušci se mnohdy pletou: "Jarek je z Těšína," říkají. Nikoli. Jaromír Nohavica se narodil v Ostravě a na Těšínsko se přestěhoval po vojně: "Je to město," vzpomíná, "kde se v rodině českých muzikantů narodila má žena Martina." V Ostravě nemohl najít práci a na Těšín si brzy zvykl: "Koncem 70. a začátkem 80. let to bylo místo, které mi svým dotykem s polskou kulturou umožnilo čerpat z bohatého a životadárného polského moře trochu té čerstvé vody do mého zatuchlého českého rybníčku. Nikdy bych nebyl tím, kým jsem, nebýt polských stromů, jejichž ovoce jsem ke svému českému masitému obědu jedl jako dezert."

Jaromír Nohavica se narodil v Ostravě a na Těšínsko se přestěhoval po vojně.Což ovšem neznamená, že by si Nohavica mohl přes most do Polska svobodně zajít. "Dnes, kdy na cestě do polského Cieszyna přes řeku Olzu nemusíte už ani zpomalit svůj vůz, je až nepochopitelné, jak tam ještě před několika málo lety vůbec mohly stát ty pomyslné betonové zátarasy a celníci byli přísnější než uvaděčka v kině na mládeži nepřístupném filmu."

"Komunisté tak vehementně a ohnivě hlásali proletářský internacionalismus a přátelství mezi národy, až mne raději nepouštěli ani do spřáteleného Polska. Ještě že jsem to měl z balkónu svého panelákového bytu na Zelené ulici v Českém Těšíně k Piastovské věži vzdušnou čarou pár set metrů a alespoň očima jsem si mohl létat od stolku, u něhož jsem četl Iwaskiewicze, do země, která byla jeho vlastí."

Dnes žijete opět v rodné Ostravě. Co se vám vybaví, když se řekne Těšínsko?
Je to pro mne kraj, díky němuž jsem poznal Polsko. A díky Polsku jsem pak více poznal své Česko.

Když se do Těšína vydáte třeba na koncert, co vám tam dělá radost?
Třeba už to, že mohu suchou nohou přejít hraniční řeku po jednom mostě a oběma směry. A těším se, až tamtudy zas pojede tramvaj.

Kdosi ničí tabule s polskými názvy obcí. Co si o tom myslíte?
Že aférky s tabulkama odplynou do jara po vlnách Olzy.

Takže jaké jsou podle vás současné vztahy mezi Čechy a Poláky?
Za posledních devadesát let nebyly nikdy tak dobré a vyrovnané, jako jsou dnes. Mám z toho velkou radost.

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Světové legendy lenošení. Seznamte se s nejkrásnějšími termály světa

16. března 2024

Po celém světě bychom napočítali přes šest tisícovek termálních pramenů, ale koupat se dá jen v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Kapverdy jsou perla uprostřed Atlantiku. Bílé pláže, ferraty i život pod sopkami

11. března 2024

Premium Sopečné peklo, zelený ráj a tisíce lidí v dírách v zemi. Kapverdské ostrovy nabízejí rozmanité...

Až tři metry sněhu. Rakouská střediska, kde si prodloužíte lyžařskou sezonu

14. března 2024

Letošní zimní sezona v Alpách pokračuje. A to bez ohledu na teploty, které v posledním měsíci...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Tajemství přehrad: Slapy jsou ikonou našich vodních děl

17. března 2024

Seriál Tajemství přehrad nás dnes zavede k jednomu z nejznámějších vodních děl u nás, na Slapy. Třetí...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

OBRAZEM: Kde se natáčí Survivor. Ostrov Hispaniola je rájem i peklem

19. března 2024

Nejnovější série reality show Survivor Česko & Slovensko se natáčí v Dominikánské republice na...

Amsterdam v boji proti zlým turistům přitvrzuje a nasadil kvíz

18. března 2024  17:22

Amsterdam v průběhu let vyzkoušel různé způsoby, jak potlačit nepříjemný cestovní ruch, od...

Pozoruhodné botanické zahrady světa zrcadlí džungle, pouště i velehory

18. března 2024

Byť jde primárně o respektované badatelské instituce, návštěva jejich areálů suchopárná rozhodně...

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  17.3 19:21

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...