Česko - levné lyžování za vysokou cenu

Všichni místní lyžaři jsou smířeni s tím, že tuzemské hory nejsou rozlehlé ani vysoké, sněhové podmínky vždy budou nejisté a ceny permanentek nepříliš vysoké. Mnozí však poukazují na špatnou infrastrukturu lyžařských středisek a často i samotných lyžařských areálů. Tuto vysokou cenu neplatí jen sjezdaři, ale také běžci a turisté. Nejdelší sjezdařská sněhová sezona je díky nadmořské výšce a penězům na umělý sníh v Krkonoších. Srovnatelné podmínky nabízí ještě Praděd. Absolutní jedničkou mezi tuzemskými zimními středisky je Špindlerův Mlýn, který se minulý rok dostal na úroveň menších alpských areálů. Pětadvacet kilometrů sjezdovek doplňují přírodní sáňkařská dráha, umělá bobová dráha, horské trasy v okolí, skibus, lyžařské školy a možnosti večerní zábavy.

Rokytnice nad Jizerou ve vedlejším údolí má sice nejdelší sjezdovky, ale večer tone ve tmě a v podstatě tam není po lyžování co dělat. Podobně je na tom i Harrachov, Pec pod Sněžkou a téměř všechna moravská a šumavská střediska. O něco lépe na tom jsou návštěvníci Jizerských hor, Ještědu a Pusteven, protože mohou sjet do údolí pod horami, kde jsou větší města. Kondiční běžkaři a milovníci tvrdě udusaných okruhů si nejvíce užijí v Krkonoších a Jizerských horách, které společně pospojovaly upravované stopy do třísetkilometrové sítě. Konkurovat by jim mohly Krušné hory, které ovšem mají časté mlhy a kvůli tomu i zledovatělé, nebo naopak mokré stopy, a Šumava, jíž chybí propojení jednotlivých areálů. Menší, ale dobře upravovaná oblast je v okolí Červenohorského sedla. Pro lyžařskou turistiku v prošlapaných stopách nebo i volném terénu jsou zaslíbenými horami vrcholové partie Krkonoš, Krušných hor, Jeseníků a Beskyd. Hlubokého sněhu a osamělosti si lze užít v Českém a Slavkovském lese v západních Čechách. Ve většině středisek se čtyřčlenné rodině paradoxně nevyplatí bydlet a levnější je každý den dojíždět autem. Nepříliš drahé bydlení, jídlo a permanentky totiž například ve Špindlerově Mlýně přijdou v sezoně na nějakých pětadvacet tisíc korun. Bez bydlení lze tuto cenu stáhnout o deset tisíc korun. V malých střediscích je to podobné, bydlení zhltne necelou polovinu nákladů za zimní dovolenou. Mezi hlavní neduhy tuzemských středisek patří špatné dopravní spojení. Například z jednoho krkonošského střediska do druhého se po setmění lze dostat jen taxíkem. Po ránu neexistuje ze středu Čech do Krkonoš ani na Šumavu autobusové spojení, kdy by lyžaři vystoupili kolem deváté hodiny přímo k rozjetým vlekům. Zpáteční autobusy bývají zase přeplněné. Dobře je vyřešena doprava po Šumavě, po jejímž okraji projíždí skibus a sbírá sjezdaře i běžkaře. Mnohé areály nejsou propojené, i když se tato možnost přímo nabízí. Beskydské Čenkovice jsou toho příkladem. Z podobného soudku je neexistující spojení lanovkou mezi krkonošskou Rokytnicí a Harrachovem. Střediska sice mají lanovky a vleky vedené ze dvou stran na stejný kopec, ale pokud chce sjezdař přejet na druhou stranu, musí bruslit přibližně dva kilometry po rovině. V tak malé zemi, jakou je Česko, neexistuje ani společná permanentka. Na jednotném skipassu se zatím dokázaly dohodnout jen Klínovec s Božím Darem a německým Oberwiesentalem. Díky obratné obchodní politice provozovatel sjednotil i všechny vleky a lanovky ve Špindlerově Mlýně.

INFORMACE: Na internetových adresách:

www.idnes.cz
www.ski.cz
www.lyzovani.cz

Martinovka