Nám známé turistické značky nainstalovali v okolí městečka Bataypora v minulých dvou letech zástupci Klubu českých turistů (KČT), kteří tak poprvé se štětcem a barvou zamířil mimo Evropu.
Systém značkování už Češi přenesli i do rumunského Banátu, do ukrajinských Karpat, na chorvatské pobřeží či do albánských hor – tedy do míst našemu vandrovníkovi dobře známých. Ale co dělají v Brazílii?
„Češi, kteří o baťovské kolonizaci jižní Brazílie slyšeli, mají mylný dojem, že je to oblast kdesi v hlubokém pralese, kam se bojí vyjet. Známým značením jim dodáváme odvahu vyrazit mimo Rio a proslulé pobřeží,“ říká Ondřej Veselý, který je v KČT za značení stezek kolem Bataypory zodpovědný.
Pomohlo ministerstvo
S iniciativou přišli Evandro Trachta a Pavel Šembera. První je brazilský podnikatel, vnuk prvního starosty a také honorární konzul České republiky, který studoval v Brně veterinářství a dnes uchovává vzpomínky na české začátky Bataypory.
Druhý se jako student zúčastnil v obci dobrovolnické práce na stavbě hřiště pro děti a do Brazílie se zamiloval. S lidmi z Baťovy Dobré vody, jak zní překlad indiánského jména vesnice do češtiny, udržuje vřelé styky a jako podnikatel tam často jezdí. Jednou společně přemýšleli, jak spojení mezi Batayporou a starou vlastí upevnit, a napadlo je využít českou turistickou specialitu.
Trasy zatím v Brazílii značí Češi, ale možná už příští rok to budou učit místní obyvatele, kteří značky rozšíří po celé zemi.
KČT s nápadem souhlasil, jen bylo třeba sehnat finance. Přes sbírku na internetu to nevyšlo, ale akci pak podpořilo ministerstvo zahraničí z fondů pro záležitosti krajanů.
„Při dvou pobytech jsme vyznačili tři trasy, které mají celkem 61 kilometrů. Dvě jsou okružní, třetí vede na farmu, kde návštěvník může přespat a půjčit si třeba k projížďce koně,“ říká Veselý. „Na příští rok je v plánu udělat ještě žlutou trasu. Kudy by měla vést, musí vymyslet Evandro. Nejspíš to bude cyklostezka z Bataypory do blízkého města Nova Andradina,“ dodává.
Kaplička s Pražským Jezulátkem
Ohniskem stezek je kaplička budovaná postupně a podle vzoru Veselí nad Moravou. Po dokončení bude pod neprůstřelným sklem předvádět kopii Pražského Jezulátka, které do Brazílie před třemi lety přivezl kardinál Dominik Duka.
Hned vedle leží Muzeum Jindřicha Trachty, kde se Evandro se svým strýcem snaží roztřídit ohromnou spoustu předmětů, map, fotografií a písemností zachycujících kolonizaci brazilského státu Mato Grosso do Sul před necelými 70 lety z první ruky. Mimochodem překlad tohoto jména do češtiny už je velmi neaktuální. Zní Jižní hustý prales. Jenže po džungli zbyly jen občasné kapsy vegetace.
V okolí Bataypory, která není žádnou zaostalou výspou civilizace, si kvůli rovným pastvinám pro skot připadáte jak někde v Texasu. Jen četná termitiště tento dojem kazí.
Pro agroturistiku je okolí Bataypory jako dělané. Jenže je to sem odevšad daleko. Zatím sem občas zamíří při velkém brazilském okruhu cestovka Tam Tam, české značení cest by mělo svést k návštěvě i více individuálních jen u Bataypory.
„Naše stezky zaujaly i představitelku úřadu, který má v Mato Grosso do Sul na starosti rozvoj turismu. Ráda by náš systém rozšířila na celý stát. Je možné, že příští rok bude značení žluté stezky spojeno s workshopem, kde bychom místní naučili, jak to dělat,“ říká Veselý s vědomím, že od proklamace k činu je v Brazílii ještě dále než v našich zeměpisných šířkách. Nicméně představa, že si v budoucnu bude možné po zelené od KČT projít Pantanal, který je jedním z nejlepších míst na pozorování divoké fauny v Jižní Americe, zní o něco méně neuvěřitelně než dosud.
Článek vznikl ve spolupráci s nadací Člověk v tísni.
